Ču Čchang-sün
| Ču Čchang-sün | |
|---|---|
| Posmrtné jméno | kníže Čung z Fu (福忠王) |
| Narození | 22. února 1586 Peking |
| Úmrtí | 2. března 1641 Luo-jang |
| Tituly a úřady | |
| kníže z Fu (福王) | |
| Období | 1601–1641 |
| Předchůdce | – |
| Nástupce | Ču Jou-sung |
| | |
| Národnost | chanská |
| Země | říše Ming |
| Bydliště | Peking, Luo-jang |
| Dynastie | Ming |
| Děti | Ču Jou-sung, Ču Jou-ťü, Ču Jou-chua |
| Otec | Wan-li |
| Matka | paní Čeng |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Ču Čchang-sün (čínsky pchin-jinem Zhū Chángxún, znaky 朱常洵; 22. února 1586 Peking – 2. března 1641 Luo-jang), kníže z Fu (čínsky pchin-jinem Fúwáng, znaky 福王) byl třetí syn Wan-liho, císaře říše Ming a jeho oblíbené konkubíny paní Čeng.
Život
[editovat | editovat zdroj]Ču Čchang-sün se narodil 22. února 1586 Wan-limu, v letech 1572–1620 císaři čínské říše Ming jako jeho třetí syn, matkou Ču Čchang-süna byla jedna z císařových vedlejších manželek, paní Čeng. Byl císařovým třetím synem, nejstarší Ču Čchang-luo se narodil roku 1582 Paní Wang (Wan-li), jiné císařově konkubíně, která si však nezískala panovníkovu přízeň. Druhý syn Ču Čchang-sü, kterého měl také s paní Čeng, narozený roku 1585, zemřel ještě téhož roku.
Wan-li si paní Čeng nesmírně oblíbil a dával ji přednost i před svou císařovnou, po porodu Ču Čchang-süna byla jmenována „císařskou urozenou dámou“ (皇貴妃, chuang kuej-fej), což ji stavělo jen o stupeň níže než císařovnu a výše než paní Wang (která byla na chuang kuej-fej povýšena až roku 1606).[1] Wan-li a paní Čeng preferovali Ču Čchang-süna jako následníka trůnu, naproti tomu úředníci ve vládě i císařova matka prosazovali jmenování Ču Čchang-luoa. Vzniklý spor se táhl mnoho let, následníkem se Ču Čchang-luo stal až roku 1601,[1][2] kdy současně Ču Čchang-sün obdržel titul knížete z Fu. Normálně měl být po dosažení osmnácti let kníže odeslán do svého sídla v některé provincii, v Ču Čchang-sünově případě do Luo-jangu, avšak Wan-li i po roce 1604 ponechával Ču Čchang-süna v Pekingu, což živilo fámy o tom, že otázka následnictví je stále otevřená.[3] Do Luo-jangu panovník knížete odeslal až roku 1614,[2][4] kdy se za přesídlení knížete rozhodně postavila císařova matka.[5]
Od roku 1614 žil Ču Čchang-sün v Luo-jangu. K jeho finančnímu zabezpečení mu bylo z císařova rozkazu přiděleno přes 120 tisíc hektarů pozemků dosud vlastněných drobnými rolníky, navíc dostal pozemky dříve držené rodinou velkého sekretáře Čang Ťü-čenga (zabavené státem po Čangově smrti) a výnosné licence na obchod s čajem a se solí v S’-čchuanu.[6] Žil v luxusu, aby mu zajistili prostředky k utrácení, správci jeho statků tvrdě vykořisťovali nájemce polí, na což si místní úřady stěžovaly do Pekingu. Ve třicátých letech 17. století vypukla rozsáhlá rolnická povstání, roku 1641 rebelové Li C’-čchenga dobyli Luo-jang, knížecí palác hořel 3 dny. Knížete rebelové zabili a snědli, přičemž sám Li C’-čcheng se napil jeho krve. Manželce zabitého se s nejstarším synem podařilo uniknout.[6] Obdržel posmrtné jméno kníže Čung z Fu (福忠王), po nástupu jeho syna na trůn byl povýšen na císaře.
Ču Čchang-sün se oženil roku 1604, měl tři syny: nejstarší Ču Jou-sung (1607–1646) roku 1643 zdědil otcův titul knížete z Fu. Po dobytí severní Číny mandžuskou říší Čching ho v červnu 1644 mingští loajalisté v Nankingu prohlásili císařem. O rok později Nanking dobyla čchingská armáda, Ču Jou-sung byl zajat a roku 1646 popraven. Mladší Ču Čchang-sünovi synové Ču Jou-ťü (1609–1618) a Ču Jou-chua obdrželi tituly knížete komandérie Jing-šang a knížete komandérie Te-čchang.
Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ a b LIN, Yanqing. Wang, Empress Dowager of Ming. In: LEE, Lily Xiao Hong; WILES, Sue. Biographical Dictionary of Chinese Women, Volume II: Tang Through Ming 618 - 1644. Armonk, N.Y.: M.E. Sharpe, 2014. ISBN 9780765643148. S. 409–410. (anglicky)
- ↑ a b DARDESS, John W. Blood and History in China: The Donglin Faction and Its Repression, 1620-1627. Honolulu: University of Hawaii Press, 2002. 207 s. Dostupné online. ISBN 0824825160, ISBN 9780824825164. S. 9. (anglicky)
- ↑ HUANG, Ray. The Lung-ch'ing and Wan-li reigns, 1567—1620. In: TWITCHETT, Denis C.; MOTE, Frederick W. The Cambridge History of China. Volume 8, The Ming Dynasty 1368-1644, Part 2. Cambridge: Cambridge University Press, 1988. [Dále jen Huang (1988)]. ISBN 0521243335. S. 511–584, na s. 550. (anglicky)
- ↑ Huang (1988), s. 517 a 550.
- ↑ MCMAHON, Keith. Celestial Women: Imperial Wives and Concubines in China from Song to Qing. Lanham, Maryland: Rowman & Littlefield, 2016. 312 s. ISBN 1442255021, ISBN 9781442255029. S. 130. (anglicky)
- ↑ a b WAKEMAN, Frederic E. The great enterprise: the Manchu reconstruction of imperial order in seventeenth-century China. Berkeley: University of California Press, 1985. Dostupné online. ISBN 0-520-04804-0. S. 338–339.