Šinzó Abe

Šinzó Abe
90. a 96. premiér Japonska
Ve funkci: 26. září 2006 – 26. září 2007
Panovník	Akihito
Předchůdce	Džuničiró Koizumi
Nástupce	Jasuo Fukuda
Ve funkci: 26. prosince 2012 – 16. září 2020
Panovník	Akihito Naruhito
Předchůdce	Jošihiko Noda
Nástupce	Jošihide Suga
Stranická příslušnost
Členství	Liberálně demokratická strana
Narození	21. září 1954 Tokio, Japonsko
Úmrtí	8. července 2022 (ve věku 67 let) Nara, Japonsko
Příčina úmrtí	střelná rána a vykrvácení
Místo pohřbení	Kirigaya Funeral Hall
Národnost	Japonci
Choť	Akie Abe (1987–2022)
Rodiče	Šintaró Abe a Jóko Abeová
Příbuzní	Nobuo Kiši a Hironobu Abe (sourozenci) Kan Abe (dědeček z otcovy strany) Nobusuke Kiši (dědeček z matčiny strany) Ičiró Sató Eisaku Sató Nobuhiro Sató (předek) Jošimasa Óšima (prapraprarodič) Šintaró Abe Nobukazu Kiši (strýc z matčiny strany) Šindži Sató Masao Nišimura (mladší strýc z otcovy strany)
Alma mater	Univerzita Seikei Základní škola Seikei USC Sol Price School of Public Policy Střední škola v Seikei
Profese	státník a politik
Náboženství	šintoismus
Ocenění	Cena pro nejlépe oblečeného v kategorii politiky a ekonomie (2002) Asiat roku (2013) Cena Hermana Kahna (2013) Řád al-Chalífy (2013) Cena pro nejlépe oblečeného v kategorii politiky a ekonomie (2013) … více na Wikidatech
Podpis
Webová stránka	s-abe.or.jp
Commons	Shinzō Abe
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Šinzó Abe (japonsky: 安倍 晋三, Abe Šinzó; 21. září 1954 Tokio – 8. července 2022 Nara^[1][2][3]) byl japonský politik, v letech 2006–2007 a 2012–2020 premiér.

Abe se narodil do rodiny politika. Jeho dědečkem z matčiny strany byl Nobusuke Kiši, který byl během války správcem okupovaného Mandžuska a ministrem v Tódžově kabinetu, po válce byl vyšetřován jako válečný zločinec, ale v letech 1957–1960 se stal premiérem Japonska. Kišiho bratr Eisaku Sató byl předsedou vlády v letech 1964–1972.

Abe se věnoval studiu politologie v Japonsku a ve Spojených státech amerických. Pracoval v soukromém sektoru až do roku 1982, kdy začal s prací pro vládní administrativu. Do politiky vstoupil roku 1993, když vyhrál volby v prefektuře Jamaguči. Abe sloužil pod premiéry Joširó Morim a Džuničiró Koizumim a nakonec se stal Koizumiho Nejvyšším vládním tajemníkem. Abe vstoupil v povědomí Japonců zejména pro svůj silný postoj, který zastával vůči Severní Koreji, což ho nakonec vyneslo až do předsednictví vládnoucí Liberálně demokratické strany (LDP) a do úřadu premiéra.

Kromě toho, že Abe bude následovat ekonomickou politiku svého předchůdce, rovněž se předpokládalo, že zlepší napjaté vztahy s Čínskou lidovou republikou. Na zvláštním zasedání parlamentu 26. září 2006 byl zvolen 90. předsedou japonské vlády. Stal se nejmladším japonským premiérem od dob druhé světové války a prvním, který se narodil až po válce. 12. září 2007 však náhle rezignoval po měsících rostoucího politického tlaku. Vládl pouze jeden rok. Nahradil ho Jasuo Fukuda, který se tak stal 91. ministerským předsedou japonské vlády.

Předsedou vlády se Abe znovu stal 26. prosince 2012 poté, co jím vedená Liberálně demokratická strana vyhrála předčasné prosincové volby. Liberální demokraté se tak do čela vlády vrátili po více než třech letech. Pro jím provedená ekonomická opatření se vžilo označení Abenomika.

V září roku 2017 oznámil jako předseda vlády záměr rozpustit vládu pod svým vedením a vyhlásit předčasné parlamentní volby, ke kterým by mělo dojíti dne 22. října 2017.^[4]

Dne 20. září 2018 byl Abe, jako lídr vládnoucí Liberálně-demokratické strany, zvolen po čtvrté. 19. listopadu 2019 se Abe stal nejdéle sloužícím japonským premiérem. V září 2020 ze zdravotních důvodů rezignoval na svou funkci.^[5]

Během proslovu na předvolebním mítinku ve městě Nara dne 8. července 2022 byl bývalý premiér kolem 11:30 JST zezadu postřelen. Abeho vystoupení v Naře bylo naplánováno pouhý den dopředu, původně měl v ten den agitovat na setkání v Naganu. Dle svědků vyšly dvě rány z podomácku vyrobené nebo upravené zbraně podobné brokovnici. Abe byl zasažen do hrudníku a krku a krátce poté upadl do bezvědomí. S vážným zraněním, zástavou srdce a bez známek života byl letecky převezen do místní nemocnice, kam dorazil ve 12:07 JST. Pravděpodobným střelcem byl Tecuja Jamagami, 41letý obyvatel Nary a bývalý příslušník japonského námořnictva, který byl na místě zadržen prefekturní policií a je podezřelý z pokusu o vraždu. Jamagami se následně k záměru zavraždit Abeho přiznal a jako důvod uvedl frustraci z Abeho činů. Abeho úmrtí potvrdili představitelé strany LDP ten samý den v podvečer. Dle prohlášení zástupců nemocnice v Naře byl Abe prohlášen za mrtvého v 17:03 JST. Dle vyjádření lékaře Fukušimy byl Abe zasažen dvěma ranami, přičemž jedna zasáhla i srdce.^[6]

• člen I. třídy Řádu krále Abd al-Azíze – Saúdská Arábie, 2007
• člen I. třídy Řádu šejka Isy ibn Salmána al Chalífy – Bahrajn, 2013
• velkokříž Řádu za zásluhy Pobřeží slonoviny – Pobřeží slonoviny, 2014
• velkokříž Řádu Oranžsko-Nasavské – Nizozemsko, 29. října 2014^[7]
• řetěz Řádu Sikatuna – Filipíny, 3. června 2015
• velkokříž Řádu dubové koruny – Lucembursko, 2017
• velkokříž Řádu Isabely Katolické – Španělsko, 31. března 2017^[8]
• velkokříž Řádu cti – Řecko

• Abenomika
• Seznam premiérů Japonska

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Šinzó Abe na Wikimedia Commons

• Osoba Šinzó Abe ve Wikicitátech

Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace. Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.

Premiéři Japonska od roku 1945
Naruhiko Higašikuni (1945) • Kidžúró Šidehara (1945–1946) • Šigeru Jošida (1946–1947) • Tecu Katajama (1947–1948) • Hitoši Ašida (1948) • Šigeru Jošida (1948–1954) • Ičiró Hatojama (1954–1956) • Tanzan Išibaši (1956–1957) • Nobusuke Kiši (1957–1960) • Hajato Ikeda (1960–1964) • Eisaku Sató (1964–1972) • Kakuei Tanaka (1972–1974) • Takeo Miki (1974–1976) • Takeo Fukuda (1976–1978) • Masajoši Óhira (1978–1980) • Zenkó Suzuki (1980–1982) • Jasuhiro Nakasone (1982–1987) • Noboru Takešita (1987–1989) • Sósuke Uno (1989) • Tošiki Kaifu (1989–1991) • Kiiči Mijazawa (1991–1993) • Morihiro Hosokawa (1993–1994) • Cutomu Hata (1994) • Tomiiči Murajama (1994–1996) • Rjútaró Hašimoto (1996–1998) • Keizó Obuči (1998–2000) • Joširó Mori (2000–2001) • Džuničiró Koizumi (2001–2006) • Šinzó Abe (2006–2007) • Jasuo Fukuda (2007–2008) • Taró Asó (2008–2009) • Jukio Hatojama (2009–2010) • Naoto Kan (2010–2011) • Jošihiko Noda (2011–2012) • Šinzó Abe (2012–2020) • Jošihide Suga (2020–2021) • Fumio Kišida (2021–2024) • Šigeru Išiba (od 2024)