Štěpán I. Dolnobavorský
| Štěpán I. Dolnobavorský | |
|---|---|
| Narození | 14. března 1271 Landshut |
| Úmrtí | 10. prosince 1310 (ve věku 39 let) Landshut |
| Pohřben | Klášter Seligenthal |
| Potomci | Jindřich II. Dolnobavorský, Ota IV. Dolnobavorský, Alžběta Dolnobavorská a Beatrix von Bayern |
| Otec | Jindřich XIII. Dolnobavorský |
| Matka | Alžběta Uherská |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Štěpán I. Dolnobavorský (14. března 1271 Landshut (?) – 22. prosince 1310 Landshut) byl dolnobavorský vévoda z rodu Wittelsbachů.
Život
[editovat | editovat zdroj]Štěpán I. Dolnobavorský se narodil 14. března 1271 v Landshutu jako syn dolnobavorského vévody Jindřicha XIII. a jeho manželky Alžběty Uherské, dcery uherského krále Bély IV. a byzantské princezny Marie Laskariny.[1] Typicky uherské jméno Štěpán do rodů Wittelsbachů zanesla Štěpánova uherská matka Alžběta.[2]
V roce 1290 byl Štěpán salcburskou kapitulou zvolen salcburským arcibiskupem. Papež Mikuláš IV. ho však v této funkci odmítl potvrdit. Papežská kurie si totiž nepřála, aby Salcburské knížecí arcibiskupství ovládli Wittelsbachové. Mikuláš proto salcburským arcibiskupem jmenoval lavantského biskupa Konráda IV. z Fohnsdorfu. Štěpán a jeho bratr Ota se vzápětí spojili s salcburskými ministeriály, kapitulou a proboštem. Blížící se válka byla odvrácena až mírovou dohodou mezi oběma stranami z 14. října 1291, kterou zprostředkoval řezenský biskup Jindřich II. Štěpán byl donucen se funkce salcburského arcibiskupa vzdát.[2]
Faktické vlády v Dolnobavorském vévodství se Štěpán chopil v roce 1294. Jeho politická činnost se z velké části překrývala s činností jeho bratra Oty. V roce 1297 se Štěpán oženil Jutou (Juditou), dcerou svídnicko-javorského knížete Boleslava I. Surového. Během nepřítomnosti Oty v Bavorsku mezi lety 1305 a 1308 (pokoušel se získat uherský trůn) byl Štěpán de facto jediným vládcem dolnobavorského vévodství.[2] Během tohoto období Štěpán podporoval Jindřicha Korutanského v jeho snaze ovládnout České království, což souviselo se vznikající opozici proti Habsburkům, kteří podporovali Otovi odpůrce v Uhrách a usilovali o český trůn.[3] Otevřená válka s Habsburky vypukla po Otově návratu z Uherska, jejího konce se Štěpán však už nedožil, protože 10. prosince 1310 zemřel. Byl pohřben klášteře Seligenthal.[2]
Potomci
[editovat | editovat zdroj]1. manželství ∞ 1297 Juta (Judita) (1285/87–1320)
- Anežka (1301 – 7. prosince 1316) jeptiška v klášteře Seligenthalu
- Beatrix (1302 – 29. dubna 1360) gorická hraběnka ⚭ 1321 Jindřich III. Gorický
- Jindřich XIV. (29. září 1305 – 1. září 1339) dolnobavorský vévoda ⚭ 1328 Markéta Lucemburská
- Alžběta (1306 – 25. března 1330) rakouská, štýrská a korutanská vévodkyně ⚭ 1328 Ota Habsburský
- Ota IV. (3. ledna 1307 – 14. prosince 1334) dolnobavorský vévoda ⚭ 1324 Richarda z Jülichu
Vývod z předků
[editovat | editovat zdroj]| Ota I. Bavorský | ||||||||||||
| Ludvík I. Bavorský | ||||||||||||
| Agnes z Loonu | ||||||||||||
| Ota II. Bavorský | ||||||||||||
| Bedřich | ||||||||||||
| Ludmila Přemyslovna | ||||||||||||
| Alžběta Uherská | ||||||||||||
| Jindřich XIII. Dolnobavorský | ||||||||||||
| Jindřich Lev | ||||||||||||
| Jindřich V. Brunšvický | ||||||||||||
| Matylda Anglická | ||||||||||||
| Anežka Brunšvická | ||||||||||||
| Konrád Štaufský | ||||||||||||
| Anežka Štaufská | ||||||||||||
| Irmgarda z Hennebergu | ||||||||||||
| Štěpán I. Dolnobavorský | ||||||||||||
| Béla III. Uherský | ||||||||||||
| Ondřej II. Uherský | ||||||||||||
| Anežka ze Châtillonu | ||||||||||||
| Béla IV. Uherský | ||||||||||||
| Bertold VI. Meranský | ||||||||||||
| Gertruda Meranská | ||||||||||||
| Anežka z Rochlitz | ||||||||||||
| Alžběta Uherská | ||||||||||||
| Manuel Laskaris | ||||||||||||
| Theodoros I. Laskaris | ||||||||||||
| Johana Karatzaina | ||||||||||||
| Marie Laskarina | ||||||||||||
| Alexios III. Angelos | ||||||||||||
| Anna Komnena Angelina | ||||||||||||
| Eufrozyna Doukaina Kamatera | ||||||||||||
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ SCHWERTL, Gerhard. Stephan I. In: Neue Deutsche Biographie. Berlin: Duncker & Humblot, 2013. Dostupné online. ISBN 978-3-428-11206-7. Svazek 25. S. 256. (německy)
- ↑ a b c d RIEZLER, Sigmund Ritter von. Stephan I., Herzog von Niederbaiern. In: Allgemeine Deutsche Biographie. Leipzig: Duncker & Humblot, 1893. Dostupné online. Svazek 36. S. 64. (německy)
- ↑ VANÍČEK, Vratislav. Velké dějiny zemí Koruny české III. 1250–1310. Praha: Paseka, 2002. 760 s. ISBN 80-7185-433-6. S. 494–495. [dále jen Velké dějiny III.].
Literatura
[editovat | editovat zdroj]- AY, Karl-Ludwig. Altbayern von 1180 bis 1550. München: Beck, 1977. 719 s. ISBN 9783769699531. S. 76, 110, 199, 215, 216, 253, 254, 387, 395, 396 a 403. (německy)
- BÖHMER, Johann Friedrich. Wittelsbachische Regesten von der Erwerbung des Herzogthums Baiern: 1180 bis zu dessen erster Wiedervereinigung 1340: in Oberbaiern bis auf Rudolfs I. Tod 1319 und Ludwigs des Baiern Königswahl 1314, in Niederbaiern bis auf das Erlöschen der ersten niederbairischen Linie 1340. Stuttgart: J.G. Cotta'scher Verlag, 1854. 136 s. Dostupné online. S. 103. (německy)
- DOPSCH, Heinz; SPATZENEGGER, Hans; REICHE, Oswald; HEDERER, Kerstin; WEIS, Alfred Stefan. Geschichte Salzburgs: Stadt und Land. Salzburg: Universitätsverlag Anton Pustet, 1983. ISBN 3702501975. S. 456. (německy)
- MARTIN, Franz. Die Regesten der Erzbischöfe und des Domkapitels von Salzburg 1247-1343. Svazek II. Salzburg: Gesellschaft für Salzburger Landeskunde, 1931. S. 1–24. (německy)
- SCHNURRER, Ludwig. Urkundenwesen, Kanzlei und Regierungssystem der Herzöge von Niederbayern 1255–1340. Kallmünz: M. Lassleben, 1972. 475 s. (německy)
- SPINDLER, Max; ALBRECHT, Dieter; ANGERMEIER, Heinz; BENKER, Sigmund; KRAUS, Andreas, et al. Das alte Bayern: Der Territorialstaat vom Ausgang des 12. Jahrhunderts bis zum Ausgang des 18. Jahrhunderts. München: C. H. Beck, 1988. ISBN 3406323200. S. 119, 124 a 129. (německy)
| Předchůdce: Jindřich XIII. |  | Dolnobavorský vévoda 1290/1294–1310 spolu s bratrem Otou III. a Ludvíkem III. (fakticky od 1294) | | Nástupce: Jindřich XIV. a Ota IV. |
