ALGOL

ALGOL (zkratka pro ALGOrithmic Language)^[1] patří do skupiny imperativních počítačových programovacích jazyků. Byl původně vyvinutý v polovině 50. let 20. století, výrazně ovlivnil mnoho ostatních programovacích jazyků a byl standardní metodou pro popis algoritmů, používaný ACM v učebnicích a akademických pracích na dalších více než 30 let.^[2] Uvažujeme-li, že většina současných jazyků je „algol-like“, byl Algol ze čtyř tehdejších vyšších programovacích jazyků (ještě Fortran, Lisp a COBOL) pravděpodobně nejúspěšnější. Byl navržen tak, aby se vyvaroval některých vnímaných problémů ve Fortranu a nakonec pozdvihl mnoho dalších programovacích jazyků, včetně jazyka B, Pascalu a jazyka C.

ALGOL zavedl kód v blocích a párování klíčových slov begin a end pro jejich ohraničení, byl také prvním jazykem, který uměl definovat vnořené funkce (nested function) se statickým rozsahem (lexical scope). Kromě toho to byl první programovací jazyk, který přitáhl pozornost k formálnímu definování jazyka a via Algol 60 Report zavedl Backusovu–Naurovu formu, určující principy zápisu konstrukce jazyka.

Oficiální názvy verzí ALGOLu jsou odvozené od roku, ve kterém byly prvně publikovány.

tři hlavní specifikace

• ALGOL 58 – původně navrhovaný název IAL (International Algorithmic Language),
• ALGOL 60 – první zavedení jako X1 ALGOL 60 v polovině roku 1960 – přepracovaný roku 1963,^[3][4]
• ALGOL 68 – přepracovaný v roce 1973 – zavedl nové prvky jako dynamická pole, řezání, paralelismus, identifikaci operátorů a další rozmanité možnosti rozšíření.

Před tím, než prof. Niklaus Wirth vyvinul Pascal, založil svůj ALGOL W na ALGOLu 60. Algol-W (pro IBM S/360) měl být novou generací ALGOLu, ale komise pro ALGOL 68 se raději rozhodla pro design, který byl více komplexní a pokročilý, než čistý a zjednodušený ALGOL 60.

Algol 68 je podstatně odlišný od Algolu 60, a nebyl dobře přijat, takže obecně „Algolem“ myslíme Algol 60 a jeho odvozeniny. Části ALGOLovité („algol-like“) syntaxe jsou občas stále používány jako pseudokód.

Při zápisu programů v Algolu v knihách je zvykem zvýrazňovat klíčová slova:

procedure Absmax(a) Size:(n, m) Result:(y) Subscripts:(i, k);     value n, m; array a; integer n, m, i, k; real y; comment The absolute greatest element of the matrix a, of size n by m     is transferred to y, and the subscripts of this element to i and k; begin     integer p, q;     y := 0; i := k := 1;     for p := 1 step 1 until n do         for q := 1 step 1 until m do             if abs(a[p, q]) > y then                 begin y := abs(a[p, q]);                     i := p; k := q                 end end Absmax 

Skutečný způsob zápisu klíčových slov byl závislý na implementaci – v některých implementacích se zapisovala v uvozovkách.

Standard jazyka Algol 60 nedefinuje žádné nástroje pro práci s textovými řetězci ani vstupy a výstupy, proto není možné uvést tradiční příklad programu „Hello world“ ve standardním Algolu. Jedna z implementací používá následující zápis:

BEGIN   FILE F(KIND=REMOTE);   EBCDIC ARRAY E[0:11];   REPLACE E BY "HELLO WORLD!";   WRITE(F, *, E); END. 

Hello world v ALGOLu 68:

begin   printf(($gl$,"Hello, world!")) end 

V tomto článku byl použit překlad textu z článku ALGOL na anglické Wikipedii.

• RAICHL, Jiří. Programování v Algolu. 1. vyd. Praha: Academia, 1967. 178 s. 

• Obrázky, zvuky či videa k tématu ALGOL na Wikimedia Commons

Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace. Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.