Adolf Born

Adolf Born
Adolf Born (22. listopadu 2007)
Narození	12. června 1930 České Velenice Československo Československo
Úmrtí	22. května 2016 (ve věku 85 let) Praha Česko Česko
Místo pohřbení	Olšanské hřbitovy
Alma mater	Pedagogická fakulta Univerzity Karlovy (1949–1950) Vysoká škola uměleckoprůmyslová v Praze (1950–1953) Akademie výtvarných umění v Praze (1953–1955)
Povolání	filmový režisér, scenárista, spisovatel, malíř, kreslíř poštovních známek, animátor, scénograf, grafik, ilustrátor a karikaturista
Děti	Erika Bornová
Ocenění	zasloužilý umělec (1988) medaile Za zásluhy 1. stupeň (2003) Řád umění a literatury Zlatý střevíček (2015)
Podpis
multimediální obsah na Commons
citáty na Wikicitátech
Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Adolf Born (12. června 1930 České Velenice – 22. května 2016 Praha) byl český malíř, kreslíř, ilustrátor, animátor, karikaturista a kostýmní výtvarník. Byl znám svými monarchistickými postoji.^[1][2]

Narodil se v Českých Velenicích, kde se mluvilo česky i německy. V letech 1949–1950 studoval výtvarnou výchovu na Pedagogické fakultě Univerzity Karlovy, později přešel na Vysokou školu uměleckoprůmyslovou (atel. prof. A. Pelce 1950–53) a na Akademii výtvarných umění (1953–55) v Praze, kde u prof. A. Pelce absolvoval. Během studií ho ale nejvíce ovlivnil František Tichý. Adolf Born sdílel jeho fascinaci cirkusy a varieté. Tehdejší filmové týdeníky v něm vzbudily náklonnost k exotice a zájem o individuality, jako byl etiopský císař Haile Selassie I. nebo Čankajšek. Literárně Borna nejvíce ovlivnili autoři bajek Krylov, La Fontaine a Ezop, z českých spisovatelů Bohumil Hrabal, Karel Poláček a Jaroslav Hašek.^[3]

Patřil k zakládajícím členům tvůrčí skupiny Polylegran, kterou v roce 1959 založil s dalšími karikaturisty, sdružujícími se okolo časopisu Mladý svět.^[4] Pravidelně se účastnil společných výstav této skupiny.

Od roku 1960 byla jeho díla vystavena po celém světě a získal za ně mnoho cen. Jeho doménou je grafika – suchá jehla, lept a především litografie. V roce 1962 se oženil a v roce 1964 se mu narodila dcera Erika Bornová. Jeho nejznámější díla zahrnují ilustrace knih od Miloše Macourka (Mach a Šebestová, Žofka), Julese Verna (Trosečník z Cynthie), A. Dumase staršího (Tři mušketýři), Vojtěcha Steklače (série Boříkovy lapálie) a jiné. Je také autorem kostýmů a dekorací k opeře Antonína Dvořáka Čert a Káča inscenované v Národním divadle, dále inscenace hudební fakulty HAMU – opera V studni Viléma Blodka.

Jeho animace vtipně glosují děj i ve filmové sérii o básnících (Jak svět přichází o básníky, Jak básníci přicházejí o iluze, Jak básníkům chutná život), a nechybějí ani v závěrečném dílu Jak básníci čekají na zázrak, který byl uveden do kin měsíc před jeho smrtí.^[5]

Jeho scénografická činnost představuje výtvarnou spolupráci s Miroslavem Horníčkem v Divadle J. K. Tyla v Plzni a výpravy pohádek pro Divadlo Jiřího Wolkera v Praze.^[6]

Nedílnou součástí Bornovy tvorby jsou poštovní známky; s Českou poštou spolupracoval od roku 1992. Zhotovil návrhy známek např. k 500. výročí objevení Ameriky (1992), k 740. výročí narození cestovatele Marca Pola (1994), navrhl poslední známku druhého tisíciletí a první známku třetího tisíciletí či vánoční a velikonoční známky.^[7]

Zemřel 22. května 2016 ve věku 85 let.^[8] Poslední rozloučení s umělcem proběhlo ve velké obřadní síni strašnického krematoria 27. května 2016.^[9]

Roku 1974 byl na světové výstavě v Montréalu jmenován karikaturistou roku. 1. května 1988 mu salonní akademie kresleného humoru udělila čestný titul HUDr. (Doctor Humoris Causa); ve stejném roce byl jmenován zasloužilým umělcem.^[10] V roce 2003 získal Medaile Za zásluhy 1. stupně.^[11] V roce 2013 získal na Anifilmu cenu za celoživotní přínos animovanému filmu a na sedmém ročníku ceny Muriel byl za svůj přínos komiksu uveden do Síně slávy českého komiksu.^[12][13] V roce 2015 získal na Zlín Film Festivalu ocenění Zlatý střevíček za mimořádný přínos kinematografii pro děti a mládež.^[14] Born byl také rytířem francouzského Řádu umění a literatury.

• 1959 – Galerie Fronta, Praha
• 1961 – Dům spojů Vinohrady, Praha
• 1962 – Galerie Fronta, Praha
• 1963 – Kulturní dům, Náchod
• 1965 – Club der Kulturschaffenden, Berlín
• 1966 – Hollar, Praha
• 1967 – Club Voltaire, Frankfurt nad Mohanem
• 1967 – Théatre de l'Atelier, Ženeva
• 1969 – Hollary, Praha
• 1971 – Kulturní dům, Kroměříž
• 1972 – Galerie Fronta, Praha

• 

  1973 – Stadtbücherei, Heilbronn
• 1974 – Pavilon humoru, Montreal
• 1974 – Dalhousie University Art Gallery, Halifax
• 1974 – Hogarth Galleries, Sydney
• 1975 – Malá galerie spisovatele, Praha
• 1976 – Divadlo hudby, Olomouc
• 1977 – Dům pánů z Kunštátů, Brno
• 1978 – Galerie výtvarných umění, Cheb
• 1979 – Galerie Wiegand, Kolín nad Rýnem
• 1980 – Galerie Eppendorf, Hamburk

• 

  1981 – Galeria Slavia, Brémy
• 1982 – Oblastní galerie, Karlovy Vary
• 1983 – Divadlo hudby, Olomouc
• 1984 – Galerie Albatros, Praha
• 1985 – Galerie Ambiance, Lucern
• 1986 – Městské muzeum, Hameln
• 1987 – Kaunicův dům, Uherský Brod
• 1988 – Oblastní galerie v zámku, Vsetín

• 

  1989 – Galerie Nev, Istanbul
• 1990 – Zámecká galerie, Buchlovice
• 1991 – Parken Galeri, Bergen
• 1992 – Filmhaus, Saarbrücken
• 1993 – Galerie Justiz, Praha
• 1994 – Galerie Dílo, Liberec
• 1995 – Albin-Upp Galeri, Oslo
• 1996 – Galerie Orlí hnízdo, Liberec
• 1997 – Galerie Groll, Naarden
• 1998 – Galerie Antik, Slaný
• 2000 – Galerie ART, Chrudim
• 2010 – Galerie Moderna, Praha
• 2013 – Galerie Moderna, Praha
• 2014 – Galerie V, Poděbrady
• 2015 – Galerie Moderna, Praha
• 2017 – Museum Kampa, Praha
• 2018 – Galerie Moderna, Praha

• Park Adolfa Borna – park v Praze 4-Braníku

• Hynek Glos, Petr Vizina, Stará garda, nakl. Argo, Praha 2016, s. 42–47, ISBN 978-80-257-1881-0
• Kdo je kdo : 91/92 : Česká republika, federální orgány ČSFR. Díl 1, A–M. Praha: Kdo je kdo, 1991. 636 s. ISBN 80-901103-0-4. S. 72. 
• Kdo je kdo = Who is who : osobnosti české současnosti : 5000 životopisů / (Michael Třeštík editor). 5. vyd. Praha: Agentura Kdo je kdo, 2005. 775 s. ISBN 80-902586-9-7. S. 52. 
• Osobnosti - Česko : Ottův slovník. Praha: Ottovo nakladatelství, 2008. 823 s. ISBN 978-80-7360-796-8. S. 63. 
• TOMEŠ, Josef, a kol. Český biografický slovník XX. století : I. díl : A–J. Praha ; Litomyšl: Paseka ; Petr Meissner, 1999. 634 s. ISBN 80-7185-245-7. S. 119. 
• RYŠKA, Pavel. Karikaturisti: Polylegran a obrazový humor 60. let. 1. vyd. Praha: Nakladatelství Paseka, 2018. 175 s. ISBN 978-80-7432-905-0. S. 155, 171. 

• Boříkovy lapálie
• Oldřich Jelínek

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Adolf Born na Wikimedia Commons
• Osoba Adolf Born ve Wikicitátech
• Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Adolf Born
• Adolf Born v Česko-Slovenské filmové databázi
• „Ateisty absolutně nesnáším,“ říká Adolf Born, Před půlnocí, Česká televize, 27. prosince 2012
• Adolf Born pro PL: Evropa bude převálcována, Německo islámské na Parlamentní listy
• Adolf Born, Na plovárně, Česká televize, 10. září 2002
• Adolf Born v informačním systému abART
• Vtipy Adolfa Borna Archivováno 16. 5. 2021 na Wayback Machine. a Borna + Jelínka Archivováno 16. 5. 2021 na Wayback Machine. v Dikobrazu