Alberto Fujimori
| Alberto Fujimori | |
|---|---|
 Fujimori v roce 1991 | |
| Prezident Peru | |
| Ve funkci: 28. července 1990 – 22. listopadu 2000 | |
| Nástupce | Valentín Paniagua |
| Stranická příslušnost | |
| Členství | Změna 90 (1990–1999) Peru 2000 (2000) |
| Rodné jméno | Alberto Kenya Fujimori Inomoto |
| Narození | 26. července 1938 Lima, Peru |
| Úmrtí | 11. září 2024 (ve věku 86 let) San Borja |
| Příčina úmrtí | tongue cancer |
| Místo pohřbení | Santa María de Huachipa |
| Choť | Susana Higuchi (1974–1994) Satomi Kataoka (od 2006) |
| Rodiče | Naoiči Fudžimori a Mucue Inomotoová |
| Děti | Keiko Fujimori Hiro Alberto Sachi Marcela Kenji Fujimori |
| Sídlo | Barbadilloská věznice (2007–2023) |
| Alma mater | University of Wisconsin-Milwaukee (do 1969) Emblematická vzdělávací instituce Alfonsa Ugarteho Národní agrární universita Štrasburská univerzita |
| Profese | zemědělský inženýr |
| Ocenění | velkořetěz Řádu bílého slona (1994) řetěz Řádu rumunské hvězdy (1998) Řád slona velkostuha Leopoldova řádu Hvězda Indonéské republiky … více na Wikidatech |
| Podpis |  |
| Commons | Alberto Fujimori |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Alberto Ken'ya Fujimori (26. července 1938 Lima – 11. září 2024 Lima) byl peruánský politik japonského původu, který byl prezidentem Peru v letech 1990–2000. Fujimori byl kontroverzní osobou – na jednu stranu pomohl zemi překonat vleklou a hlubokou ekonomickou krizi a rázně zasáhl proti teroristickým organizacím Světlá stezka a Revoluční hnutí Túpac Amaru (dále MRTA), na druhé straně byl spojený s korupcí, porušováním lidských práv a používáním nedemokratických praktik.
Před vstupem do politiky
[editovat | editovat zdroj]Rodina Alberta Fujimoriho přišla v roce 1934 do Peru z Japonska. Fujimori o sobě tvrdil, že se narodil 28. července na výročí nezávislosti země na Španělsku, ale jiné dokumenty ukazují, že se narodil již 26. července.[1] Původní profesí zemědělský inženýr byl v době svého zvolení profesorem matematiky. V roce 1988 založil politickou stranu Cambio 90 (Změna 90).
První období
[editovat | editovat zdroj]Politika
[editovat | editovat zdroj]V roce 1990, kdy byl Fujimori zvolen prezidentem Peru, byla země v komplikované situaci. Peru bylo dlouhodobě v ekonomické krizi, sociálně rozdělené a zmítané občanskou válkou. Předchozí prezident Alan García během svého mandátu zestátnil banky, přivedl zemi k hyperinflaci (cca 3399 % v roce 1989) a na pokraj státního bankrotu, rovněž potlačení maoistické guerilly Světlá stezka a marxistické guerilly MRTA se mu nedařilo – Světlá stezka v roce ovládala 19 z 24 departmentů Peru.
Hlavním oponentem Garcíi byl peruánský spisovatel a kandidát pravicové koalice Frente Democrático (Demokratická fronta) Mario Vargas Llosa – překvapivě však ve volbách zvítězil právě nepříliš známý Fujimori, který si získal sympatie veřejnosti svou příslušností k menšině (jeho rodina je japonského původu), skromností a rozhodností.
Jelikož však měl Fujimori v parlamentu menšinu, provedl v roce 1992 (zejména díky podpoře peruánské armády) tzv. „samopuč“ – rozpustil parlament, pozastavil platnost ústavy a některé opoziční politiky držel v domácím vězení. Jeho argumentem bylo, že opozice brání boji proti terorismu.[2] Následné volby opoziční strany bojkotovaly a Fujimori po nich mohl sestavit většinovou vládu.
Ekonomika
[editovat | editovat zdroj]Fujimori po svém zvolení praktikoval tvrdou neoliberální politiku (zrušení státních subvencí, liberalizace dovozu), což vedlo ke krachu řady firem a růstu nezaměstnanosti, přičemž následky (které vyvolaly řadu stávek a demonstrací) zmírňovala sociální opatření (např. subvence na potraviny). Tato opatření však opravdu časem snížila inflaci a přivedla do země nové investory. Jen v roce 1994 peruánská ekonomika narostla o 13 %, což bylo nejvíce na světě. Další hospodářská krize Peru zasáhla až v roce 1998 jako důsledek asijské finanční krize. Fujimoriova liberalizace tak ve výsledku nastartovala éru dynamického hospodářského růstu, která trvá v podstatě dodnes.
Boj proti terorismu
[editovat | editovat zdroj]Za vlády Alberta Fujimoriho se Peru podařilo významně omezit činnost guerill, operujících na jeho území. Zlomem v činnosti Světlé stezky bylo 12. září 1992, kdy byl zatčen její vůdce Abimael Guzmán. Vůdce Revolučního hnutí Túpak Amaru se podařilo také dopadnout a oba dva byli později odsouzeni na doživotí. Tvrdý postup Fujimoriho a armády vedl k tomu, že počet členů obou guerill poklesl z tisíců na „pouhých“ několik set osob a jejich útoků v 90. letech výrazně ubylo.
Kontroverze vyvolal poslední velký útok členů Revolučního hnutí Túpak Amaru, ke kterému došlo koncem roku 1996. Komando dvanácti mužů a dvou nezletilých dívek vedených Néstorem Cerpou tehdy obsadilo japonské velvyslanectví v Limě a po 126 dnů zde drželo 72 většinou významných osob a diplomatů (původně zde drželi na 700 osob – například bratra prezidenta Alberta Fujimoriho, ministra zahraničí Francisca Tudelu či tehdejšího chargé d'affaires České republiky Lubomíra Hladíka, většinu z nich však postupně propustili). Fujimori tehdy odmítl jakékoliv vyjednávání a policie posléze velvyslanectví obsadila silou a všechny únosce zastřelila. Kromě 14 únosců v boji zemřeli dva policisté a jeden z rukojmích zemřel na infarkt. Po útoku se také ukázalo, že budova velvyslanectví byla celá monitorována odposlouchávacím zařízením.[3]
Druhé a třetí období
[editovat | editovat zdroj]V roce 1995 byl Fujimori znovuzvolen. V roce 2000 se rozhodl bezprecedentně kandidovat potřetí a ve volbách, které opozice označila za zmanipulované, opět zvítězil. Krátce nato se však jeho vláda po korupčním skandálu rozpadla. Fujimori brzy odcestoval do Japonska, kde ho proti případnému souzení v Peru chránilo jeho japonské občanství a faxem podal demisi.
Vydání, souzení a omilostnění
[editovat | editovat zdroj]V roce 2000 Fujimori utekl do Japonska (kromě peruánského měl i japonské občanství) a faxem poslal do Peru vyjádření o své demisi. V roce 2005 však odletěl do Chile, jelikož měl v úmyslu v Peru opět kandidovat v prezidentských volbách. Byl však zatčen na základě mezinárodního zatykače a vydán do Peru.[4] V roce 2007 byl Fujimori za zneužití pravomoci veřejného činitele a porušení domovního práva odsouzen na šest let. V roce 2000 totiž nařídil prohledat byt, v němž měl šéf tajných služeb Vladimiro Montesinos ukryty videozáznamy dokumentující korupci v jeho vládě. Pomocí falešného prokurátora pak chtěl důkazy ukrást. Celkem byl obviněn z dvaceti trestných činů, například z korupce a porušování lidských práv.[5] Měl například schválit dva masakry v letech 1991 a 1992, při kterých zahynulo 25 lidí. Spáchalo je zvláštní komando Colina, které s vědomím Fujimoriho zřídil právě Montesinos. Montesinos i členové komanda byly za tyto masakry již odsouzeni.[6] Fujimori soudní rozsudky považuje za politické pronásledování.
Dne 7. dubna 2009 byl odsouzen k 25 letům vězení, když ho soud shledal vinným z porušování lidských práv, z únosů a z podílu na zabití 25 lidí. Na konci prosince 2017 jej prezident Pedro Pablo Kuczynski omilostnil, dle opoziční strany Fuerza Popular i díky dohodě, aby tak zamezil úspěšnému hlasování o svém vlastním odvolání.[7] Omilostnění Fujimoriho se nesetkalo s kladným ohlasem části peruánské veřejnosti. Protestů proti udělení milosti se po celé zemi se zhruba třiceti miliony obyvatel zúčastnilo asi pět tisíc osob.[8]
Závěr života a úmrtí
[editovat | editovat zdroj].jpg)
Fujimori byl v prosinci 2023 propuštěn z humanitárních důvodů z vězení na základě rozhodnutí ústavního soudu, který uznal milost udělenou v roce 2017.
Dne 11. září 2024 podlehl ve věku 86 let rakovině.[9] Shodou okolností zemřel ve stejný den (i ve stejném věku) jako Abimael Guzmán.[9][10] V Peru byl vyhlášen třídenní státní smutek, pohřeb se konal 14. září.[11]
Vyznamenání
[editovat | editovat zdroj]
čestný rytíř velkokříže Řádu svatého Michala a svatého Jiří (Spojené království, 1998)[12]
velkokříž s řetězem Řádu rumunské hvězdy (Rumunsko, 1998)[13]
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ REPÚBLICA, La. Fujimori sacó DNI con fecha falsa sobre su nacimiento. larepublica.pe [online]. 2023-03-07 [cit. 2024-09-12]. Dostupné online. (španělsky)
- ↑ CHAUVIN, Lucien. The Trials of Alberto Fujimori [online]. Time, 2007-12-12 [cit. 2008-12-10]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2008-10-06. (anglicky)
- ↑ PERGLER, Jan. Teroristé drželi rukojmí 126 dnů [online]. Economia, 2006-06-10 [cit. 2008-12-10]. Dostupné online.
- ↑ Peru žádá Chile o vydání Alberta Fujimoriho [online]. BBC Czech, 2006-01-03 [cit. 2008-12-10]. Dostupné online.
- ↑ Alberto Fujimori odsouzen v první kauze k šesti letům vězení [online]. ČTK, 2006-01-03 [cit. 2008-12-10]. Dostupné online.[nedostupný zdroj]
- ↑ WICHS, Karel. Fujimori před soudem [online]. Český rozhlas 6, 2007-12-13 [cit. 2008-12-10]. Dostupné online.
- ↑ Peruánský prezident pustil diktátora Fujimoriho z vězení. Snaží se tak udržet u moci, tvrdí opozice. ČT24. 2017-12-25. Dostupné online [cit. 2017-12-25].
- ↑ Tisíce lidí protestovaly v ulicích Peru. Vadí jim, že vězněný exprezident dostal milost. Aktuálně.cz. 2017-12-26. Dostupné online [cit. 2017-12-26].
- ↑ a b ČTK, iDNES cz. Zemřel bývalý peruánský prezident Fujimori, odsouzený za porušování lidských práv. iDNES.cz [online]. 2024-09-12 [cit. 2024-09-12]. Dostupné online.
- ↑ ZEGARRA, Gonzalo. Las coincidencias de Alberto Fujimori y Abimael Guzmán: murieron en la misma fecha y a la misma edad, tres años aparte. CNN [online]. 2024-09-13 [cit. 2024-09-19]. Dostupné online. (španělsky)
- ↑ Alberto Fujimori, Peru's controversial former president, buried after 3 days of national mourning. AP News [online]. 2024-09-14 [cit. 2024-09-19]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Archivovaná kopie. www.leighrayment.com [online]. [cit. 2019-10-05]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2017-12-01.
- ↑ Cancelaria Ordinelor. canord.presidency.ro [online]. [cit. 2019-10-05]. Dostupné online.
Literatura
[editovat | editovat zdroj]- WARSZEWSKI, Roman. Neohlášená smrt: Po stopách terorismu od Světlé stezky k bin Ládinovi. Frýdek-Místek: Alpress, 2005. ISBN 80-7362-121-5.
- ROEDL, Bohumír. Dějiny Peru a Bolívie. [s.l.]: NLN - Nakladatelství Lidové noviny, 2007. ISBN 978-80-7106-839-6.
- ROEDL, Bohumír. Ve stínu inky Túpaka Amarua. Praha: Scriptorium, 1998. ISBN 80-902151-7-3.
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Alberto Fujimori na Wikimedia Commons - Profile: Alberto Fujimori [online]. BBC News, 2008-6-30 [cit. 2008-12-10]. Dostupné online. (anglicky)
