Řasy

Řasy jsou jednoduché fotosyntetizující organismy, tradičně řazené mezi nižší rostliny. Ve skutečnosti jsou řasy seskupením nepříbuzných skupin organismů a jen některé z nich jsou blízké rostlinám.^[1] Mezi řasami najdeme jednobuněčné i mnohobuněčné formy, tělo mnohobuněčných řas je tvořeno stélkou. Nejsou schopné přežít v suchém prostředí, žijí proto ve sladké nebo slané vodě, suchozemské formy jsou malé, nenápadné a nejvíce se vyskytují ve vlhkých tropických oblastech. Některé řasy vyřešily problém vysychání symbiózou s houbou a tvoří součást lišejníků.

Řasy jsou definovány jako autotrofní fotosyntetizující organismy vyjma vyšších rostlin. Nelze je rozhodně chápat jako taxonomickou skupinu, jde o uskupení organismů napříč stromem života a jediným smyslem, proč tuto skupinu respektovat, je jejich ekologie. Všechny řasy, i přes vzájemnou nepříbuznost, zaujímají podobné ekologické niky, a proto o nich lze hovořit jako o ekologické (nikoli systematické) skupině.

Mezi řasy se tradičně řadily i fotosyntetizující bakterie – sinice. Ačkoli podle dnešních poznatků patří do úplně jiné domény než ostatní řasy, přesto jsou často za řasy považovány i nadále a články o sinicích jsou dosud součástí fykologických periodik.

Chloroplasty vznikly primární endosymbiózou se sinicí nebo až sekundárně symbiózou s jinou řasou. Některé jednobuněčné řasy jsou mixotrofní nebo sekundárně chloroplasty dokonce úplně ztratily. Řasy jsou součástí vodních ekosystémů, ruduchy a chaluhy poskytují potravu i úkryt, mikroskopické řasy tvoří fytoplankton. Věda, která studuje řasy, se nazývá algologie či fykologie.

Vodní řasy lze v závislosti na druhu využít jak jako potravinu, tak palivo či surovinu na výrobu vodíku, metanu a biopaliva.^[1]

Ještě ve 20. století byly řasy klasifikovány jako podtřída nižší rostliny v rámci rostlinné říše. Dnes víme nejen to, že řasy netvoří jednotnou skupinu, ale i to, že většina z nich není vůbec příbuzná rostlinám. Dříve se však systém organismů vytvářel striktně pouze morfologických znaků, což vedlo právě k zavedení řas jako celku a jejich členění na zelené, hnědé a červené podle převažujících barviv.

Červené řasy neboli ruduchy tvoří v současné době monofylum na bázi Archaeplastida.

Zelené řasy (nepočítáme-li mezi ně tedy eugleny) se také nacházejí v úzkém příbuzenstvu suchozemských rostlin, ale jedná se o nepřirozenou skupinu, jelikož právě vyšší rostliny se odvětvují uprostřed jejich vývojového stromu.

Takzvané hnědé řasy tvoří také nepřirozenou skupinu, ale s rostlinami již mají pramálo společného. Jejich plastid je ruduchálního původu a právě podle tohoto znaku je na konci 20. století vyčlenil oxfordský odborník Thomas Cavalier-Smith do vlastní říše Chromista. Tento systém přebírá až do současnosti většina středoškolských učebnic. Později se však ukázalo, že tato říše není přirozená a hnědé řasy jsou dnes součástí hned tří říší. Většina se spolu se skupinou Rhizaria stala součástí taxonu Sar. Skrytěnky a Haptophyta získaly své vlastní říše.

Sinice, dříve řazené také mezi nižší rostliny, jsou ve skutečnosti prokaryota, která dala vzniknout plastidům v řasových a rostlinných buňkách. Bývaly označovány jako modré, modrozelené či sinné řasy, což odráží jejich český i latinský název.

Řasy jsou dle aktuálních poznatků o evoluci roztříštěny mezi několik velkých říší. Tabulka ukazuje zařazení řasových skupin do současné systematiky v souvislosti s endosymbiotickou teorií. Tabulka uvádí pouze zástupce označované za řasy, ostatní organismy patřící do uvedených superskupin (živočichové, vyšší rostliny, houby a tzv. prvoci) vypouští.

Bližší informace o vzniku fotosyntetických organel u eukaryot také v článku Endosymbiotická teorie.

• Obrázky, zvuky či videa k tématu řasy na Wikimedia Commons
• Slovníkové heslo řasa ve Wikislovníku