Alstremerkovité

Jak číst taxoboxAlstremerkoviré
alternativní popis obrázku chybí
Alstremerka Alstroemeria aurea
Vědecká klasifikace
Říšerostliny (Plantae)
Podříšecévnaté rostliny (Tracheobionta)
Odděleníkrytosemenné (Magnoliophyta)
Třídajednoděložné (Liliopsida)
Řádliliotvaré (Liliales)
Čeleďalstremerkovité (Alstroemeriaceae)
Dumort., 1829
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Alstremerkovité (Alstroemeriaceae) je čeleď jednoděložných rostlin z řádu liliotvaré (Liliales). Starší taxonomické systémy zástupce často řadily do čeledi liliovité v širokém pojetí (Liliaceae s.l.).[1] Podle systému APG III je čeleď brána šířeji a jsou sem řazeny také zástupci čeledi Luzuriagaceae, čeleď je pak dělena na podčeledi Alstroemerieae a Luzuriageae.[2]

Jedná o vytrvalé byliny s oddenky či hlízami, někdy i se zásobními kořeny. Listy jsou jednoduché, střídavé, bez listových pochev, řapíkaté, přízemní růžice se nevytváří. Čepele jsou celokrajné, čárkovité až kopinaté, zkroucené a tedy přetočené, žilnatina je souběžná. Květy jsou oboupohlavné, zygomorfní, jednotlivé nebo častěji uspořádané v květenstvích, většinou ve vrcholících, šroubelích či vrcholičnatých okolících, v květenství jsou listeny. Okvětí se skládá ze 6 okvětních lístků, většinou jsou volné, někdy je vnější kruh odlišný od vnitřního je naznačeno dělení na kalich a korunu. Květy jsou často skvrnité. Tyčinek je 6, jsou volné. Gyneceum je srostlé ze 3 plodolistů, je synkarpní, semeník je spodní. Plodem je tobolka, vzácněji až bobule.[1][2]

Rozšíření ve světě

[editovat | editovat zdroj]

Jsou známo 5 rodů a asi 170 druhů. Jsou přirozeně rozšířeny v Jižní a Střední Americe a v Austrálii.

Přehled rodů

[editovat | editovat zdroj]

Alstroemeria, Bomarea, Drymophila, Luzuriaga, Schickendantziella[4]

  1. a b Archivovaná kopie. delta-intkey.com [online]. [cit. 2009-10-15]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2006-04-24. 
  2. a b http://www.mobot.org/MOBOT/Research/apweb/
  3. SKALICKÁ, Anna; VĚTVIČKA, Václav; ZELENÝ, Václav. Botanický slovník rodových jmen cévnatých rostlin. Praha: Aventinum, 2012. ISBN 978-80-7442-031-3. 
  4. The Plant List [online]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2019-05-23. (anglicky) 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]