Padatlovník

Jak číst taxoboxPadatlovník
alternativní popis obrázku chybí
Archontophoenix cunninghamiana
Vědecká klasifikace
Říšerostliny (Plantae)
Podříšecévnaté rostliny (Tracheobionta)
Odděleníkrytosemenné (Magnoliophyta)
Třídajednoděložné (Liliopsida)
Řádarekotvaré (Arecales)
Čeleďarekovité (Arecaceae)
Rodpadatlovník (Archontophoenix)
H.Wendl. & Drude, 1875
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Padatlovník (Archontophoenix) je rod palem, rozšířený v počtu 6 druhů výhradně ve východní Austrálii. Většina druhů jsou endemity Queenslandu. Jsou to pohledné, štíhlé palmy se zpeřenými listy a bohatými převislými květenstvími. Bývají pěstovány jako okrasné palmy. Nejčastěji pěstovaným druhem je Archontophoenix alexandrae, který je považován za nejkrásnější palmu Austrálie. Nejodolnější je Archontophoenix cunninghamiana, který je možno pěstovat i v subtropech a teplých oblastech mírného pásu.

Popis

[editovat | editovat zdroj]

Padatlovníky jsou středně velké až vysoké, jednodomé, beztrnné, solitérně rostoucí palmy, dorůstající výšky až 30 metrů. Kmen bývá štíhlý, s málo zřetelnými až vystouplými listovými jizvami, na bázi více či méně ztlustlý. Listy jsou zelené, zpeřené, vzpřímené nebo rozestálé, někdy na bázi ohnuté do pravého úhlu, krátce řapíkaté, s jednoduše přeloženými úkrojky, po uschnutí čistě opadávající. Listové pochvy jsou trubkovité a tvoří na vrcholu kmene výraznou válcovitou strukturu, pod jejíž bází se objevuje květenství. Květenství jsou bohatá, zprvu vzpřímená, později rozestálá až převislá, větvená do 3 nebo řidčeji do 4 řádů, velmi krátce stopkatá. Květy jsou růžové, purpurové, smetanové nebo žluté, jednopohlavné, s trojčetným volným kalichem i korunou, v rámci květenství uspořádané v triádách s jedním samičím květem uprostřed a dvěma samčími po stranách. Samčí květy jsou nepravidelné a obsahují asi 12 až 14 tyčinek s krátkými nitkami. Samičí květ je pravidelný, s vejcovitým semeníkem obsahujícím jednu komůrku s jediným vajíčkem. Nese 3 zahnuté blizny. Zralé plody jsou růžové nebo červené, kulovité až elipsoidní, s hladkým povrchem, na vrcholu se zbytky blizen. Dužnina (mezokarp) je tenká, měkká a dužnatá, pecka (endokarp) tenkostěnná a křehká. Endosperm je ruminátní.[1][2][3]

  • Archontophoenix purpurea
    Archontophoenix purpurea
  • Květenství Archontophoenix tuckeri
    Květenství Archontophoenix tuckeri
  • Archontophoenix alexandrae s bohatými plodenstvími
    Archontophoenix alexandrae s bohatými plodenstvími

Rozšíření

[editovat | editovat zdroj]

Rod zahrnuje 6 druhů a je rozšířen výhradně ve východní Austrálii od pobřežních oblastí severního Queenslandu po jižní pobřeží Nového Jižního Walesu. Většina druhů jsou endemity Queenslandu, kde rostou v tropickém pásmu. Do Nového Jižního Walesu zasahuje pouze druh Archontophoenix cunninghamiana, který zde dosahuje i teplých oblastí mírného pásu. Rozsáhlý areál má také Archontophoenix alexandrae a Archontophoenix tuckeri. Tyto tři uvedené druhy také rostou na široké škále různých stanovišť.[1][3] Naproti tomu zbývající tři druhy jsou stenoendemity relativně nevelkých území.[4] Archontophoenix alexandrae je v severovýchodním Queenslandu nejběžnější palmou, která často tvoří dominantní a charakteristickou složku lesních porostů.[4] Padatlovníky rostou jako součást zapojených lesních porostů v oblastech s hojnými srážkami, v nadmořských výškách od nížin po 1200 metrů. Často se vyskytují ve vlhkých roklích, na březích vodních toků nebo okrajích mokřin.[1][4] Nezřídka vytvářejí husté kolonie.[5]

Ekologické interakce

[editovat | editovat zdroj]

V Austrálii se na padatlovnících živí housenky drobného motýla Agonoxena phoenicia (Agonoxenidae). Pěstované rostliny využívají v tropické Asii jako alternativní živnou rostlinu housenky pohledného babočkovitého motýla Elymnias hypermnestra, v Americe bizarní housenky můry Acharia stimulea z čeledi slimákovcovití (Limacodiidae) a rovněž polyfágní babočky Brassolis sophorae.[6][7]

  • Babočkovitý motýl Elymnias hypermnestra
    Babočkovitý motýl Elymnias hypermnestra
  • Housenka babočky Elymnias hypermnestra
    Housenka babočky Elymnias hypermnestra
  • Housenka můry Acharia stimulea
    Housenka můry Acharia stimulea

Taxonomie a etymologie

[editovat | editovat zdroj]

Rod Archontophoenix je v rámci čeledi Arecaceae řazen do podčeledi Arecoideae, tribu Areceae a subtribu Archontophoenicinae. Mezi nejblíže příbuzné rody náleží Chambeyronia (9 druhů na Nové Kaledonii) a monotypický rod Actinorhytis, rozšířený na Nové Guineji a Šalomounových ostrovech.[1][8] Rodový název Archontophoenix je odvozen z řeckého slova archon (panovník, řecký soudce) a phoinix (datlovník). Druh Archontophoenix alexandrae byl pojmenován na počest waleské princezny Alexandry Dánské. Druhové jméno Archontophoenix maxima se nevztahuje k výšce palmy, ale k rozměrům jejího květenství.[4]

Archontophoenix cunninghamiana v drážďanském palmáriu

Význam

[editovat | editovat zdroj]

Padatlovníky jsou velmi pohledné a přitom poměrně snadno pěstovatelné palmy, které jsou v tropech a subtropech často vysazovány jako okrasné rostliny. Množí se semeny, která poskytují i solitérně pěstovaní jedinci. Jednotlivé druhy se snadno navzájem kříží a potomstvo z kultury proto může být smíšené. Nejodolnějším druhem je Archontophoenix cunninghamiana, který může být pěstován i v subtropech a dokonce i v teplých oblastech mírného pásu.[5] Nejběžněji je vysazován druh Archontophoenix alexandrae, který je považován za nejkrásnější palmu Austrálie.[9][4]

  • Stromořadí Archontophoenix alexandrae
    Stromořadí Archontophoenix alexandrae
  • Archontophoenix cunninghamiana na Madeiře
    Archontophoenix cunninghamiana na Madeiře

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Reference

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ a b c d DRANSFIELD, John et al. Genera palmarum. The Evolution and Classification of Palms. [s.l.]: International Palm Society, 2014. ISBN 978-1842461822. (anglicky) 
  2. ↑ The Atlas of Living Australia [online]. NCRIS. Dostupné online. (anglicky) 
  3. ↑ a b DOWE, John L.; HODEL, Donald R. A Revision of Archontophoenix H.Wendl. & Drude (Arecaceae). Austrobaileya. 1994, čís. 4(2). Dostupné online. 
  4. ↑ a b c d e DOWE, John Leslie. Australian palms. Biogeography, ecology and systematics. [s.l.]: CSIRO Publishing, 2010. (anglicky) 
  5. ↑ a b JONES, David L. Palms of the World. Canberra: Reed Books, 1995. ISBN 0-7301-0420-6. (anglicky) 
  6. ↑ HOSTS - a Database of the World's Lepidopteran Hostplants. [online]. London: Natural History Museum. Dostupné online. (anglicky) 
  7. ↑ HOWARD, F.W. et al. Insects on palms. [s.l.]: CABI Publishing, 2001. ISBN 0-85199-326-5. (anglicky) 
  8. ↑ Plants of the world online [online]. Royal Botanic Gardens, Kew. Dostupné online. (anglicky) 
  9. ↑ LLAMAS, Kirsten Albrecht. Tropical Flowering Plants. Cambridge: Timber Press, 2003. Dostupné online. ISBN 0-88192-585-3. (anglicky) 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Padatlovník&oldid=23142783“