Attila

Attila
Vládce říše Hunů
Attilova podobizna na středověkém medailonu (Certosa di Pavia).
Doba vlády	434/5 – 453
Narození	okolo 395
Úmrtí	453? Panonie
Předchůdce	Rua a Bleda
Nástupce	Ellak
Manželky	Kreka Ildico
Potomci	Ellak
Otec	Mundžuk
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Attila (okolo 395 – březen 453; skutečné jméno není známo, Attila znamená gótsky Tatíček^[1]) přezdívaný Bič Boží (latinsky Flagellum Dei) byl nejmocnější náčelník hunské říše, krátkodobého státního útvaru ve střední a východní Evropě, který vznikl v souvislosti se stěhováním národů.

Attila pocházel z vysokých kruhů hunské společnosti. Jeho otcem byl hunský náčelník Mundžuk (latinsky: Mundiuch), o němž není nic bližšího známo. Attila byl v mládí rukojmím na západořímském císařském dvoře.^[1] Mundžukovi bratři Rugila a Octar vládli Hunům od 20. let 5. století. Octar zemřel pravděpodobně v roce 430 během tažení proti Burgundům na Rýně a v roce 434 nebo 435 je údajně zabit bleskem při vpádu do Thrákie také Rugila. Po smrti Rugily nastoupili na hunský trůn Attila a jeho bratr Bleda. Ambice Attilu záhy dohnaly k bratrovraždě (kolem roku 445), čímž sjednotil vládu nad Huny do svých rukou.

Attila toužil po ovládnutí území celé Evropy. Vedl řadu velkých nájezdů jak do Západořímské, tak do Východořímské (Byzantské) říše. Účelem těchto vpádů na Balkán, do Galie i na území dnešní Itálie bylo drancování a vymáhání stálých plateb. V roce 451 (snad 20. června) jeho invazi do Galie zastavil římský vojevůdce Flavius Aetius. Jeho spojencem byl především vizigótský král Theodorich I.(419–451). Rozhodující bitva se udála na Katalaunských polích, pravděpodobně v blízkosti dnešního francouzského města Châlons-en-Champagne. V následujícím roce 452 Attila pokračoval s nájezdem do severní Itálie, který ale ukončilo sjednání míru s papežem Lvem I. V té době byli Římané bez spojenců zcela bezbranní. Attilovo vojsko vyplenilo Aquileiu a táhlo dál na jih ve směru na Řím. Během italského tažení však v hunském vojsku propukly nemoci a kvůli tomu možná uzavřel s papežem mírovou dohodu.

Jak přesně Attila vypadal, známo není, ale podle zápisů římských historiků je zřejmé, že nijak zvlášť krásou neoplýval. Po matce zdědil výrazné asijské rysy a byl menší postavy. Měl prý i nápadně velkou hlavu. Jeho tvář byla pokryta řídkými vousy a vlasy byly „postříbřené šedinami“.

Stárnoucí Attila se v roce 453 n. l. rozhodl oženit s germánskou dívkou Ildikó, která se měla stát jeho již sedmnáctou manželkou. Po svatební noci ráno byl však nalezen mrtev v kaluži krve. O tom, co se stalo, existují dvě verze. První říká, že Attilu zabila Ildikó ukrytým nožem. Historikové se však většinou přiklánějí k verzi, že se Attila udusil, když mu v noci začala prudce téct krev z nosu.

Po Attilově smrti začali o vládu mezi sebou bojovat jeho synové, což vyvolalo nevoli mezi podrobenými národy, se kterými údajně jednali jako s otroky. Protihunská koalice vedená gepidským králem Ardarichem porazila v roce 454 n. l. Huny v bitvě na řece Nedao (snad někde v Pannonii). Attilův syn Ellak (Ellac) byl v bitvě zabit. Zbylí Hunové poté odešli do černomořských stepí a dvě desítky let poté se zcela vytratili z historických pramenů.

O Attilově hrobě koluje množství pověstí. Údajně byl pohřben v hrobce s obrovskými poklady. Jeho tělo pak bylo uloženo do trojité rakve, přičemž první byla ze zlata, druhá byla stříbrná, která byla uložena ještě v třetí železné rakvi. Kde se hrob nachází, není známo, neboť prý přes něj byla svedena řeka (nejčastěji je řeč o Tise), a otroci, kteří hrob stavěli, byli všichni pobiti. O nalezení hrobu se pokoušelo mnoho hledačů pokladů, pátrali na řadě míst v Rumunsku, Maďarsku, Srbsku, a dokonce i v Nákle u Olomouce. V roku 1933 prohledával Ing. František Štěpán kuželovou vyvýšeninu (cca 18m) u Martina, (SK), dnes část Košúty. Kopáči v hloubce 20m našli silně železitou horninu, poklad nenašli ani o dalším hledání. Po hrobu však není ani stopy. Případné nálezce má odradit nápis Fulgur conditum – zakopaný hrom, varující před temnou silou střežící hrobku. Podle známého českého záhadologa Arnošta Vašíčka se Attilův hrob nachází v hoře Štandl u Sviadnova nedaleko Frýdku-Místku. Blízko česko-polských hranic byl totiž nalezen hunský pohřební hrnec.^[2]

• Niccolò da Casola: Válka s Attilou, chanson de geste
• Stará píseň o Atlim (Atlakviða) – ze sbírky islandských hrdinských písní Poetická Edda
• Attila – opera Giuseppeho Verdiho
• Attila – obraz od Eugèna Delacroixe
• Attila – Konec světa přijde z Východu – knižní román od Williama Napiera

• BEDNAŘÍKOVÁ, Jarmila. Attila – Hunové, Řím a Evropa. 1. vyd. Praha: Vyšehrad, 2012. 336 s. ISBN 978-80-7429-169-2. 
• KAMENÍK, Milan. Attila. Praha: Vyšehrad, 1998. 208 s. ISBN 80-7021-256-X. 
• THOMPSON, Edward Arthur. Hunové. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 1999. 343 s. ISBN 80-7106-203-0. 
• DJORDJEVIČ, Dejan: Attilův hrob objeven? Deník Svobodné slovo, 7. 12. 1974.

• Aetius
• Hunové
• Stěhování národů
• Starověký Řím
• Západořímská říše

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Attila na Wikimedia Commons
• Osoba Attila ve Wikicitátech
• Attila na Antice Archivováno 25. 12. 2005 na Wayback Machine.

Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace. Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.