Jelen barasinga

Jelen barasinga
Stupeň ohrožení podle IUCN
zranitelný[1]
Vědecká klasifikace
Říše	živočichové (Animalia)
Kmen	strunatci (Chordata)
Podkmen	obratlovci (Vertebrata)
Třída	savci (Mammalia)
Řád	sudokopytníci (Artiodactyla)
Podřád	přežvýkavci (Ruminantia)
Čeleď	jelenovití (Cervidae)
Rod	jelen (Rucervus)
Binomické jméno
Rucervus duvaucelii (Georges Cuvier, 1823)
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Jelen barasinga (Rucervus duvaucelii) je velký, vzácný jelen žijící na jihu Asie. Jméno barasinga pochází z bengálštiny a znamená „s dvanácti výsadami“, ásámsky je nazýván dolhorina, tj. „bahenní jelen“, hindsky goindžak (jelen) a gaoni (laň).

Jelen barasinga je stejně velký jako jelen lesní, ale lehčí. Dospělý samec je dlouhý 2,2 m, výška v kohoutku dosahuje 130 cm a hmotnost 180–200 kg. Laně jsou menší. Barasinga má štíhlou postavu, dlouhý krk a vysoké končetiny s nápadně velkými, roztažitelnými kopýtky. Je to adaptace pro život v bažinách. Jeho srst je dlouhá a hrubá, žluté až rezavé barvy. Mláďata se rodí skvrnitá, u některých jedinců přetrvává skvrnitost na stehnech a bocích i v dospělosti. Má velké boltce a oči, ale nápadně krátký ocas. Zježená srst v kohoutku vytváří dojem hrbu. Parohy nosí jen samci, mají obloukovitý tvar a 5–6 výsad na jednom parohu, nejdelší je nadoční výsada, která se dále větví. Tím tvarově trochu připomínají parohy soba.

Jelen barasinga má tři poddruhy: Rucervus duvaucelii duvaucelii, R. d. ranjitsingi a R. d. branderi. Nominátní poddruh žije na jihu Nepálu a severu indického státu Uttarpradéš, poddruh ranjitsinghi žije v Ásámu a poddruh branderi jižněji, ve státu státu Madhjapradéš, kde obývá národní park Kanha.

Jelen barasinga žil původně v celé severní Indii a jižním Nepálu, na západě Indie a v Pákistánu byl vyhuben a také na zbylém území je jeho areál pouze ostrůvkovitý. Vyhledává říční nivy, bažiny a světlé lesy v okolí vody.

Jelen barasinga je aktivní ve dne, pase se dopoledne a v podvečer, biorytmus zachovává s velkou pravidelností. Přes poledne odpočívá, často ve vodě nebo v bahně. Jižní poddruh Rucervus duvaucelii branderi je méně vázán na vodu a bažiny než severněji žijící populace.^[2]

Tito jeleni žijí v rodinných tlupách, tvořených jedním dominantním samcem, několika mladšími samci, samicemi a mláďaty. Tlupu vede stará laň. Tlupy mohou čítat až 40 kusů a obývají poměrně malá teritoria. Tito jeleni jsou velmi ostražití, při spatření člověka nebo tygra hlasitě štěkají, podobně jako srnec a dupou předními běhy.

Živí se trávou a vodními rostlinami.

Říje barasing probíhá v letních měsících, od června do září. Jeleni si obhajují harémy laní a ozývají se mečivými nebo hýkavými zvuky. Soupeři si vzájemně imponují hlasem a parožím, na které často nabodávají chuchvalce rostlin. K soubojům mezi samci však nedochází. Březost trvá 240 dní, samice rodí 1–2 mláďata, která v prvním týdnu života skrývá v rákosí.

Jelen barasinga patří k vzácným, silně ohroženým druhům jelenů. Jeho biotop na březích řek a v bažinách je ničen přeměnou na rýžová pole. Nebezpečím je také lov pro maso a trofeje i choroby přenášené domácím skotem. V zoologických zahradách patří mezi vzácné chovance, v Česku je k vidění v ZOO Ostrava a za hranicemi např. v ZOO Bratislava. Několik jedinců žije také v privátním chovu v oboře u Bílé Lhoty na Olomoucku.

Jelen barasinga vystupuje v povídce Purunbhagatův zázrak z Kiplingovy Druhé knihy džunglí.

• Veselovský, Zdeněk: Hlasy džungle. Praha: Orbis, 1976.

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Rucervus duvaucelii na Wikimedia Commons