Dřišťál

Jak číst taxoboxDřišťál
alternativní popis obrázku chybí
Dřišťál Thunbergův
Vědecká klasifikace
Říšerostliny (Plantae)
Podříšecévnaté rostliny (Tracheobionta)
Odděleníkrytosemenné (Magnoliophyta)
Třídavyšší dvouděložné (Rosopsida)
Řádpryskyřníkotvaré (Ranunculales)
Čeleďdřišťálovité (Berberidaceae)
Roddřišťál (Berberis)
L., 1753
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Berberis darwinii – výhon s květy
Berberis thunbergii – výhon s plody

Dřišťál (Berberis) je rod zahrnující víc než 600 druhů opadavých nebo stálezelených keřů, 1–5 m vysokých, s otrněnými výhony, které jsou domovem v mírných a subtropických oblastech Evropy, Asie, Afriky, Severní Ameriky a Jižní Ameriky. Nejvíce druhů roste v Číně. V aktuální taxonomii je do něho vřazován i někdejší rod Mahonia.

Bobule (tzv. dřišťálky[1]) některých druhů dřišťálu jsou jedlé a bohaté na vitamín C. Mnohé dřišťály jsou oblíbené zahradní keře, pěstované pro okrasné listy, květy a barevné bobule, které vynikají zejména v zimním období na opadavých druzích.

Popis

[editovat | editovat zdroj]

Rod se vyznačuje dvoutvárnými výhonky, dlouhými, které tvoří základní strukturu rostliny, a krátkými, jen 1–2 mm dlouhými. Změněné listy na dlouhých výhonech nejsou určeny k fotosyntéze, vyvinuly se do tříostných trnů, 3–30 mm dlouhých, s několika normálními, fotosyntetizujícími listy. Tyto listy jsou 1–10 cm dlouhé, jednoduché, celokrajné nebo s ostnitými okraji.

Opadavé druhy (např. Berberis thunbergii, Berberis vulgaris) se vyznačují cenným podzimním zbarvením. Některé stálezelené druhy (např. Berberis candidula, Berberis verruculosa), mají listy na spodní straně zářivě bílé, což je obzvláště atraktivní, pokud jsou použity jako okrasné rostliny.

Květy vyrůstají jednotlivě nebo v hroznech až po 20 květech. Jsou žluté nebo oranžové, 3–6 mm dlouhé, se šesti kališními lístky a šesti okvětními lístky, kališní lístky jsou obvykle stejně zbarvené jako okvětní lístky. Plody jsou malé bobule 5–15 mm dlouhé, zralé jsou zbarvené červeně nebo tmavě modře, často s růžovým nebo fialovým voskovitým povrchem. Mohou být buď podlouhlé, nebo kulovité.

Choroby a škůdci

[editovat | editovat zdroj]

Dřišťál obecný (Berberis vulgaris) je alternativním hostitelem rzi travní (Puccinia graminis), která je vážnou houbovou chorobou pšenice. Z tohoto důvodu je pěstování tohoto druhu dřišťálu v mnoha oblastech zakázáno. V ČR byly dřišťály téměř zcela vyhubeny v osvětové masové kampani, která si kladla jako společensky významné omezit ohrožení pšenice. Předpokládá se však, že význam dřišťálu jako hostitele této dvoudomé rzi je silně přeceňován. Dnes je tento druh dřišťálu v ČR, kde je původní, ohroženým druhem.

Invazní druhy

[editovat | editovat zdroj]

Některé dřišťály se staly invazními druhy, když se rozšířily mimo své původní hranice, například Berberis glaucocarpa a Berberis darwinii na Novém Zélandu (kde je nyní zakaz prodeje a rozmnožování). Podobně je tomu u dřišťálu Thunbergova (Berberis thunbergii) v některých částech Severní Ameriky.

Vybraní zástupci

[editovat | editovat zdroj]

Členění podle kontinentu původu. Stálezelení zástupci jsou označeni (SZ).

Evropa a přilehlé okolí

Asie

Severní Amerika

Jižní Amerika

Pěstované hybridy

[2][3]

Význam a využití

[editovat | editovat zdroj]

Druh Berberis vulgaris byl v Polsku podle některých zdrojů používán jako ovoce.[4] Plody uvedeného druhu mají vysoký obsah vitamínu C a jsou používány ve více zemích světa i tepelně upravené.

Celé rostliny, včetně plodů, především ale kůra a kořeny dřišťálu, obsahují toxické sloučeniny, především berberin.

V minulosti bylo využíváno žluté barvivo extrahované z kmene, kořene a kůry dřišťálu.[5]

Dřišťály jsou oblíbenou potravou motýlů (řád Lepidoptera).

Bobule (tzv. dřišťálky[1]) některých druhů dřišťálu jsou jedlé a bohaté na vitamín C, jakkoliv mají velmi ostrou chuť. Kvůli trnům je však sklizeň obtížná, a proto se ve většině zemí běžně nekonzumuje. Jsou důležitou potravou pro drobné ptactvo, které rozptýlí semena ve svém trusu.

Široce dostupné ukrajinské bonbony s názvem Барбарис (čti Barbaris) jsou vyráběny s použitím extraktu z bobulí.

Kulinářství

[editovat | editovat zdroj]

Calafate

[editovat | editovat zdroj]

Dřišťály Berberis microphylla, nebo Berberis heterophylla (nazývaný Calafate) a Berberis darwinii (nazývaný Michay) jsou dva druhy rostoucí v Patagonii v Argentině a Chile. Jejich jedlé červené plody jsou využívány pro výrobu marmelády a nálevů. Calafate a michay jsou symboly Patagonie.

Zereshk

[editovat | editovat zdroj]

Zeréšk (زرشک‎) je v perštině název pro sušené plody dřišťálu Berberis vulgaris široce pěstovaného v Íránu. Írán je celosvětově největší výrobce zereshk a šafránu. Nejvýznamnější v pěstování je provincie Jižní Chorasan v Íránu, zvláště kolem Birjand a Qaen.[6][7][8][9][10]

Galerie

[editovat | editovat zdroj]
  • Berberis gagnepainii – tříostný trn (modifikace listů na dlouhých výhonech) s listy na krátkých výhonech. Trny jsou 20 mm dlouhé.
    Berberis gagnepainii – tříostný trn (modifikace listů na dlouhých výhonech) s listy na krátkých výhonech. Trny jsou 20 mm dlouhé.
  • Berberis verruculosa – nahoře tmavá horní strana výhonů, dole světlá spodní strana výhonů
    Berberis verruculosa – nahoře tmavá horní strana výhonů, dole světlá spodní strana výhonů
  • Berberis gagnepainii – detail květu (průměr 7 mm)
    Berberis gagnepainii – detail květu (průměr 7 mm)
  • Berberis gagnepainii – plod
    Berberis gagnepainii – plod
  • Berberis thunbergii – keř
    Berberis thunbergii – keř
  • Berberis aggregata – podzimní zbarvení
    Berberis aggregata – podzimní zbarvení
  • Berberis vulgaris – květ
    Berberis vulgaris – květ
  • Berberis aristata – z Himálaje
    Berberis aristata – z Himálaje

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Reference

[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Berberis na anglické Wikipedii.

  1. ↑ a b LÁNSKÁ, Dagmar; HLAVA, Bohumír; STROUHAL, Miroslav. Koření pro každé vaření. Praha: Práce, 1975.
  2. ↑ Florius - katalog botanických zahrad [online]. Dostupné online. 
  3. ↑ HIEKE, Karel. Praktická dendrologie 1. Praha: SZN, 1978. 
  4. ↑ „Polský citrón“
  5. ↑ Tomlinson, C., ed. Tomlinson's Cyclopaedia of Useful Arts. London: Virtue & Co., 1866.  Vol I, page 97.
  6. ↑ BARBERRY GROWING IN IRAN,http://www.actahort.org/members/showpdf?booknrarnr=620_21 Archivováno 17. 6. 2021 na Wayback Machine.
  7. ↑ (anglicky)Recepty Archivováno 7. 3. 2009 na Wayback Machine.
  8. ↑ (anglicky)fotografie Archivováno 17. 12. 2008 na Wayback Machine.
  9. ↑ BAHRAM_YYZ. zereshk. [s.l.]: [s.n.] Dostupné online. 
  10. ↑ fotografie. sadaf.com [online]. [cit. 28-09-2007]. Dostupné v archivu pořízeném dne 28-09-2007. 

Literatura

[editovat | editovat zdroj]
  • MURRILLS, Angela. Best Eating: Check, please [online]. Straight.com, 2005-11-24 [cit. 2007-05-02]. Dostupné online. 
  • WILKINSON, Bobbie, Tom Wilkinson. It's an Adventure in Persian Cuisine at Darya Kabob [online]. The Washington Post, 2004-08-15 [cit. 2007-05-02]. Dostupné online. 

Související články

[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Dřišťál&oldid=23902110“