Bublinatka

Bublinatka
Rytina bublinatky prostřední (Deutschlands Flora in Abbildungen Tafeln, 1796)
Vědecká klasifikace
Říše	rostliny (Plantae)
Podříše	cévnaté rostliny (Tracheobionta)
Oddělení	krytosemenné (Magnoliophyta)
Třída	vyšší dvouděložné (Rosopsida)
Řád	hluchavkotvaré (Lamiales)
Čeleď	bublinatkovité (Lentibulariaceae)
Rod	bublinatka (Utricularia) L., 1753
Podrody
Bivalvaria Polypompholyx Utricularia
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Bublinatka (Utricularia) je nejhojněji zastoupený rod masožravých rostlin. Zahrnuje nejméně 220 druhů a je rozšířen ve všech klimatických pásmech od Antarktidy po tropy s výjimkou nejsušších oblastí a mnoha ostrovů. Přes 80 druhů je endemických. Většina druhů roste v tropech a subtropech Jižní Ameriky, výrazně méně v mírném pásu. V Evropě roste sedm či osm druhů, z nichž všechny patří mezi vodní rostliny. Jméno tohoto velmi přizpůsobivého rodu je odvozeno od malých patiček (o průměru 0,2–12 mm), které vyrůstají podél stonků a listů. Zastoupení rodu ve volné přírodě, zejména v bažinatých oblastech klesá kvůli znečištění prostředí a kvůli ztrátě původního prostředí.^{[1][2][3][4][5]} V České republice roste ve volné přírodě sedm druhů, přičemž všechny jsou vodními rostlinami.

Tropické a subtropické bublinatky vegetují celoročně, zatímco v mírném podnebném pásu přes zimu tzv. zatahují do přezimovacího pupenu. Období sucha přečkávají některé druhy pomocí semen, jiné druhy tvoří hlízy. Bublinatky chytají drobné zemní a vodní živočichy do specializovaných pastí, které kořist nasají a uvězní.^[6]

Bublinatky lze poměrně snadno pěstovat a množit. Pěstitelé si tento rod oblíbili především kvůli krásným květům, které připomínají květy hledíků a orchidejí. Hodí se k osazování pokojových vitrín i jako doplněk k ostatním masožravým rostlinám.^[6]

Vědecké synonymum: Tetralobus A. DC.

Bublinatka někdy vedená pod jménem Utricularia exoleta je ve skutečnosti bublinatka opomíjená (Utricularia gibba), nejrozšířenější druh rodu Utricularia, který se rozpadá na dva poddruhy:

• Utricularia gibba var. gibba má květy velikosti 8–20 mm a ostruhu kratší nebo nepatrně delší než dolní pysk;
• Utricularia gibba var. exoleta (bublinatka opomíjená) má květy velikosti 4–8 mm a ostruhu zřetelně delší (až o 1/3) než dolní pysk koruny.

Oba poddruhy rostou a kvetou při dobrém oslunění v mělké vodě nebo ve spleti plovoucích vodních rostlin nebo jako bahenní rostliny. V našich vodách v přírodě obvykle nepřezimují, vyskytují se však v termálních vodách na Slovensku (Bojnice) a v Maďarsku (Hévíz).^[7][8]

Národní jméno v češtině mají bublinatky:

• bublinatka bledožlutá (Utricularia ochroleuca) – vodní druh; roste v ČR^[9]
• bublinatka Campbellova (U. campbelliana) – pozemní druh^[10]
• bublinatka dlouholistá (U. longifolia) – pozemní druh, příp. epifyt^[11][12]
• bublinatka horská (U. alpina) – epifytický druh, příležitostně pozemní^[13]
• bublinatka jižní (U. australis) – vodní druh; roste v ČR^[14]
• bublinatka ledvinolistá (U. nephrophylla) – pozemní druh^[11]
• bublinatka lotosolistá (U. nelumbifolia) – epifytický druh^[15]
• bublinatka menší (U. minor) – vodní druh; roste v ČR^[16]
• bublinatka obecná (U. vulgaris) – vodní druh; roste v ČR^[17]
• Bublinatka opomíjená (U. gibba) – vodní druh^[18]
• bublinatka penízková (U. pubescens) – pozemní druh^[19]
• bublinatka prostřední (U. intermedia) – vodní druh; roste v ČR^[20]
• bublinatka Sandersonova (U. sandersonii) – pozemní druh^[21]
• bublinatka tmavá (U. stygia) – vodní druh; roste v ČR^[22]
• bublinatka vícekvětá (U. bremii) – vodní druh; roste v ČR.^[23]

Bublinatky lze dělit na:^[6]

• vodní – rostliny až 1,5 m dlouhé a rozvětvené;
• pozemní (terestrické) – rostliny rostou v bohatých svěže zelených trsech, porosty tvoří drobné úzkolisté prýty;
  • skalní (epilitické);^[1]
• přisedavé (epifytické) – rostliny s robustnějšími listy a většinou orchidejovitými velkými květy;
• hlíznaté – rostliny, které vytvářejí podzemní hlízy, aby přečkaly období sucha.

Bublinatky jsou vodní, bažinaté či terestrické (pozemní) vytrvalé nebo jednoleté rostliny, mimo území České republiky i epifytické rostliny. Jsou přizpůsobeny kolísání vodní hladiny a mají rády vysokou vzdušnou vlhkost. Období sucha přečkávají některé druhy jen pomocí semen, jiné druhy tvoří hlízy.^[6]

Vegetativní části bublinatek jsou dalekosáhle morfologicky přeměněné.^[24]

Prýty vodních druhů plují při povrchu vodní hladiny. Jsou bez kořenů nebo vytvářejí jen rhizoidy. K uchycení v půdním prostředí mají některé druhy speciální nezelené prýty s lapacími měchýřky, které pronikají do bahnitého substrátu. Prýty jsou většinou větvené. Na koncích větví se u druhů mírného pásu na zimu vytvářejí kulovité, 1–20 mm dlouhé zimní pupeny (turiony), které se oddělují od hynoucího prýtu a přezimují u dna.

Při nedostatku kyslíku a oxidu uhličitého v přehřáté vodě se vytvářejí tzv. dýchací prýty. Jsou to tenké, 2–20 cm dlouhé, k hladině stočené útvary s 5–16 podlouhle vejčitými, 1–2,5 mm dlouhými šupinovitými listy. Vynořují se nad vodu.^[7]

Listy jsou střídavé, řapíkaté i přisedlé, členité až celokrajné (druhy rostoucí v ČR mají listy členité pouze v čárkovité až nitkovité úkrojky), někdy štítnaté, opatřené více či méně přisedlými, vakovitými lapacími měchýřky.^[7]

Každá past tvaru měchýřku je velká 0,5–4,0 mm v průměru. Vznikla přeměnou listů. V lapacím měchýřku je podtlak a každý z měchýřků má víčko opatřené titěrnými chloupky. Víčko bývá obvykle zavřené, ale když se nějaký drobný živočich (prvok, roztoč, korýš, drobný hmyz nebo jeho larva^[25]) dotkne chloupků, víčko se prudce otevře a podtlakem se nasaje voda i s živočichem do měchýřku. Víčko se přiklopí, takže oběť nemůže uniknout. Celý proces trvá pouhý zlomek sekundy. Botanik Větvička v rozhlasovém pořadu použil příměr, že otevření a uzavření víčka je rychlejší než uzávěrka fotoaparátu (rychlost uzávěru pasti bublinatky je 1/160 s, běžná spoušť fotoaparátu 1/150 s). Průměrný exemplář může mít až 7000 lapacích měchýřků.^[26][7]

Někteří autoři uvádějí, že se měchýřky vyvinuly v obydlí mikroorganismů, které v nich žijí a pomáhají trávit kořist.^[3] S postupujícími výzkumy se zjistilo, že normálně je uvnitř měchýřků bezkyslíkaté prostředí (anoxie), které může být po nasátí okolní vody s kyslíkem na desítky minut přerušeno. Snášejí ho i fakultativně anaerobní organismy, které v měchýřcích žijí symbioticky jako komenzálové – bakterie, řasy, nálevníci, vířníci.^[1]

Jiní autoři uvádějí, že si bublinatka vytváří vlastní trávicí žlázky na vnitřních stranách lapacích měchýřků a těmi tráví kořist^[7] (čtyřramenné trávicí žlázy^[27]).

Pasti bublinatek, přestože jsou mezi pastmi masožravých rostlin nejmenší, jsou považovány za funkčně nejdokonalejší typ.^[1]

Květy jsou souměrné, tzv. šklebivé.^[24] Jsou primárně pětičetné, nápadné, většinou ve volných, hroznovitých květenstvích, která vyrůstají nad hladinu vody či substrátu. Mohou být i jednotlivé, různé velikosti a barvy. Stopka květenství mívá většinou několik šupinovitých listenů. Květní stopky vyrůstají v úžlabí listenu se dvěma listenci nebo bez nich.

Kalich je vytrvávající, dvoupyský (podrod Utricularia) nebo čtyřpyský (podrod Polypompholix se třemi druhy v Austrálii), téměř až k bázi členěný. Horní pysk je srostlý ze dvou lístků, dolní ze tří lístků.

Koruna je dvoupyská, ostruhatá. Horní pysk je srostlý ze dvou lístků, je vzpřímený, většinou celistvý nebo měkce na špičce vykrojený. Dolní pysk je srostlý ze tří lístků, je zřetelně větší než horní. Bývá dvou- až třílaločnatý nebo celistvý, většinou se zřetelně vyklenutým, někdy dvoudílným patrem uzavírajícím ústí koruny.

Tyčinky jsou dvě. Nitky jsou tlusté a krátké, přirůstající k bázi koruny mezi květní stopkou a ostruhou, s krátkými obloukovitými, sekundárně sloučenými jednopouzdrými prašníky.

Blizna je téměř přisedlá, nestejně dvoulaločná, dolní lalok je větší a delší než sotva patrný horní lalok.^[7]

Plodem je tobolka se dvěma chlopněmi. Semena jsou četná, malá, často křídlatá nebo s chlupy.^[7]

Bublinatkám vyhovuje vlhké stanoviště. Často rostou ve vodě nebo v místech sezónně zaplavených, přičemž rychle osídlují dostupný prostor. Vyhledávají mělké břehy, laguny jezer a vodních toků, stále vlhké mělké písčiny, skály porostlé mechem, kmeny stromů a růžice broméliovitých rostlin. Rostou v mělké vodě, v bažinách a v kyselém písčitém substrátu s různým podílem organického humusu.^[6][26]

Druhy mírného pásma: 7 °C – 28 °C; tropické druhy: 10 °C – 35 °C; hlíznaté druhy: 4 °C – 38 °C; severoamerické druhy: 1 °C – 32 °C.^[3]

Ze 178 druhů bublinatek uvedených v Červeném seznamu ohrožených druhů jsou tři druhy uváděny jako klesající (decreasing): Utricularia microcalyx, U. pobeguinii a U. sandersonii.^[2]

K roku 2006 bylo v ČR pět druhů (ze sedmi rostoucích v ČR) podle zákona nebo charakteru výskytu kriticky ohrožených.^[28]

K roku 2017: kriticky ohrožený druh (CR) je bublinatka obecná, ohroženými druhy (EN) jsou bublinatka vícekvětá, bublinatka prostřední a bublinatka bledožlutá, zranitelným druhem (VU) je bublinatka menší, málo dotčeným druhem (LC) bublinatka jižní a druhem nevyhodnoceným (NE), resp. nevhodným pro hodnocení (NA) bublinatka tmavá.^[29]

V lidovém léčitelství se dříve používala bublinatka jižní na rány a otoky, a to pod názvem Herba lentibulariae^[25] (doslovně „nať bublinatek“). Bublinatka obecná je uváděna jako diuretikum.^[30] V souvislosti s léčebnými účinky je místy zaměněn rod bublinatka (Utricularias) s lidovým názvem „bublinatka“ užívaným pro léčivou chaluhu bublinatou (Fucus vesiculosus; lidově bublinatka, mořská řasa, mořský dub).

V České republice se v oboru rybníkářství traduje, že bublinatka obecná a bublinatka jižní jsou škůdci rybího plůdku. Podezření je však prokazatelně nesprávné, neboť ústí pastí (lapacích měchýřků) je příliš úzké, aby mohlo plůdek nasát.^[7]

• podrod Bivalvaria Kurz
• podrod Polypompholyx (Lehm.) P. Taylor 1986
• podrod Utricularia Kamiénski 1891

• ADAMEC, Lubomír. Naše druhy masožravých rostlin bublinatek. Živa. 2008, č. 4 s. 156–159. 113–116. ISSN 0044-4812. Dostupné také z: https://ziva.avcr.cz/files/ziva/pdf/nase-druhy-masozravych-rostlin-bublinatek.pdf
• ADAMEC, Lubomír. Zvláštnosti výživy masožravých rostlin. 1. Suchozemské druhy. Živa. 2006, č. 2 s. 57–59. ISSN 0044-4812. Dostupné také z: https://ziva.avcr.cz/files/ziva/pdf/zvlastnosti-vyzivy-masozravych-rostlin-1-suchozems.pdf
• ADAMEC, Lubomír. Zvláštnosti výživy masožravých rostlin. 2. Vodní druhy. Živa. 2006, č. 3 s. 105–107. ISSN 0044-4812. Dostupné také z: https://ziva.avcr.cz/files/ziva/pdf/zvlastnosti-vyzivy-masozravych-rostlin-2-vodni-dru.pdf
• CHOBOT, Karel, ed. a GRULICH, Vít, ed. Červený seznam ohrožených druhů České republiky. Cévnaté rostliny = Red list of threatened species of the Czech republic. Vascular plants. Praha: Agentura ochrany přírody a krajiny ČR, 2017. 178 s. ISBN 978-80-88076-47-6. Příroda. 2017, č. 35. ISSN 1211-3603. Dostupné také z: https://portal.nature.cz/publik_syst/files/rl_cevnate2017.pdf Archivováno 12. 6. 2020 na Wayback Machine.
• JOHN, Radek. Masožravá bublinatka nevede zbytečnou DNA. Jak to? Týden.cz [online]. 14.05.2013 [cit. 20. 2. 2024]. Dostupné z: https://www.tyden.cz/rubriky/veda/priroda/masozrava-bublinatka-nevede-zbytecnou-dna-jak-to_270147.html
• MAREČEK, František, ed. Zahradnický slovník naučný. 5, R–Ž. 1. vyd. Praha: Ústav zemědělských a potravinářských informací, 2001. 674 s., 56 s. barev. obr. příl. ISBN 80-7271-075-3.
• PODUBSKÝ, Václav. Vodní, bažinné a pobřežní rostliny: výskyt, život a význam, zvláště v rybářství. 1. vyd. V Praze: Ministerstvo zemědělství republiky Československé, 1948. 193 s. Publikace ministerstva zemědělství, roč. 1948, č. 119.
• RYSTONOVÁ, Ida. Průvodce lidovými názvy rostlin: i jiných léčivých přírodnin a jejich produktů. Praha: Academia, 2007. 735 s. ISBN 978-80-200-1332-3.
• SIROVÁ, Dagmara; BÁRTA, Jiří; ŠIMEK, Karel; POSCH, Thomas; PECH, Jiří; STONE, James; BOROVEC, Jakub; ADAMEC, Lubomír & VRBA, Jaroslav. Hunters or farmers? Microbiome characteristics help elucidate the diet composition in an aquatic carnivorous plant. [Myslivci nebo zemědělci? Charakteristiky mikrobiomu pomáhají objasnit složení potravy vodní masožravé rostliny.] Microbiome [online]. 2018, vol. 6, article no. 225. Dostupné z: https://doi.org/10.1186/s40168-018-0600-7
• SLAVÍK, Bohumil, ed. Květena České republiky. 6. 1. vyd. Praha: Academia, 2000. 770 s. ISBN 80-200-0306-1.
• STUDNIČKA, Miloslav. Cristo Redentor z pohledu botanického. Živa. 2016, č. 1, s. 23–26. ISSN 0044-4812. Dostupné také z: https://ziva.avcr.cz/files/ziva/pdf/cristo-redentor-z-pohledu-botanickeho.pdf
• STUDNIČKA, Miloslav. Masožravé rostliny rodu Utricularia I. In: Masožravé rostliny neboli masožravky – zelení dravci v rostlinné říši [online]. [22. dubna 2007], [cit. 20. 2. 2024]. Dostupné z: https://www.masozravky.com/ostatni/originalni-clanky-ziva/mr-rodu-utricularia-1.php
• STUDNIČKA, Miloslav. Masožravé rostliny rodu Utricularia II. – Terestrické druhy. In: Masožravé rostliny neboli masožravky – zelení dravci v rostlinné říši [online]. [22. dubna 2007], [cit. 20. 2. 2024]. Dostupné z: https://www.masozravky.com/ostatni/originalni-clanky-ziva/mr-rodu-utricularia-2.php
• STUDNIČKA, Miloslav. Masožravé rostliny rodu Utricularia III. – orchidoidní druhy. In: Masožravé rostliny neboli masožravky – zelení dravci v rostlinné říši [online]. [22. dubna 2007], [cit. 20. 2. 2024]. Dostupné z: https://www.masozravky.com/ostatni/originalni-clanky-ziva/mr-rodu-utricularia-3.php
• STUDNIČKA, Miloslav. Masožravé rostliny rodu Utricularia IV. – vodní druhy. In: Masožravé rostliny neboli masožravky – zelení dravci v rostlinné říši [online]. [22. dubna 2007], [cit. 20. 2. 2024]. Dostupné z: https://www.masozravky.com/ostatni/originalni-clanky-ziva/mr-rodu-utricularia-4.php
• STUDNIČKA, Miloslav. Masožravé rostliny rodu Utricularia I. Živa. 1990, č. 1, s. 18–23. ISSN 0044-4812.
• STUDNIČKA, Miloslav. Masožravé rostliny rodu Utricularia II. Terestrické druhy. Živa. 1990, č. 2, s. 64–68. ISSN 0044-4812.
• STUDNIČKA, Miloslav. Masožravé rostliny rodu Utricularia III. Orchidoidní druhy. Živa. 1990, č. 3 s. 113–116. ISSN 0044-4812.
• STUDNIČKA, Miloslav. Masožravé rostliny rodu Utricularia IV. Vodní druhy. Živa. 1990, č. 4, s. 157–161. ISSN 0044-4812.
• STUDNIČKA, Miloslav. Utricularia – sbírkové rarity. In: Masožravé rostliny neboli masožravky – zelení dravci v rostlinné říši [online]. [©1992], [cit. 20. 2. 2024]. Dostupné z: https://www.masozravky.com/ostatni/originalni-clanky-ziva/utricularia-sbirkove-rarity.php
• STUDNIČKA, Miloslav. Utricularia – sbírkové rarity. Živa. 1992, č. 1, s. 18–20. ISSN 0044-4812.
• VANĚK, Vlastimil a STODOLA, Jiří. Vodní a vlhkomilné rostliny. 1. vyd. Praha: Státní zemědělské nakladatelství, 1987. 305 s. 100 nejkrásnějších. Rostlinná výroba.

• Hydrofyt
• Chráněná krajinná oblast Poodří
• Mokřad
• Mokřady Liběchovky a Pšovky
• Polanská niva
• Rašeliniště
• Řežabinec

• masožravky.com (Pavel Pásek)
• https://web.archive.org/web/20170701182834/http://mrjs.iplace.cz/menu/rody-mr/utricularia bublinatky, popis aj. (Jakub Štěpán)]
• rod bublinatka, Darwiniana – česká společnost pěstitelů masožravých rostlin
• Green Hunters – fotografie
• naturfoto.cz – fotografie
• Kateřina MAŘÍKOVÁ. Bublinatky na Chebsku – ekologické nároky. Seminární práce. Gymnázium Cheb [dostupná část; revid. 2009]
• BioLib.cz – taxonomie
• Botany.cz, druhy (1)
• Botany.cz, druhy (2)
• Hradecké Polabí, Na Plachtě – přírodní památka Naděžda Gutzerová, 23. 9. 2013
• Utricularia alpina × campbelliana
• rytina bublinatky prostřední Johann Georg Sturm: Deutschlands Flora in Abbildungen, 1796; rytec Jacob Sturm
• mrjs.iplace.cz Archivováno 1. 2. 2014 na Wayback Machine.(česky)^{[nedostupný zdroj]}
• ŠTĚPÁN, Jakub. Masožravé rostliny v České republice. Masožravé rostliny JS – Masožravky: stránky Jakuba Štěpána s převážně masožravou tematikou [online]. webgarden, rev. 24.06.2009 [cit. 24.06.2009]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2011-08-22. 

• Obrázky, zvuky či videa k tématu bublinatka na Wikimedia Commons
• Galerie bublinatka na Wikimedia Commons
• Taxon Utricularia ve Wikidruzích
• Encyklopedické heslo Utricularia v Ottově slovníku naučném ve Wikizdrojích