Catgut

Catgut je pevná šňůra ze střev ovcí a jiných zvířat, která se používá na chirurgické nitě, struny hudebních nástrojů a výplet tenisových raket.^[1]

Použití střev na chirurgické nitě poprvé písemně zaznamenal 150 let před n. l. řecký lékař Galén. Po staletí pak pařil catgut k nejpoužívanějším prostředkům v chirurgii. Šicí nitě z catgutu byly ve 20. století téměř úplně nahrazeny výrobky z umělých vláken, jen z důvodu poměrně nízkých výrobních nákladů se však i v 21. století používají v některých zemích nadále. V Evropě a v Japonsku je použití catgutu od roku 2001 zakázáno z důvodu možného přenosu nákazy BSE.^[2] V roce 2017 se odhadoval celosvětový výnos z prodeje catgutových nití (u 30 největších producentů) na 2,3 miliardy USD.^[3]

Asi nejstarší struny pro hudební nástroje byly na harfách starých přes 2000 let, objevených ve vykopávkách v řeckých Thébách. Catgut se používal u všech strunných nástrojů, až koncem 20. století byl nahrazen syntetickými výrobky. Struny z catgutu však zůstávají vzorem dobré jakosti - o houslích s vynikající kvalitou strun se stále ještě říká, že mají (jedinečně) teplý tón, jakoby měly struny z catgutu.^[4]

První tenisové rakety s catgutovým výpletem vyrobil v roce 1875 Francouz Babolat. Později se s tímto výpletem vyráběly také rakety na badminton a squash.^[5] Výplety mají některé vlastnosti (odpor proti napětí, pružnost aj), které nedosahují ani mnohokrát zdokonalované výrobky z umělých hmot v 21. století. Standardní výplety ze syntetických strun jsou však k dostání za 1/10 ceny a mají mnohonásobně delší životnost. Rakety s catgutovým výpletem proto používají jen někteří tenisté ze světové špičky.^[6]

Podle vstřebatelnosti nitě do tělesné tkáně se rozeznávají 3 druhy:

• Nitě s glycerinovou úpravou – pevnost se snižuje po 7 až 10 dnech
• Nitě upravené chromovou solí, s delší dobou rozkladu a zlepšenou snášenlivostí tkáně – počáteční pevnost (cca 230 N/mm²^[7]) se snižuje po 10-14 dnech a rozklad nastává po 90 dnech
• Nitě s úpravou v horku, s urychlenou absorpcí – pevnost se snižuje po 5-7 dnech, materiál se rozpadá po 70-90 dnech^[2]

Hotové chirurgické nitě se dodávají obvykle v tloušťkách 0,1-1 mm, délka 45-70 cm, jehla 8-16 mm^[8]

Použití: měkké tělesné orgány, cévy, včetně očí, nikoliv však v kardeologii^[9]

Struny pro hudební nástroje se splétají ze 3 (e-struna pro housle) až 64 (g-struna pro kontrabas) pásků.^[4]

Struny se vyrábějí v tloušťkách 1,10-1,40 mm. Z 5 základních druhů materiálu jsou struny z catgutu (babolat VS) nejlepší, ale také nejdražší.^[10]

Schéma výrobního procesu:

• střeva (Ø 14-21 mm, délka 25-30 m) se napouštějí chemikáliemi (zvláčnění)
• hladí (odsliznění), rozpůlí, rozkládají do plochy a stříhají na pásky (šířka cca od 6 mm, tloušťka 0,005 mm)
• (v závislosti na použití nitě) se splétá/zakrucuje určitý počet pásků:^[11]
  • chirurgické niti mají tloušťku 0,1-1,0 mm,^[12]
  • struny pro hudební nástroje se splétají ze 3 (e-struna pro housle) až 64 (g-struna pro kontrabas) pásků.^[13]
  • struny na výplet tenisových raket se vyrábějí asi od roku 1960 jen z hovězích střev (k výrobě strun s tloušťkou 0,8 mm jsou na výplet jedné rakety jako surovina údajně nutná střeva (seroza) ze tří krav)^[14]
• pletence se suší, pásky se při tom vzájemně slepují a po 3 až 30 dnech tvoří homogenní masu
• stejnoměrnost tloušťky (přesnost 0,01 mm) se vyrovnává broušením povrchu
• finální operace:
  • výrobky k chirurgickým účelům se sterilizují ozařováním gama paprsky a některé se spojují s jehlami na šití
  • struny pro hudební nástroje se obeskávají kovovými nitěmi (měď, stříbro)^[11]

• 
  Catgutové struny na viole z konce 17. století
• 
  Struny na kontrabasu: (zleva doprava) G a D catgut obeskaný stříbrnou nití, A a E splétaný catgut bez pláště
• 
  Pouzdra s catgutem z roku 1890
• 
  Catgutová nit na pesaru (Evropa 1925-1935)
• 
  Pochromovaný catgut s jehlou (Írán 2013)
• 
  Pouzdro s catgutovou nití (Írán 2013)

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Catgut na Wikimedia Commons

Chirurgické šicí nitě, Struna, Raketa (sport)

• Köpp/Achtmann: Saitenherstellung in Markneukirchen und im Vogtland, Musikinstrumenten-Museum Markneukirchen 2019, ISBN 978-3-9819816-1-2