Chrpa

Chrpa
Chrpa třepenitá (Centaurea phrygia)
Vědecká klasifikace
Říše	rostliny (Plantae)
Podříše	cévnaté rostliny (Tracheobionta)
Oddělení	krytosemenné (Magnoliophyta)
Třída	vyšší dvouděložné (Rosopsida)
Řád	hvězdnicotvaré (Asterales)
Čeleď	hvězdnicovité (Asteraceae)
Podčeleď	bodlákové (Carduoideae)
Rod	chrpa (Centaurea) L., 1753
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Chrpa (Centaurea) je rozsáhlý rod rostlin z čeledi hvězdnicovitých, zahrnující v různých zdrojích 350–730 druhů. Rozšířen je především v Evropě, ve Středomoří a v jihozápadní Asii. V České republice se v 21. století vyskytuje více než 20 druhů chrp (a řada menších taxonů a kříženců)^[1], z nichž některé jsou zdomácnělými archeofyty či neofyty. Patří k determinačně nejobtížnějším skupinám rostlin, především kvůli rozsáhlému křížení, a ani jeho celkové systematické pojetí není dosud definitivně ustáleno.

Rod patří v rámci čeledi hvězdnicovitých do podčeledi Carduoideae, tribu Cardueae a subtribu Centaureineae, kde jsou jeho blízkými příbuznými například rody světlice (Carthamus), parcha (Rhaponticum), chrpinka (Crupina), srpovník (Klasea) nebo srpice (Serratula). Patří k taxonomicky a determinačně k nejobtížnějším skupinám rostlin a pojetí rodu se v průběhu lidského poznání proměňovalo. V současné taxonomii je rod členěn do tří podrodů, jež lze brát i jako samostatné rody: podrod Lopholoma zahrnuje 80–100 druhů s velkými úbory a výrazně členěnými listy (u nás chrpa čekánek); podrod Cyanus má 40–50 druhů s převážně modrými květy, celistvými listy a třásnitým lemem listenů (v ČR 4 modře kvetoucí druhy); a konečně nejobsáhlejší podrod Centaurea zahrnuje několik stovek druhů v celé škále morfologického bohatství rodu. Vyčleněny do samostatných rodů byly fylogenetickými studiemi nynější rody Rhaponticoides a Psephellus (chrpinec), naopak jiné i morfologicky odlišné rody byly do něho vřazeny, mimo jiné rod benedikt (Cnicus) se známým zástupcem benediktem lékařským (Cnicus benedictus, v aktuální platné taxonomii Centaurea benedicta).^[2][3]

Evolučně patří chrpy k poměrně mladým rostlinám; odhaduje se, že k rozdělení tří podrodů došlo zhruba před 15 miliony let v miocénu, zatímco jednotlivé recentní druhy vznikaly až během klimatických výkyvů ve čtvrtohorách.^[2]

Vývojovým centrem rodu je Přední Asie (Turecko, Zakavkazí, Írán), hlavní oblasti diverzity chrp dále zahrnují oblast Středomoří a Střední Asii.^[2] Střední Evropa leží již na okraji jejich hlavního areálu, jednotlivé zástupce ale najdeme v celé Evropě včetně Skandinávie a Britských ostrovů. Méně se vyskytují v subsaharské Africe a na Sibiři. V nových oblastech se mnohé druhy často invazně šíří.^[1]

Chrpy jsou zásadně světlomilné rostliny, vyrůstají tedy převážně na otevřených lokalitách jako jsou louky, stepi, pastviny, meze, kamenité svahy a náspy, lesní lemy a světliny, okraje cest apod., mnohé též na ruderálních stanovištích.^[4] Některé druhy jsou plevelnými rostlinami v polních kulturách. Vzhledem k obsahu nektaru v květech patří k dobrým medonosným rostlinám.

Zástupci rodu chrpa jsou jednoleté, dvouleté nebo vytrvalé byliny, mimo území ČR též polokeře a vzácně i keře. Listy jsou v chudé přízemní růžici (za květu často již odumřelé) a střídavě na lodyhách; mohou být jednoduché nebo bohatě členěné. Květenstvím jsou úbory, které vyrůstají jednotlivě nebo shloučeně na koncích větévek, skládají se pouze z trubkovitých květů fialové, modré, žluté či bílé barvy. Lůžko úboru je štětinaté, bez plevek. Zákrovní listeny jsou střechovitě uspořádané, s rozmanitě utvářenými přívěsky, které mohou být různě dlouhé a různě nasazené, celokrajné nebo třásnité, někdy proměněné v ostny; podoba zákrovních listenů a jejich přívěsků je důležitým determinačním znakem. Květy jsou oboupohlavné, po okrajích úboru jalové, cizosprašné; opylovány jsou hmyzem. Plody jsou nažky s paprsčitým chmýrem, někdy i bez chmýru.^[5]

Základní chromozómové číslo x nabývá hodnot 7–12, velmi častá je polyploidie, především diploidie a tetraploidie. Chrpy jsou rostliny s poměrně velkou vnitrodruhovou variabilitou, zástupci jednotlivých podrodů se mezi sebou navíc snadno kříží, a to i zpětně, za vzniku hybridních rojů velmi obtížně rozpoznatelných jedinců s přechodnými morfologickými znaky.^[2]

• chrpa čekánek (Centaurea scabiosa)
• chrpa Erdnerova (C. erdneri), v ČR ohrožený druh (C3)
• chrpa horská (C. montana), v ČR silně ohrožený druh (C2)
• chrpa chlumní (C. triumfetti), v ČR ohrožený druh (C3)
• chrpa latnatá (C. stoebe)
• chrpa luční (C. jacea)
• chrpa měkká (C. mollis), v ČR kriticky ohrožená (C1)
• chrpa modrá (ch. polní, C. cyanus), naturalizovaný archeofyt, jako polní plevel dosti ustupuje
• chrpa ostroperá (C. oxylepis)
• chrpa parukářka (C. pseudophrygia)
• chrpa třepenitá (C. phrygia), v ČR silně ohrožená (C2)
• chrpa úzkoperá (C. stenolepis), v ČR silně ohrožená (C2)

• benedikt lékařský (Centaurea benedicta, syn. Cnicus benedictus), Středomoří a jihozápadní Asie, pěstován jako léčivka
• chrpa černá (C. nigra), původní v západní Evropě a na Britských ostrovech
• chrpa černající (C. nigrescens), Alpy a Balkán
• chrpa kraňská (C. carniolica), Alpy a Balkán
• chrpa maltská (C. melitensis), Středomoří
• chrpa rozkladitá (C. diffusa), jihovýchodní Evropa a západní Asie
• chrpa sikavice (C. calcitrapa), původní ve Středomoří
• chrpa žlutá (C. solstitialis), od Středomoří po Střední Asii
• chrpa žlutokvětá (C. macrocephala), původem z Kavkazu

• 
  Chrpa luční (Centaurea jacea)
• 
  Chrpa sikavice (Centaurea calcitrapa)
• 
  Chrpa žlutá (C. solstitialis)
• 
  Chrpa žlutokvětá (C. macrocephala)
• 
  Chrpa chlumní (C. triumfetti)
• 
  Centaurea atropurpurea

Některé druhy jsou používány a šlechtěny jako okrasné rostliny, např. chrpa modrá jako letnička nebo chrpa žlutokvětá jako trvalka, také v plnokvětých či různobarevných kultivarech.^[6] Lze je používat též k řezu. Jejich medonosnost je využívána včelaři k produkci medu.

• Obrázky, zvuky či videa k tématu chrpa na Wikimedia Commons
• Slovníkové heslo chrpa ve Wikislovníku

Přehled taxonů v české květeně na pladias.cz

• Chrpy na BioLibu