Jutovník

Jutovník
Květ jutovníku
Vědecká klasifikace
Říše	rostliny (Plantae)
Podříše	cévnaté rostliny (Tracheobionta)
Oddělení	krytosemenné (Magnoliophyta)
Třída	vyšší dvouděložné (Rosopsida)
Řád	slézotvaré (Malvales)
Čeleď	slézovité (Malvaceae)
Podčeleď	Grewioideae
Rod	jutovník (Corchorus) L., 1753
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Jutovník (Corchorus) je jednoletá rostlina z čeledi slézovitých (Malvaceae), ve starších taxonomických systémech byl tento rod zařazen do čeledi lipovitých (Tiliaceae).

Teplomilná rostlina vyžadující vlhké tropické klima. Je rozšířen především v tropickém pásu Jižní a Jihovýchodní Asie, nejvíce v Indii, Bangladéši, Číně, Thajsku, Myanmaru, Vietnamu, Indonésii, v Africe i Austrálii. V Evropě roste jen sbírkově.

Jutovníky jsou byliny s vláknitým stonkem vysokým 2 až 4 metry, obvykle jsou nerozvětvené nebo jen s několika málo postranními lodyhami. Jasně zelené listy jsou jednoduché, kopinaté, řapíkaté, 5 až 15 cm dlouhé, s jemným zoubkovaným nebo lalokovitým okrajem. Malé oboupohlavní květy se žlutým okvětím jsou přisedlé nebo na stopkách a jsou uspořádány do úžlabních nebo vrcholových květenství. Květ mívá 4 až 5 kališních i okvětních lístků a 2 až 10 synkarpních vícepouzdrých pestíků. Plodem je vlasatý nebo holý pukající míšek válcovitého nebo kulovitého tvaru s mnoha malými semeny oblých tvarů, barvy převážně černé.

Využití jutovníku je dvojí, jednak průmyslové a jednak kulinářské.

Je to tzv. přadná rostlina, která má ve stonku svazky textilně využitelných vláken již za 120 dnů od vyklíčení. Z těch se po zpracování (namáčení, tření, spřádání) získává hrubé textilní vlákno, které není nijak obzvlášť pevné, ale je laciné. Vlákno se používá pro výrobu pytloviny, motouzů, lan a pro základovou osnovu při tkaní koberců. Jutová vlákna se také spřádají společně s jinou přízi pro výrobu dekoračních textilií nebo nábytkářských tkanin. Pro svou hrubost se jutové tkaniny jen výjimečně používají na ošacení. Nebarvené vlákno je šedé až nažloutlé. Jutovník lze také využívat k výrobě balicích papírů.

Z objemu celosvětové produkce rostlinných vláken jsou jutová hned na druhém místě za bavlněnými. Pro produkční oblasti, většinou monokulturně založené, má odbyt jutových vláken, polotovarů i výrobků vysoký socioekonomický význam.

Jutovník je rostlinou poskytují od pradávna výživu širokým masám obyvatel. Za vlády faraonů byl jednou z hlavních potravin. Pod arabským názvem (malukhiyah, molochéjja) jsou mladé listy využívány hlavně pro přípravu zeleninových salátů a jako přílohy k dušenému i mletému skopovému a kuřecímu masu i pro přípravu zeleninových polévek.^[1] Kromě Egypta, kde je to téměř národní jídlo, se často konzumuje na celém Blízkém východě, v Indii, Japonsku, Číně a Severní Africe.

Semena jutovníku se používají jako koření a ze sušených listů se vaří čaj. Celá rostlina obsahují beta karoten, tokoferol, vitamín C, železo, vápník a antioxidanty.

Jutovník je velice proměnlivá rostlina, vyskytuje se v mnoha druzích, jeho taxonomické třídění není ustáleno. Pro zvýšení výtěžnosti jsou na plantážích často pěstované různé hybridy. Zde je jeden z možných seznamů druhů rodu jutovník ^[2].

Nejrozšířenějšími druhy pěstovanými pro průmyslové i potravinářské účely nebo jako ozdoba tropických a subtropických zahrad jsou:

• jutovník huňatý (Corchorus hirtus)
• jutovník ježatý (Corchorus hirsutus)
• jutovník tobolkatý (Corchorus capsularis)
• jutovník trojoký (Corchorus trilocularis)
• jutovník zeleninový (Corchorus olitorius), syn. jutovník olivovitý
• jutovník žhnoucí (Corchorus aestuans)

• Slovníkové heslo jutovník ve Wikislovníku
• Obrázky, zvuky či videa k tématu jutovník na Wikimedia Commons
• www.juteko.cz
• www.malvaceae.info
• www2.bioversityinternational.org^{[nedostupný zdroj]}