Dendrochronologie

Dendrochronologie (z řeckého δένδρον – strom, χρόνος – čas a λογία – věda) je vědecká metoda datování založená na analyzování letokruhů dřeva. Umožňuje určit stáří dřeva s přesností na kalendářní rok. Nejdelší známá souvislá řada jde asi 11 000 let do minulosti. Metoda posloužila také pro přesnější kalibraci radiokarbononové metody.

Nejstarší doložená pozorování letokruhů prováděl Leonardo da Vinci, jenž pravděpodobně jako první pochopil spojitost mezi jejich šířkou a množstvím srážek během vegetačního období stromů. Moderní dendrochronologii pak založil ve 20. století americký astronom Andrew Ellicott Douglass, zakladatel Laboratoře pro výzkum letokruhů (Laboratory of Tree-Ring Research) při Arizonské univerzitě, který pozoroval souvislost mezi šířkou letokruhů a cyklem slunečních skvrn. K prvním dendrochronologům v Evropě patřil německý botanik Bruno Huber.

V Česku dendrochronologický výzkum probíhal od 70. let 20. století, významný byl zejména výzkum vlivu emisí na růst stromů. V současnosti se dendrochronologií zabývá několik dendrochronologických laboratoří a zahrnována je velká šíře dendrochronologických aplikací od datování archeologických a historických nálezů přes paleoekologii a paleoklimatologii až po datování svahových procesů. Jde o laboratoře:^[1]

• dendrochronologická laboratoř Botanického ústavu AV ČR v Třeboni
• dendrochronologická laboratoř Fakulty lesnické a dřevařské ČZU v Praze
• DendroLab Brno
• DendroLab Praha
• Dendrolape – laboratoř archeobotaniky a paleoekologie Přírodovědecké fakulty JČU v Českých Budějovicích
• dendrochronologická a anatomická laboratoř Lesnické a dřevařské fakulty MENDELU v Brně
• laboratoř dendrogeomorfologie Přírodovědecké fakulty OU v Ostravě
• dendrochronologický výzkum na odboru ekologie lesa Výzkumného ústavu Silva Taroucy pro krajinu a okrasné zahradnictví v Brně
• laboratoř dendrochronologie na katedře fyzické geografie a geoekologie Přírodovědecké fakulty UK v Praze
• dendroekologická laboratoř Výzkumného ústavu lesního hospodářství a myslivosti v Praze

Letokruhy jsou vrstvy, které lze pozorovat na příčném řezu kmenem stromu. Vznikají v důsledku pravidelného dorůstání cévnatiny (xylém), jehož rychlost závisí na ročním období. Letokruhy jsou obvykle výraznější v mírných klimatických oblastech, kde jsou větší rozdíly mezi teplými a chladnými částmi roku. Světlejší vnitřní část letokruhu vzniká na jaře, kdy růst je po zimním období klidu rychlejší a dřevní hmota je v důsledku toho řidší. Tmavší a hustší část na vnější straně letokruhu pak odpovídá pomalejšímu růstu v letním období. Celková rychlost růstu je v přímé souvislosti s klimatickými podmínkami daného roku: dlouhé teplé a vlhké růstové období se projevuje širokými letokruhy, naopak v suchém roce obvykle vznikají letokruhy úzké. Střídající se příznivé a nepříznivé počasí v jednom roce (například suché období uprostřed léta) může vést dokonce k tomu, že během jednoho roku naroste více než jedna vrstva letokruhů. Stromy rostoucí současně ve stejné oblasti a v podobných klimatických podmínkách tak zpravidla mívají velice blízkou posloupnost letokruhů; z toho lze sestavit chronologické řady pro příslušné druhy stromů a různé oblasti světa. Dřevo použité ve starých stavbách pak lze pomocí těchto řad poměrně přesně datovat. Toto porovnávání se provádělo dříve ručně, dnes se k němu využívají počítače.

Dendrochronologická analýza významně přispěla k vyvrácení hypotézy o nálezu obrazu H. Bosche na zámku v Opočně. Prokázalo se, že dub, ze kterého byly vyrobeny desky, na kterých je obraz namalován, byl prokazatelně poražen až po Boschově smrti. ^[2]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Dendrochronology na anglické Wikipedii.

• Dendroklimatologie

• Obrázky, zvuky či videa k tématu dendrochronologie na Wikimedia Commons
• Česká Dendrochronologická společnost (česky)
• The Laboratory of Tree-Ring Research (anglicky)
• Link Directory for Tree-Ring Research (Dendrochronology) (anglicky)
• Článek o dendrochronologii na webu časopisu 100+1 Archivováno 16. 4. 2019 na Wayback Machine. (česky)