Druhá osmansko-mamlúcká válka |
---|
konflikt: osmanská expanze na Blízkém východě |
Brožura tištěná v Basileji roku 1518 týkající se druhé osmansko-mamlúcké války včetně popisu Selimovy návštěvy Jeruzaléma. |
|
Trvání | 1516–1517 |
---|
Místo | Anatolie, Levanta, Egypt |
---|
Výsledek | rozhodné osmanské vítězství: |
---|
Změny území | osmanská anexe mamlúckého sultanátu s územím Levanty, Egypta a Hidžázu |
---|
Strany |
---|
|
Velitelé |
---|
|
Síla |
---|
60 000 u Marj Dabiq, 20 000 u Ridanije, neznámý počet při obléhání Káhiry | 60 000-80 000 u Marj Dabiq, 20 000 u Ridanije, 10 000–20 000 při obléhání Káhiry | |
Ztráty |
---|
6 000 u Ridanije, neznámé ztráty během obléhání Káhiry | 7 000 u Ridanije, těžké ztráty a 50 000 mrtvých civilistů při obléhání Káhiry | |
|
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Osmansko-mamlucká válka v letech 1516–1517 byla již druhým ozbrojeným konfliktem mezi Osmanskou říší a mamlúckým sultanátem. Válka skončila definitivní porážkou egyptských mamlúků a naopak z dosud okrajové Osmanské říše učinila vedoucí mocnost islámského světa. Říše Osmanských Turků, která dosud ovládala jen území Anatolie a Balkánu, se významně rozrostla o oblasti Levanty, Egypta a Hidžázu, čímž ovládla také posvátná místa spjaté s islámem jako města Mekka, Medína, Káhira, Damašek či Aleppo. Navzdory tomu zůstalo centrum osmanské moci v Konstantinopoli. Poslední mamlúcký vládce sultán Tumanbáj II. byl Osmanskými Turky popraven a na jeho místo byl dosazen loutkový vládce, původně mamlúcký povstalec, jako guvernér. Mamlúcký Egypt se tak stal podřízeným vazalem Osmanské říše a přeměněn v ejálet, tedy v pouhou provincii, kde ještě dlouho poté sváděla vysoká třída mamlúků mocenské boje se zástupci Osmanské říše. S porážkou mamlúckého sultanátu došlo také k pádu tradičního abbásovského chalífátu se sídlem v Káhiře a vytvoření nového osmanského chalífátu.
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Ottoman–Mamluk War (1516–1517) na anglické Wikipedii.