Dvojné číslo

Tento článek je o mluvnické kategorii. O dvourozměrné algebře pojednává článek Dvojné číslo (matematika).

Dvojné číslo (duál) je mluvnická kategorie čísla vyjadřující dvojnost, párovost.

Z dnešních jazyků má dvojné číslo např. slovinština, litevština, arabština, maltština, islandština, sámské jazyky nebo lužická srbština, částečně čeština a srbština. Vyskytovalo se také ve starých indoevropských jazycích a biblické hebrejštině.

Český jazyk používal dvojné číslo u podstatných jmen a sloves zhruba do 15. století, (např. v básni Podkoní a žák), dodnes tak obsahuje pozůstatky po jeho dřívějším širším používání. Jeho pozůstatky můžeme najít u několika podstatných jmen, číslovek a v nespisovné mluvě.

Duál u podstatných jmen

[editovat | editovat zdroj]

Používá se ve vyjádření některých párových částí těla: ruce, nohy, oči, uši a jejich zdrobněliny. Duálové tvary se vyskytují pouze tehdy, pokud mluvíme o částech těla: stojím nohama na zemi x stůl se třemi nohami.

Pokud hovoříme o částech těla, používá se duál jako běžné množné číslo, tedy i v případě, že hovoříme o více než dvou nohou, očích atd. U duálové koncovky pak dochází ke shodě i u přídavných jmen (špinavýma nohama), zájmen (svýma nohama), a u číslovek tři a čtyři (třema nohama, čtyřma nohama x pěti nohama). Pozůstatkem duálu jsou i nepravidelné skloňovací typy u jiných párových částí těla: ramenou, kolenou, prsou, tyto výrazy ale duálové koncovky jiným slovům nepřiřazují: třemi koleny. Duál najdeme také v názvu pražského Domu „U Dvou slunců: Vlastně by stačilo i jen "U slunců", protože bývalo gramaticky jasné, že jde o číslovku dvě.

Duál u číslovek

[editovat | editovat zdroj]

Duálové skloňování mají číslovky dva, oba. Spisovný tvar je tedy např. s těmi dvěma otázkami. Duál se objevuje i ve vyjádření dvě stě místo dvě sta.

Duál v nespisovné mluvě

[editovat | editovat zdroj]

V obecné češtině a ve většině nářečí se přenáší tvar sedmého pádu duálu do téhož pádu plurálu, jako např. s těma hloupejma kamarádama, saň s třema hlavama. Podstatná jména všech rodů tak mají v instrumentálu plurálu jednotné zakončení -ma, které rovněž přebírají přídavná jména, zájmena a číslovky.

Další příklady

[editovat | editovat zdroj]

Řeší se zejména sedmý pád, navíc samozřejmě v množném čísle:

  • Kýval (oběma) nohama. Pes stál dvěma nohama ve vodě. – Obě slova mají shodu v zakončení na -ma, vycházející z dvojného čísla. Vliv tu má i životnost.
  • Setkal se se dvěma ženami. – Dvojným číslem jsou ovlivněny pouze případy pro číslovku dvě.
  • Podělil se se dvěma osobami, s oběma lidmi. – Jde i o jiný rod než ryze ženský.
  • Ale už vůbec ne: Musel se podělit ještě se třemi osobami. – Obě slova již zůstávají neovlivněna dvojným číslem: Mají zakončení -mi

Polština používala dvojné číslo ve svých nejstarších formách. V dnešní polštině některé párové objekty, jako „dvě oči“, „dvě ruce“, používají v některých pádech duál. Pozůstatky duálu zůstaly také v některých číslovkách.

Příklady

[editovat | editovat zdroj]
  • oči: nominativ oczy (duál), genitiv oczu (duál), instrumentál oczami (plurál) i oczyma (duál)
  • uši: nominativ uszy (duál), genitiv uszu (duál), instrumentál uszami (plurál) i uszyma (duál)
  • dziesięć – dzieścia – dzieści (deset)
    • 10 = dziesięć
    • 20 = dwadzieścia
    • 30 = trzydzieści
    • 40 = czterdzieści
  • sto – ście – sta (sto)
    • 100 = sto
    • 200 = dwieście
    • 300 = trzysta
    • 400 = czterysta

Chorvatština a srbština

[editovat | editovat zdroj]

V chorvatštině a srbštině zůstal duál v podstatných jménech, která se vyskytují společně s čísly: dvě, tři a čtyři a se slovem oba/obě. Tento tvar je spojen s genitivem jednotného čísla a genitiv množného čísla je používán s čísly 5 a výš včetně.

jednotné číslo 1 vuk
množné číslo (bez číslovky) vukovi
duál (jednotný genitiv) 2, 3, 4 vuka
množné číslo s číslovkou (množný genitiv) 5 vukova

Slovinština

[editovat | editovat zdroj]

Slovinština používá dvojné číslo v plném rozsahu. Při skloňování v některých případech se duál spojuje s množným číslem.

Skloňování podstatných jmen fant (chlapec), punca (děvče) a mesto (město):

pád singulár duál plurál
nominativ fant punca mesto fanta punci mesti fantje punce mesta
genitiv fanta punce mesta fantov punc mest fantov punc mest
dativ fantu punci mestu fantoma puncama mestoma fantom puncam mestom
akuzativ fanta punco mesto fanta punci mesti fante punce mesta
lokativ (pri) fantu punci mestu (pri) fantih puncah mestih (pri) fantih puncah mestih
instrumentál (s) fantom punco (z) mestom (s)fantoma puncama (z) mestoma (s) fanti puncami (z) mesti

V ruštině zůstalo dvojné číslo u podstatných jmen mužského rodu, která se objevují s čísly 2, 3, 4 a se slovem oba/obě. Přídavná jména v duálu mají své genitivy množných čísel pro mužský rod a formu nominativu pro ostatní.

jednotné číslo 1 новый завод 1 новая школа 1 новое платье
plurál bez číslovky новые заводы новые школы новые платья
duál (genitiv j. č.) 2, 3, 4 новых завода 2, 3, 4 новые школы 2, 3, 4 новых платья
plurál s číslovkou (genitiv mn. č.) 5 новых заводов 5 новых школ 5 новых платьев

Skloňování číslovky dvě

[editovat | editovat zdroj]

Ve slovanských jazycích, (s výjimkou bulharštiny a makedonštiny), zůstaly ve skloňování číslovky dvě zachovány (některé) duálové tvary, jak ukazuje tabulka

jazyk nominativ
akuzativ
vokativ
genitiv
lokativ
dativ instrumentál
staroslověnština дъва (dǔva) (muž.)
дъвѣ (dǔvě) (žen./stř.)
дъвою (dǔvoju) дъвѣма (dǔvěma) дъвѣма (dǔvěma)
běloruština два (muž./stř.)
дзве (žen.)
двух (muž./stř.)
дзвюх (žen.)
двум (muž./stř.)
дзвюм (žen.)
двума (muž./stř.)
дзвюма (žen.)
čeština dva (muž.)
dvě (žen./stř.)
dvou dvěma dvěma
chorvatština dva (muž./stř.)
dvije (žen.)
dvoje/dvojice (muž./stř.)
dviju (žen.)
dvama (muž./stř.)
dvima/dvijema (žen.)
dvama (muž./stř.)
dvima/dvijema (žen.)
lužická srbština dwaj (muž.)
dwě (žen./stř.)
dweju dwěmaj dwěmaj
polština dwaj[pozn. 1]/dwóch (muž. osoby)
dwa (muž. ost./stř.)
dwie (žen.)
dwu / dwóch dwu / dwóm dwoma (muž./stř.)
dwiema (žen.)
ruština два (muž./stř.)
две (žen.)
двух двум двумя
srbština два/dva (muž./stř.)
две/dve (žen.)
двају//dvaju (muž./stř.)
двеју/dveju (žen.)
двома/dvoma (muž./stř.)
двема/dvema (žen.)
двома/dvoma (muž./stř.)
двема/dvema (žen.)
slovenština dvaja (muž. živ.), dva (muž. neživ.)/ dvoch (muž. živ.), dva (muž. neživ.)
dve(žen./stř.)
dvoch dvom dvoma / dvomi
slovinština dva (muž.)
dve (žen./stř.)
dveh dvema dvema
ukrajinština два (muž./stř.)
дві (žen.)
двох двом двома
  1. jenom v nominativu

Další příklady

[editovat | editovat zdroj]

Makedonština

[editovat | editovat zdroj]
jednotné číslo duál plurál
konj (kůň – střední rod) konja konji
čekor (krok – muž. rod) čekora čekori
čas (hodina – žen. rod) časa časovi

Litevština

[editovat | editovat zdroj]
jednotné číslo duál plurál
vyras (muž) vyru vyrai
mergina (děvče) mergini merginos
einu (jdu) einava einame

Literatura

[editovat | editovat zdroj]
  • DOSTÁL, Antonín. Vývoj duálu v slovanských jazycích, zvláště v polštině. Praha: Nakladatelství Československé akademie věd, 1954. S. 94. 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]