Eduard Cupák

Eduard Cupák
Narození	10. března 1932 Brno Československo Československo
Úmrtí	23. června 1996 (ve věku 64 let) Praha Česko Česko
Místo pohřbení	Hřbitov Malvazinky
Alma mater	JAMU v Brně
Aktivní roky	1950–1995
Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Eduard Cupák (10. března 1932 Brno – 23. června 1996 Praha) byl český filmový a divadelní herec, rozhlasový umělec a dabér.^[1]

Narodil se 10. března 1932 v Brně-Řečkovicích. Jeho otcem byl tiskárenský řidič Václav Cupák, který spolu s matkou Antonií měl ještě o 6 let starší dceru Floriku (Květu).^[2] Za druhé světové války, v roce 1942, mu otce i babičku popravili nacisté za tisk falešných potravinových lístků.^[3] V roce 1947 ukončil měšťanskou školu a poté studoval herectví na Státní hudební a dramatické konzervatoři^[2] a Divadelní fakultě Janáčkovy akademie múzických umění (JAMU) v Brně.^[4] Už jako nadaný konzervatorista a student JAMU hostoval v letech 1948–1951 ve Státním divadle v Brně.^[5] Ve filmu debutoval rovněž během studií v roce 1950, a to v úloze Tomáše, syna uprchlého myslivce v historickém dramatu Temno.^[2] Na udání kvůli tehdy trestné homosexualitě byl však také za studií vyslýchán Státní bezpečností.^[2] Porušení zákazu účinkování mimo školu (v představení Krysaře) se stalo záminkou pro kárnou komisi, která se mu těsně před koncem studia v roce 1951 snažila zabránit v dokončení školy i získání angažmá.^[3][4] Měl pak nastoupit do továrny těžkého průmyslu v Kuřimi.^[2][3]

Odešel však do Prahy na konkurz k filmu. Režisér Václav Krška si ho i přes značné problémy prosadil v roli Aloise Jiráska do svého filmu Mladá léta (1952) navzdory protestům kárné komise i ministra kultury. Krška si jej oblíbil a obsazoval jej i do svých dalších filmů Měsíc nad řekou (1953) či Stříbrný vítr (1954).^[2] V obou případech Cupák ztvárnil úlohy citlivých zasněných mladíků-intelektuálů a díky jeho mladistvému vzhledu mu zůstaly role mladých chlapců až do poloviny 60. let, stal se jimi velmi populárním. V pohádce Labakan (1956) ztvárnil líného krejčovského tovaryše hrajícího si na sultánova syna. V dramatu Vina Vladimíra Olmera (1956) hrál medika Vladimíra, v romantickém dramatu Žižkovská romance (1958) fasádníka Cínu, v dramatu Cesta zpátky (1958) člena party chuligánů Freddyho, v romantickém dramatu Sny na neděli (1959) nemocného studenta Jindru, v dramatu První parta (1959) bývalého studenta pracujícího v dolech Standu Půlpána nebo mladého dělníka sirkárny Josefa Rezlera v historickém dramatu Pochodně (1960).^[2]

V letech 1955^{[pozn. 1]}–1959 a pak znovu 1961–1967 byl též členem souboru Městských divadel pražských.^[6] V roce 1959 přešel do Divadla S. K. Neumanna, kde mimo jiné hrál Cida ve stejnojmenné hře Pierra Corneillea.^[2] Od roku 1968 už v divadlech jen hostoval.^[2]

V 60. letech začal účinkovat v televizi. Pro svůj kultivovaný projev a nezaměnitelný hlubší hlas byl často obsazován i do úlohy vypravěče, věnoval se také dabingu.^[2]

V období normalizace dokázal odmítnout tzv. normalizační filmové role i podpis Anticharty, nevyužil ani možnosti emigrace.^[3] Byl hojně obsazován v celé řadě spíše vedlejších rolí.

Patřil mezi umělecké osobnosti, o nichž bylo veřejně známo, že jsou gayi, přestože o svém soukromém životě příliš nemluvily.^[7] Jeho životním partnerem se v roce 1959 stal technik ČKD Václav Květ (1936–2019).^[2] 37 let trvající celoživotní soužití s partnerem prožíval nenápadně a bez skandálů. Nejprve spolu žili v domě na Novotného lávce u Karlova mostu, odkud se později, po smrti Václava Kršky, přestěhovali do jeho bytu ve Sněmovní ulici 7 naproti pozdějšímu sídlu Parlamentu České republiky. Později si také vlastními silami vybudovali své letní sídlo v mlýně v Brtnici.^[2] Koncem života Cupáka zhoršující se rozedma plic, podpořená vydatným kuřáctvím, donutila ukončit uměleckou činnost. Své nemoci podlehl 23. června 1996. Po jeho smrti Květ zůstal bydlet ve Sněmovní 7, v polovině 10. let 21. století se však musel odstěhovat z důvodu celkové rekonstrukce domu.

• Temno (1950) – Tomáš
• Mladá léta (1952) – Alois Jirásek
• Měsíc nad řekou (1953) – Vilík Roškot
• Olověný chléb (1953) – Kadeřavý Ferry
• Přicházejí z tmy (1953) – Ludvík
• Ztracená stopa (1953) – Pavel Kříž
• Květ republiky (1954, krátký film FAMU) – Karel Svoboda, syn
• Jan Hus (1954) – tovaryš Stašek
• Stříbrný vítr (1954) – Jan Ratkin
• Z mého života (1955) – Dvořák
• Vina Vladimíra Olmera (1956) – Vladimír Olmer
• Labakan (1956) – Labakan
• Ročník 21 (1957) – Pepouš
• Žižkovská romance (1958) – Cína
• Cesta zpátky (1958) – František Pastyřík
• Sny na neděli (1959) – Jindra
• Dům na Ořechovce (1959) – Karel
• První parta (1959) – Stanislav Půlpán
• Lidé jako ty (1960) – Jirka
• Pochodně (1960) – Josef Rezler
• Horoucí srdce (1962) – prof. Mužák
• Jak se zbavit Helenky (1967) – sportovní redaktor
• Rekviem za kouzelnou flétnu (1968, TV film) – W. A. Mozart
• Pasiáns (1969, TV film) – Filip
• Rozhovory (1969, TV film) – poražený
• Kladivo na čarodějnice (1969) – farář Schmidt
• Julián odpadlík (1970, TV film) – Řehoř
• Byly noci májové (1970, TV film) – Rajniš
• Pane, vy jste vdova! (1970) – Steiner
• Taková normální rodinka (1971, TV minisérie) – Péťa
• Chléb a písně (1971, TV film) – Vinci
• Pět mužů a jedno srdce (1971) – dr. Hofman
• Vím, že jsi vrah (1971) – por. Zeman
• F. L. Věk (1971, TV seriál) – Mozart
• Lupič Legenda (1972) – Jindřich Legenda
• Tajemství zlatého Buddhy (1973) – Krasl
• Velké trápení (1974) – otec
• Sedmého dne večer (1974) – Martan
• Akce v Istanbulu (1975) – Powell
• Pomerančový kluk (1975) – Janeš
• Mys dobré naděje (1975) – Vaniš
• Paleta lásky (1976) – Neruda
• Případ mrtvých spolužáků (1976) – Landkamer
• Mladý muž a bílá velryba (1978) – Viktor Panc
• Dnes v jednom domě (1979, TV seriál) – Víťa
• Kam nikdo nesmí (1979) – Valenta
• Čas pracuje pro vraha (1979) – Pernata
• A zlehka zazvoní (1982, TV film) – Josef, rež. Jiří Bělka^[8]
• Poklad hraběte Chamaré (1984) – abbé
• Až do konce (1984) – hauptsturmbannführer
• Figurky ze šmantů (1987) – Ing. Tomanec
• Requiem pro panenku (1991) – doktor
• Nesmrtelná teta (1993) – Rozum
• Princezna ze mlejna (1994) – vypravěč
• Narcisový dům (1994) – otec

• 1965 Zločin na poště (TV inscenace povídky) – adjunkt Houdek
• 1967 Amatér (TV film) – role neurčena
• 1969 Rozhovory (TV film) – obžalovaný
• 1973 Nová metoda malíře Smithe (TV komedie) – role: malíř
• 1983 Oblouk světla (TV inscenace)
• 1987 Panoptikum města pražského – Němec Poltz v Pozdravu z dovolené
• 1989 Úraz (TV film) – Dr. Bezděk, tatínek Aleny
• 1991 Zálety koňského handlíře (TV inscenace)
• 1991 Uzavřený pavilón (TV inscenace)
• 1991 Útěk do vězení (TV inscenace)
• 1991 Tedaldo a Elisa (TV inscenace)
• 1991 Oko za oko (TV inscenace)
• 1991 Láska zlatnice Leonetty (TV inscenace)
• 1992 Dáma ví, kdy přijít (TV inscenace)

Tato část článku je příliš stručná nebo postrádá důležité informace. Pomozte Wikipedii tím, že ji vhodně rozšíříte.

• 1991 Jean Racine: Britannicus, Československý rozhlas, 1991, režie Josef Melč – role: Narcissus^[9]
• 1994 Robert Louis Stevenson: Podivný případ Dr. Jekylla a pana Hyda^[10]

Cupák namluvil i několik audioknih:

• Makový mužíček
• Polní žínka Evelínka
• Malý princ

• ČERNÝ, Jindřich. Eduard Cupák. Praha: XYZ 302 s. ISBN 978-80-7388-346-1, ISBN 80-7388-346-5. OCLC 664091917 
• Svatopluk Beneš: Být hercem, Melantrich, Praha, 1992, str. 95, 116
• František Černý: Kapitoly z dějin českého divadla, Academia, Praha, 2000, str. 197, ISBN 80-200-0782-2
• František Černý: Měnivá tvář divadla aneb Dvě století s pražskými herci, Mladá fronta, Praha, 1978, str. 290
• Jindřich Černý: Osudy českého divadla po druhé světové válce – Divadlo a společnost 1945–1955, Academia, Praha, 2007, str. 8, 309, 375, 434, 484, 489, ISBN 978-80-200-1502-0
• Česká divadla : encyklopedie divadelních souborů. Praha : Divadelní ústav, 2000. 615 s. ISBN 80-7008-107-4. S. 60, 130, 263, 266.
• Vlasta Fabianová: Jsem to já?, Odeon, Praha, 1993, str. 270, ISBN 80-207-0419-1
• Miloš Fikejz. Český film : herci a herečky. I. díl : A–K. 1. vydání (dotisk). Praha : Libri, 2009. 750 s. ISBN 978-80-7277-332-9. S. 155–157.
• Karel Höger: Z hercova zápisníku, Melantrich, Praha, 1979, str. 434
• Kdo je kdo : 91/92 : Česká republika, federální orgány ČSFR. Díl 1, A–M. Praha: Kdo je kdo, 1991. 636 s. ISBN 80-901103-0-4. S. 112 . 
• V. Müller a kol.: Padesát let Městských divadel pražských 1907–1957, vyd. Ústřední národní výbor hl. m. Prahy, Praha, 1958, str. 179
• Miloš Smetana: Jan Tříska, nakl. XYZ, Praha, 2004, str. 23, ISBN 80-903399-5-6
• Ondřej Suchý, Oldřich Dudek: Ljuba jako vystřižená, Melantrich, Praha, 1986, str. 95
• TOMEŠ, Josef, a kol. Český biografický slovník XX. století : I. díl : A–J. Praha ; Litomyšl: Paseka ; Petr Meissner, 1999. 634 s. ISBN 80-7185-245-7. S. 176–177. 
• Ladislav Tunys: Hodně si pamatuju…Perličky v duši Raoula Schránila, Ametyst, Praha, 1998, str. 155, ISBN 80-85837-35-8
• Marie Valtrová: ORNESTINUM, Slavná éra Městských divadel pražských, Brána, Praha, 2001, str. 23–4, 27, 42, 92, 107, 140, 143, 191, ISBN 80-7243-121-8
• Marie Valtrová – Ota Ornest: Hraje váš tatínek ještě na housle?, Primus, Praha, 1993, str. 225, 305, 307, 310, 366, ISBN 80-85625-19-9
• VOŠAHLÍKOVÁ, Pavla, a kol. Biografický slovník českých zemí : 9. sešit : C. Praha: Libri, 2008. 369–502 s. ISBN 978-80-7277-366-4. S. 476–477. 

• Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Eduard Cupák
• Eduard Cupák v  katalogu Akademie věd ČR
• Eduard Cupák v Encyklopedii dějin města Brna
• Eduard Cupák v archivu Národního divadla Brno
• Eduard Cupák ve Filmovém přehledu
• Eduard Cupák v Česko-Slovenské filmové databázi
• Eduard Cupák ve Filmové databázi
• Eduard Cupák na Kinoboxu
• Eduard Cupák v Internet Movie Database (anglicky)
• Eduard Cupák na Dabingforum.cz
• Eduard Cupák v cyklu České televize Příběhy slavných
• Zuzana Ptáčková: Eduard Cupák: Stříbrný vítr talentovaného mladíka, Týdeník Televize, 42/2003