Eliška Zhořelecká
| Eliška Zhořelecká | |
|---|---|
| Lucemburská vévodkyně | |
 Eliška jako sv. Barbora | |
| Narození | 1390 Hořovice |
| Úmrtí | 3. srpna 1451 (ve věku 60–61 let) Trevír |
| Pohřbena | františkánský kostel sv. Trojice v Trevíru |
| Předchůdce | Jošt Moravský |
| Nástupce | Filip III. Dobrý |
| Manželé | Antonín Brabantský Jan III. Bavorský |
| Potomci | s Antonínem: Vilém (*/† 1410), neznámá dcera (* 1412-†?) |
| Dynastie | Lucemburkové |
| Otec | Jan Zhořelecký |
| Matka | Kateřina Meklenburská |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Eliška Zhořelecká (listopad 1390, Hořovice – 3. srpna 1451, Trevír) byla jedinou dcerou vévody Jana Zhořeleckého, syna Karla IV., a švédské princezny Kateřiny Meklenburské a v letech 1411 až 1443 vládnoucí lucemburskou vévodkyní. Byla poslední legitimní příslušnicí císařské větve rodu Lucemburků.
Život
[editovat | editovat zdroj]Lucemburské vévodství Elišce odkázal roku 1411 (po smrti předchozího vládce Jošta Moravského) její strýc Zikmund Lucemburský, protože je nebyl schopný vyplatit. Dne 16. července 1409 se v Bruselu Eliška vdala za Antonína Brabantského, který ji až do své smrti v bitvě u Azincourtu roku 1415 ochraňoval před lucemburskou šlechtou. Měli spolu dvě děti: Viléma (2. června 1410 – 10. července 1410) a dceru neznámého jména narozenou roku 1412.
V roce 1416 se objevily plány, že se s Eliškou ožení Vladislav II. Jagello. Vladislav se na tento svazek nedíval nadšeně a Eliška svou odpověď formulovala tak, že se jí „nechce do další svatby“. Eliščiným druhým manželem se roku 1418 stal Jan III. Bavorský. Toto manželství zůstalo bezdětné a Jan zemřel roku 1425. Po jeho smrti se dvojnásobná vdova ocitla v těžkých dluzích.
Roku 1441 uzavřela dohodu s burgundským vévodou Filipem III. Dobrým, která mu umožňovala okamžitě převzít administrativu Lucemburska a zdědit po její smrti vévodství. Filip souhlasil, ale o dva roky později nařídil na její území noční útok a převzal území hned. Eliška byla ze země vypovězena.
Zesnula v létě 1451 a k poslednímu odpočinku byla uložena ve františkánském kostele sv. Trojice v Trevíru. Na místě stojí dnes jezuitský kostel, kde je k vidění Eliščin epitaf, považovaný za dílo Nicolause Gerhaerta.[1]
Vývod z předků
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]Literatura
[editovat | editovat zdroj]- BOLERAZKÁ, Zuzana. Poslední lucemburská princezna. Životní osudy Elišky Zhořelecké v letech 1390-1425.. Praha: FF UK, 2016. Dostupné online. Diplomová práce.
- ČECHURA, Jaroslav; ŽŮREK, Václav. Lucemburkové : životopisná encyklopedie. České Budějovice: Veduta, 2012. 260 s. ISBN 978-80-86829-69-2.
- GADE, John Allyne. Luxembourg in the Middle Ages. Luxembourg: E. J. Brill, 1951. 251 s. (anglicky)
- Osobnosti - Česko : Ottův slovník. Praha: Ottovo nakladatelství, 2008. 823 s. ISBN 978-80-7360-796-8. S. 14.
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Eliška Zhořelecká na Wikimedia Commons
| Předchůdce: Jošt Moravský |  | Lucemburská vévodkyně 1411–1441 | | Nástupce: Filip III. Dobrý |
