Ester Krumbachová

Ester Krumbachová
Narození	12. listopadu 1923 Brno Československo Československo
Úmrtí	13. ledna 1996 (ve věku 72 let) Praha Česko Česko
Povolání	spisovatelka, režisérka, scenáristka, filmová režisérka, scénografka a filmová scenáristka
Manžel(ka)	Boleslav Písařík (1950–1952) Svatoslav Papež (1952–?) Jan Němec (1963–1968)
Ocenění	Cena ministerstva kultury za přínos v oblasti kinematografie a audiovize (2021)
Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek.

	Tomuto článku chybí obrázky. Víte-li o nějakých svobodně šiřitelných, neváhejte je načíst a přidat do článku. Pro rychlejší přidání obrázku můžete přidat žádost i sem.
WikiProjekt Fotografování

Ester Krumbachová (12. listopadu 1923 Brno – 13. ledna 1996 Praha) byla významná česká filmařka. Ve své práci kombinovala řadu uměleckých profesí, neboť byla režisérka, dramatička, spisovatelka, scenáristka, výtvarnice, scénografka a kostýmní návrhářka. Jednalo se o výraznou představitelku československé nové vlny v 60. letech 20. století.

Otec Jan Krumbach pocházel ze Slovenska, z Bratislavy-Petržalky. Působil jako úředník, prokurista, ředitel, obchodník a v Brně se také pohyboval kolem automobilismu a automobilových závodů.^[1] Hodně času trávil v cizině, až si našel jinou známost v Praze a Esteřinu matku s dvěma dětmi opustil. Matka Anna (23. února 1885 Brno – ?) rozená Nápravníková, která byla učitelka židovského původu a kromě Ester s ním měla ještě syna Jana (7. ledna 2021 Bratislava – ?), se tak ocitla v tíživé finanční situaci. Protože rutinní starost o domácnost nebyla silnou stránkou matky, běžný chod rodiny tak ležel zejména za protektorátu z velké části na dceři Ester. Na druhé straně údajná kolaborace či styky otce s nacisty možná ochránily opuštěnou ženu a děti před koncentračním táborem. Otec však zemřel ještě před koncem války.

Na začátku protektorátu Ester Krumbachová studovala na řádovém dívčím československém gymnáziu a na čtvrté české státní reálce v Brně.^[2] V letech 1943–1946 pak vystudovala Školu uměleckých řemesel (ŠUŘ) v Brně.^[3] Po škole kvůli nedostatku pracovních nabídek v oboru vystřídala řadu manuálních zaměstnání, např. pracovala jako aranžérka na zemědělských výstavách, pásla ovce v romské osadě, prodávala len, brigádničila jako zemědělská dělnice v pohraničních lesích. V Brně se 4. března 1950 na krátkou dobu poprvé provdala za architekta Boleslava Písaříka (19. března 1924 Anglie – 2. května 2023 Brno) – mimo jiné proto, aby se dostala z neutěšených bytových podmínek pavlačového domu na Údolní ulici.^[4][5] Manželství bylo rozvedeno 23. května 1952, avšak jen pár měsíců poté se Krumbachová 28. července 1952 provdala podruhé za Svatoslava Papeže (11. ledna 1923 Ivančice – 15. ledna 1996 Plzeň)^[6], absolventa brněnské konzervatoře, režiséra a překladatele, s nímž následně odešla do plzeňského divadla. Už v roce 1954 ale odjela z Plzně do Českých Budějovic a nastoupila na pozici propagační referentky v Krajském oblastním divadle, zanedlouho se tam začala uplatňovat jako scénografka a kostýmní výtvarnice. Zde se seznámila s režisérem Miroslavem Macháčkem, s nímž začala pracovat a žít. V roce 1956 s ním odešla do Prahy a navrhovala scény a kostýmy pro představení v Městských divadlech pražských a nakonec i v pražském Národním divadle.

V roce 1961 se etablovala i v českém filmu nejprve jako výtvarnice ve snímku Muž z prvního století režiséra Oldřicha Lipského. Coby výtvarnice a návrhářka kostýmů pak velmi často spolupracovala s mnoha režiséry nové vlny, ale také s režiséry starší generace, např. Otakarem Vávrou. Nějakou dobu (1963–1968) byla provdána za jednoho z režisérů „zlatých šedesátých“ Jana Němce, který byl v pořadí třetím manželem a se kterým spolupracovala na některých filmech. Dále spolupracovala i na trezorových snímcích Ucho Karla Kachyni a Valérie a týden divů Jaromila Jireše, což během normalizace způsobilo, že od roku 1970 nesměla dlouhých 20 let u filmu vůbec pracovat.

V té době se věnovala především spisovatelské a scenáristické činnosti. Bydlela v Praze v bytě na Zelené Lišce, kde chovala kočky. Po roce 1989 se opět k filmování vrátila, nicméně její tehdejší návrat nebyl už zdaleka tak úspěšný jako tomu bylo v 60. letech 20. století. Trpěla také depresemi, které utápěla v alkoholu, což patrně uspíšilo její smrt v roce 1996.

V roce 2016 se díky iniciativě kurátorek Zuzany Blochové a Edith Jeřábkové ze spolku Are podařilo získat od dědiců kompletní pozůstalost Krumbachové a ta bude postupně zpřístupňována veřejnosti.^[7] Na přelomu let 2017–2018 se konala v Praze první výstava z této pozůstalosti v galerii Tranzitdisplay.^[8] Na přelomu let 2021–2022 byla v Domě umění města Brna kurátorkami Edith Jeřábkovou a Kateřinou Svatoňovou uspořádána další výstava, kde součástí expozice byly i živé kočky.^[9][10][11] V prosinci 2023 proběhlo v Brně v jedinečně zachovaném bytě básníka Zeno Kaprála na Údolní ulici 17, který v současnosti slouží jako kulturní prostor pod názvem Rezidence Café Kaprál, participativní čtení textů z pozůstalosti Ester Krumbachové.

„Ester Krumbachová byla múza, jakási šedá eminence filmů ze šedesátých let. Pracovala se mnou jako výtvarnice na filmu Démanty noci, společně jsme napsali scénář k O slavnosti a hostech a spolupracovali jsme na filmu Mučedníci lásky. Když jsem byl v Amsterdamu, vymysleli jsme spolu přes telefon krátký film Matka a syn. Byla talentovaná, psala, tvořila kostýmy a návrhy, ovlivnila nejen mě, ale i Věru Chytilovou. Otakar Vávra a Karel Kachyňa natočili své nejlepší filmy ve spolupráci s ní. Pozitivně ovlivnila český film.“ (Jan Němec)

• 1961 Muž z prvního století (kostýmy)
• 1962 Transport z ráje (kostýmy)
• 1962 Kočár nejsvětější svátosti (kostýmy)
• 1964 Kdyby tisíc klarinetů (kostýmy)
• 1966 O slavnosti a hostech (scénář společně s Janem Němcem)
• 1966 Sedmikrásky (scénář společně s režisérkou Věrou Chytilovou)
• 1966 Romance pro křídlovku (kostýmy)
• 1969 Kladivo na čarodějnice (technický scénář)
• 1968 Všichni dobří rodáci (kostýmy)
• 1970 Vražda ing. Čerta (režie, scénář)
• 1970 Valerie a týden divů (scénář společně s režisérem Jaromilem Jirešem)
• 1970 Už zase skáču přes kaluže (kostýmy)
• 1971 Tajemství velikého vypravěče (kostýmy)
• 1972 Byli jednou dva písaři (kostýmy)
• 1985 Faunovo velmi pozdní odpoledne (scénář společně s režisérkou Věrou Chytilovou)
• 1996 Marian (kostýmy)

• Krumbachová, Ester. První knížka Ester. Praha: Primus, 1994.
• Valtrová, Marie. Ota Ornest: Hraje váš tatínek ještě na housle?, Primus, Praha, 1993, str. 243, 362, ISBN 80-85625-19-9
• Valtrová, Marie. ORNESTINUM, Slavná éra Městských divadel pražských, Brána, Praha, 2001, str. 16, 19, 21, 24, 53, 78, ISBN 80-7243-121-8
• Sarvaš, Rostislav. Nevšední setkání. Praha: Academia, 2003.
• Bernard, Jan (ed.). 5 a 1/2 scénáře Ester Krumbachové. FAMU Praha,

• 1993 GEN – Ester Krumbachová očima Jana Němce – díl z dokumentárního cyklu ČT
• 2005 Pátrání po Ester – dokumentární životopisný film o Ester Krumbachové režisérky Věry Chytilové
• 2013 Zlatá šedesátá II / Ester Krumbachová – díl z dokumentárního cyklu ČT

• Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Ester Krumbachová
• Stránky České televize – Věra Chytilová o filmu Pátrání po Ester
• Článek v Britských listech
• Ester Krumbachová ve Filmové databázi
• Ester Krumbachová v Česko-Slovenské filmové databázi
• Ester Krumbachová na Kinoboxu
• Ester Krumbachová na stránkách České televize
• Ester Krumbachová v Encyklopedii dějin města Brna
• Webové stránky o osobnosti Ester Krumbachové

Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace. Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.