FH-70
FH-70 | |
---|---|
Typ | kanónová houfnice |
Místo původu | Itálie Německo Spojené království[1] |
Historie služby | |
Ve službě | od 1978 |
Používána | Britská armáda (dříve) Estonské pozemní síly Italská armáda Japonské pozemní síly sebeobrany Německá armáda (dříve) Saúdská královská armáda Ukrajinské pozemní síly |
Války | libanonská občanská válka rusko-ukrajinská válka |
Historie výroby | |
Navrženo | 1969–1970 |
Výrobce | Vickers-Armstrongs/BAE Systems OTO Melara Rheinmetall[1] |
Výroba | 1978–1982[2] |
Vyrobeno kusů | 19 prototypů + 523 sériových kusů + 480 v licenční výrobě Japonska[3] |
Základní údaje | |
Hmotnost | 9 300 kg[1][4] |
Délka | 12 430 mm bojová, 9 800 mm v transportní konfiguraci[1][4] |
Délka hlavně | 6 022 mm[1][4] |
Obsluha | 8 osob[1][4] |
Ráže | 155 mm[1] |
Závěr | vertikální klínový |
Doprava | tažením |
Náměr | -5°– +70°[1] |
Odměr | 56°[1] |
Kadence | 6 ran/min maximální,[1][4] 2 r/min trvalá[4] |
Úsťová rychlost | 827 m/s[5] |
Maximální dostřel | 24 700 m se standardní municí, 31 500 m s granátem s dnovou složí[1][4] |
FH-70 je 155mm tažená polní houfnice vyvinutá v 70. letech 20. století v mezinárodní spolupráci Německa, Spojeného království a Itálie.[p 1] V roce 1978 byla houfnice v těchto zemích zavedena do výzbroje. Jejím výrobcem je společnost Rheinmetall.[1]
Konstrukce
[editovat | editovat zdroj]Zbraň je vybavena monoblokovou autofretovanou hlavní, která je zakončena dvoukomorovou úsťovou brzdou, která snižuje energii zpětného rázu o 35 %. Má klínový zámek s vertikálním pohybem klínu, který je v otevřené poloze závěru vysunut nahoru.[1] Zpětný ráz tlumí hydropneumatické brzdovratné zařízení.[1] Závěr je zakončen žlabovou kolébkou a pneumatickým systémem podávání munice. Kromě munice vyvinuté speciálně pro FH-70 může zbraň používat další střelivo ráže 155 mm standardizované v rámci NATO[4] a granáty s koncovým naváděním typu Copperhead.[1]
Mobilita
[editovat | editovat zdroj]Houfnice má rozevíratelnou dvouramennou lafetu s dvoukolým podvozkem, na němž může být tažena rychlostí až 100 km/h.[4] Pro střelbu je zbraň usazována na palebnou platformu.[1]
V pochodové poloze je hlaveň s horním lafetovým ložem otočena o 180° vzhledem ke spodnímu loži lafety a připevněna k jejím ramenům. Lafeta je vybavena pomocnou pohonnou jednotkou značky Volkswagen,[4] jejíž primární rolí je pohon hydraulického systému lafety, zejména ovládání náměru a odměru, a umisťování zbraně do palebného postavení po jejím odpojení od tahače. V pochodové poloze se může houfnice na kratší vzdálenosti pohybovat vlastní silou rychlostí až 16 km/h.[1]
K používaným tahačům patří typy MAN (SRN), FIAT 6605 TM (Itálie) a Foden (Spojené království).[4]
Vzduchem může houfnice být přepravována v transportním letounu C-130 Hercules anebo v podvěsu pod vrtulníkem CH-47D Chinook.[4]
Uživatelé
[editovat | editovat zdroj]Současní uživatelé
[editovat | editovat zdroj]- Estonsko[6], v lednu 2023 se rozhodlo poslat všech svých 24 houfnic jako vojenskou pomoc Ukrajině.[7]
- Itálie[6]
- Japonsko[6]
- Libanon
- Maroko[6]
- Nizozemsko[6]
- Norsko (15 kusů užívaných k výcviku)[6]
- Omán[6]
- Saúdská Arábie[6]
- Ukrajina[8]
Bývalí uživatelé
[editovat | editovat zdroj]Fotogalerie
[editovat | editovat zdroj]- Vystavená FH-70
- Nabíjení italské FH-70
- FH-70 v pochodové konfiguraci
- Výstřel
- FH-70 na Ukrajině
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Poznámky
[editovat | editovat zdroj]- ↑ Původně byly účastníkem projektu i Spojené státy americké, které z něj ale již začátkem 70. let vystoupily a samostatně vyvinuly vlastní zbraň stejné třídy, M198.[2]
Reference
[editovat | editovat zdroj]V tomto článku byl použit překlad textu z článku 155 mm haubica FH-70 na polské Wikipedii.
- ↑ a b c d e f g h i j k l m n o p q Ciepliński, Woźniak 1994, s. 68.
- ↑ a b Jane's 2011, s. 954.
- ↑ Jane's 2011, s. 954, 956.
- ↑ a b c d e f g h i j k l Jane's 2011, s. 955.
- ↑ Hogg 2000, s. 64.
- ↑ a b c d e f g h Jane's 2011, s. 956.
- ↑ SABALLA, Joe. Estonia Sending All Its 155-mm Howitzers to Ukraine [online]. The Defense Post, 2023-01-24 [cit. 2023-01-24]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Italy approves the delivery of FH70 155mm towed howitzers to Ukraine. Defense News [online]. armyrecognition.com, 2022-05-15 [cit. 2022-05-26]. Dostupné online. (anglicky)
Literatura
[editovat | editovat zdroj]- CIEPLIŃSKI, Andrzej; WOŹNIAK, Ryszard, 1994. Encyklopedia współczesnej broni palnej (od połowy XIX wieku). Varšava: Wydawnictwo „WIS”. ISBN 83-86028-01-7. (polsky)
- 155 mm Field Howitzer 70 (FH-70). In: FOSS, Christopher C. Jane's Armour and Artillery 2011-2012. 32. vyd. Coulsdon, Surrey: Jane's Information Group Limited ISBN 978-0-7106-2960-9. S. 954–956. (anglicky)
- HOGG, Ian, 2000. Dělostřelectvo dvacátého století. Překlad Petr Tůma. 1. vyd. Praha 3 - Královské Vinohrady: Svojtka & Co.. 320 s. ISBN 80-7237-350-1. Kapitola 155mm houfnice FH-70.
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]- Obrázky, zvuky či videa k tématu FH-70 na Wikimedia Commons
- FH70 (155mm polní houfnice) na www.valka.cz
- (anglicky) 155mm FH-70 na weaponsystems.net