Ferdinand Filip z Lobkovic

Ferdinand Filip z Lobkowicz
Zaháňský vévoda, 6. kníže z Lobkovic a 6. vladař domu lobkowiczkého
Ve funkci: 22. ledna 1739 – 14. ledna 1784
Předchůdce	Václav Ferdinand z Lobkowicz
Nástupce	Josef František Maxmilián z Lobkowicz
Narození	1724 nebo 27. dubna 1724 Praha Habsburská monarchie Habsburská monarchie
Úmrtí	1784 (ve věku 59–60 let) nebo 14. ledna 1784 Vídeň Habsburská monarchie Habsburská monarchie
Místo pohřbení	Lobkowiczká hrobka v kostele sv. Václava v Roudnici nad Labem
Choť	(1769) Marie Gabriela Savojsko-Carignanská (1748–1828)
Rodiče	Filip Hyacint z Lobkowicz (1680–1737) a Anna Marie Vilemína z Althannu (1703–1754)
Děti	Josef František Maxmilián z Lobkowicz
Příbuzní	Ferdinand Josef z Lobkowicz, Gabriela z Lobkovic, Jan Karel Filip z Lobkowicz, Anna z Lobkovic, Josef František Karel z Lobkowicz, Karel Jan Josef z Lobkovic, Marie Eleonora z Lobkovic, Ludvík Jan Karel z Lobkovic, Tereza Karolína z Lobkowicz a Eleonora z Lobkovic[1] (vnoučata)
Profese	hudební skladatel
Commons	Ferdinand Philipp von Lobkowicz
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Ferdinand Filip, VI. kníže z Lobkovic (německy Ferdinand Philipp Fürst von Lobkowicz (27. dubna 1724 Praha – 14. ledna 1784 Vídeň) byl český šlechtic, v letech 1739–1784 panující kníže z Lobkovic.

Narodil se v Praze v roce 1724 jako druhý syn knížete Filipa Hyacinta z Lobkovic (1680–1737) a jeho manželky, hraběnky Anny Marie Vilemíny z Althannu. Po náhlé smrti otce v roce 1734 se hlavou rodu stal Ferdinandův starší bratr Václav Ferdinand, ten však zemřel o dva roky později ve věku šestnácti let, a hlavou lobkovického domu se stal Ferdinand Filip.

Když na začátku válek o rakouské dědictví pruský císař Fridrich II. napadl Slezsko, rozhodl se Ferdinand Filip, přestože byl jeho rod po desítky let zcela věrný trůnu, podpořit Fridricha, aby tak chránil svůj majetek ve Slezsku a zejména Zaháňsko (tvořící značnou část Slezského vévodství), které jeho rod získal asi před osmdesáti lety, a to i proti panovnickému nároku Marie Terezie. To byl pravděpodobně jeden z hlavních důvodů, proč byl jedním ze dvou Lobkovických knížat, kteří nebyli vyznamenáni Řádem zlatého rouna.

Z důvodů ochrany svých zájmů se Ferdinand Filip také snažil vyhnout se válce ve Slezsku a v Čechách. Když pochopil, že střet mezi Pruskem a Rakouskem je nevyhnutelný, rozhodl se opustit Čechy. Věděl, že ve Vídni nebude dobře přijat, proto se rozhodl přestěhovat do Anglie, kde strávil většinu svého života. Na cestě jej doprovázel hudební skladatel Christoph Willibald Gluck, který byl jeho zaměstnancem v orchestru v Lobkovickém paláci.

Po skončení války se vrátil do Čech a přivezl do svého paláce dva obrazy od italského mistra Canaletta zakoupené v Londýně, jimiž obohatil svou velkou uměleckou sbírku.

Ferdinand Filip Josef, kníže z Lobkowicz na Roudnici, započal v pod zámkem Jezeří stavbu Hraběcí kaple podle plánů italského architekta Andrease Altomonteho z roku 1753. Cílem bylo vybudovat rodinnou hrobku rodu Lobkowiczů a současně poutní místo pod zámkem Jezeří. Stavba nikdy nebyla dokončena. Zřícenina stále (2023) existuje.

Po návratu do Vídně se mu podařilo smířit se s rakouským císařským domem.

Ferdinand Filip, VI. kníže z Lobkovic zemřel ve Vídni v roce 1784 poté. Jeho tělo bylo později převezeno do kostela sv. Václava v Roudnici .

Ferdinand Filip se oženil s Gabriellou Savojskou (1748–1828), dcerou knížete Ludvíka Viktora Savojského z Carignana, nejprve v zastoupení 24. června 1769 v italském Settimo Torinese poblíž Turína a poté oficiálně 10. července t.r. ve Vídni. Pár měl jednoho syna:

• Josefa Františka Maxmiliána (1772–1816), VII. knížete z Lobkovic, vévodu zaháňského, vévoda roudnického. Byl ženatý s kněžnou Marií Karolínou ze Schwarzenbergu.

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Ferdinand Philipp von Lobkowicz na italské Wikipedii.

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Ferdinand Filip z Lobkowicz na Wikimedia Commons
• Rodokmen na stránkách genealogy.euweb.cz (Miroslav Marek)