Forza Italia (2013)
| Forza Italia | |
|---|---|
 | |
| Zkratka | FI |
| Datum založení | 16. listopadu 2013 |
| Předseda | Antonio Tajani |
| Zakladatel | Silvio Berlusconi |
| Sídlo | Piazza San Lorenzo in Lucina 4, Řím |
| Předchůdce | Lid svobody |
| Ideologie | liberální konzervatismus[1] křesťanská demokracie[1] liberalismus[2] populismus[3][4] proevropanismus[5] |
| Politická pozice | středopravice[6] |
| Evropská strana | Evropská lidová strana[7] |
| Politická skupina EP | Evropská lidová strana[8] |
| Koalice | Středopravicová koalice |
| Stranické noviny | Il Mattinale |
| Počet členů | 106 000 (2015)[9] |
| Barvy | |
| Volební výsledek | 8,1 % (Volby 2022) |
| Oficiální web | forzaitalia.it |
| Zisk mandátů ve volbách | |
| Poslanecká sněmovna | 45/400 |
| Senát republiky | 17/200 |
| Evropský parlament | 10/76 |
| Regionální parlamenty | 70/897 |
| Guvernéři regionů | 4/21 |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Forza Italia (překlad „Vzhůru Itálie“, „Vpřed Itálie“ nebo „Pojď Itálie“; FI) je italská středopravicová politická strana, jejíž ideologie zahrnuje prvky liberálního konzervatismu, křesťanské demokracie a liberalismu.
Od založení strany až do své smrti v červnu 2023 byl vůdcem a předsedou strany Silvio Berlusconi (bývalý trojnásobný premiér Itálie). V současnosti stranu dočasně vede její místopředseda a národní koordinátor Antonio Tajani (místopředseda vlády Giorgie Meloniové, ministr zahraničí a bývalý předseda Evropského parlamentu, 2017–2019). Mezi další přední členy patří Marta Fascina (poslankyně a někdejší partnerka Berlusconiho), stejně jako ministři Gilberto Pichetto Fratin, Anna Maria Bernini, Paolo Zangrillo a Elisabetta Casellati (přesedkyně Senátu, 2018-2022). Do svého odchodu ze strany roku 2019 byl druhým mužem FI guvernér Ligurie Giovanni Toti.
Strana Forza Italia, zformovaná z Lidu svobody (PdL) v roce 2013, je oživením zaniklé Forza Italia (FI), aktivní v letech 1994 až 2009, kdy byla sloučena s Národní aliancí (AN) a několika menšími stranami, čímž vznikl PdL. Současná Forza Italia je mnohem menší strana než původní PdL, který utrpěl tři ničivé rozkoly: oddělily se z něj strany Budoucnost a svoboda (2010), Bratři Itálie (2012) a Nová středopravice (2013). Ve všeobecných volbách v roce 2018 byla FI předstižena Ligou severu jako největší strana Středopravicové koalice a od roku 2019 zaostává v průzkumech veřejného mínění také za Bratry Itálie. Podpora FI v průzkumech dlouhodobě klesá a v současnosti činí asi osm procent.[8]
Od strany se v poslední době oddělila uskupení Cambiamo! (2019) a Coraggio Italia (2021).[10] Někdejší ministryně ve vládě Maria Draghiho Mara Carfagna a Mariastella Gelmini stranu opustily kvůli jejímu postoji vůči Draghimu a ruské invazi na Ukrajinu.[11][12]
FI je členem Evropské lidové strany (EPP).[7]
Současné vedení
[editovat | editovat zdroj]- Předseda (Presidente): Silvio Berlusconi (od 2013)
- Místopředseda (Vicepresidente): Antonio Tajani (od 2018)
- Lídr v Poslanecké sněmovně: Paolo Barelli (od 2021)
- Lídryně v Senátu: Anna Maria Bernini (od 2021)
- Ministři ve vládě Maria Draghiho: Renato Brunetta (ministr pro veřejnou správu); Mariastella Gelmini (ministryně pro záležitosti regionů); Mara Carfagna (ministryně pro jih)
Volební výsledky
[editovat | editovat zdroj]Poslanecká sněmovna
[editovat | editovat zdroj]| Volby | Hlasy | Mandáty | Pozice | Postavení | ||
|---|---|---|---|---|---|---|
| Abs. | % | Abs. | ± | |||
| 2018 | 4 596 956 | 14.0 | 106/630 | ▲8 | ▼4. | Opozice[p 1] |
| 2022 | 2 278 217 | 8.1 | 45/400 | ▼ | ▼5. | Vláda |
Senát
[editovat | editovat zdroj]| Volby | Hlasy | Mandáty | Pozice | ||
|---|---|---|---|---|---|
| Abs. | % | Abs. | ± | ||
| 2018 | 4 358 004 | 14.4 | 58/315 | ▼40 | ▼3. |
| 2022 | 2 279 802 | 8.3 | 18/200 | ▼ | ▼5. |
Evropský parlament
[editovat | editovat zdroj]| Volby | Hlasy | Mandáty | Pozice | ||
|---|---|---|---|---|---|
| Abs. | % | Abs. | ± | ||
| 2014 | 4 614 364 | 16.8 | 13/73 | ▼16 | ▼3. |
| 2019 | 2 351 673 | 8.8 | 7/76 | ▼6 | ▼4. |
Regionální parlamenty
[editovat | editovat zdroj]| Region | Rok | Hlasy | % | Mandáty | ± |
|---|---|---|---|---|---|
| Údolí Aosty | 2020 | V koalici s FdI | 0/35 | ||
| Piemont | 2019 | 161 137 | 8.4 | 3/51 | |
| Lombardie | 2023 | 208 420 | 7.2 | 6/80 | |
| Jižní Tyrolsko | 2023 | 1 625 | 0.6 | 0/35 | |
| Tridentsko | 2023 | 4 680 | 2.0 | 0/35 | |
| Benátsko | 2020 | 73 244 | 3.6 | 2/51 | |
| Furlansko-Julské Benátsko | 2023 | 26 329 | 6.7 | 3/49 | |
| Emilia-Romagna | 2020 | 55 317 | 2.6 | 1/50 | |
| Ligurie | 2020 | 33 040 | 5.3 | 1/31 | |
| Toskánsko | 2020 | V koalici s UDC | 1/41 | ||
| Marche | 2020 | 36 716 | 5.9 | 2/31 | |
| Umbrie | 2019 | 22 991 | 5.5 | 1/21 | |
| Lazio | 2023 | 130 368 | 8.4 | 3/51 | |
| Abruzzo | 2019 | 54 223 | 9.0 | 3/31 | |
| Molise | 2023 | 16 924 | 12.0 | 4/21 | |
| Kampánie | 2020 | 121 695 | 5.2 | 2/51 | |
| Apulie | 2020 | 149 399 | 8.9 | 4/51 | |
| Basilicata | 2019 | 26 457 | 9.1 | 3/21 | |
| Kalábrie | 2021 | 131 882 | 17.3 | 8/31 | |
| Sicílie | 2022 | 275 736 | 14.8 | 13/70 | |
| Sardinie | 2019 | 56 450 | 8.0 | 6/60 | |
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Poznámky
[editovat | editovat zdroj]- ↑ V letech 2021 až 2022 byla Forza Italia zastoupená ve vládě Maria Draghiho.
Reference
[editovat | editovat zdroj]V tomto článku byl použit překlad textu z článku Forza Italia (2013) na anglické Wikipedii.
- ↑ a b NORDSIECK, Wolfram. Italy. Parties and Elections in Europe [online]. 2018 [cit. 2021-08-24]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ TAORMINA, Carlo. Silvio rialza la bandiera liberale e liberista. Il Tempo [online]. 2013-11-30 [cit. 2021-12-28]. Dostupné online. (italsky)
- ↑ WOODS, Dwayne. The Many Faces of Populism in Italy: The Northern League and Berlusconism. The Many Faces of Populism: Current Perspectives. [s.l.]: Emerald Group, 2014. S. 28 a 41 až 44. (anglicky)
- ↑ IGNAZI, Pietro. Chi sono i populisti? Lega e Forza Italia. M5s difende le regole. Il Fatto Quotidiano [online]. 2015-08-30 [cit. 2021-12-28]. [Piero Ignazi: “Chi sono i populisti? Lega e Forza Italia. M5s difende le regole” Dostupné online]. (italsky)
- ↑ Italy. Europe Elects [online]. [cit. 2021-08-27]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ CONTI, Nicolò. The Routledge Handbook of Contemporary Italy: History, Politics, Society. [s.l.]: Routledge, 2015. Dostupné online. ISBN 978-1-317-48755-5. Kapitola No Longer Pro-European? Politicisation and contestation of Europe and Italy, s. 139. (anglicky)
- ↑ a b Parties & Partners. European People's Party [online]. [cit. 2021-12-28]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ a b Politico Polls – Italian polls, trends and election news. Politico [online]. [cit. 2021-12-28]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ DI CARP, Paola. Forza Italia, i tormenti di un partito. Corriere della Sera [online]. 2015-05-17 [cit. 2021-12-28]. Dostupné online. (italsky)
- ↑ ROBERTS, Hannah. Silvio Berlusconi’s party hit by mass defections as new group gains traction. Politico [online]. 2021-05-27 [cit. 2021-06-02]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Dopo Gelmini anche Brunetta lascia Forza Italia, Flavio Tosi: «Spero in un Draghi bis a traino centrodestra». Verona Serra [online]. 2022-07-21 [cit. 2022-07-21]. Dostupné online. (italsky)
- ↑ Elezioni politiche 2022, ultime notizie. Corriere della Sera [online]. 2022-07-29 [cit. 2022-07-29]. Dostupné online. (italsky)