Georgij Maximilianovič Malenkov
| Georgij Maximilianovič Malenkov | |
|---|---|
 | |
| Narození | 8. ledna 1902 Orenburg |
| Úmrtí | 14. ledna 1988 (ve věku 86 let) Moskva |
| Místo pohřbení | Kuncevský hřbitov |
| Alma mater | Moskevská státní technická univerzita |
| Povolání | politik |
| Ocenění | Leninův řád (1943) medaile Srp a kladivo (1943) Leninův řád (1945) Leninův řád (1952) medaile Za udatnou práci za velké vlastenecké války 1941–1945 |
| Politická strana | Komunistická strana Sovětského svazu (od 1920) |
| Nábož. vyznání | ateismus |
| Choť | Valerija Alexejevna Golubcovová |
| Funkce | poslanec Nejvyššího sovětu SSSR (1938–1946) člen Prezidia Nejvyššího sovětu Sovětského svazu (od 1938) poslanec Nejvyššího sovětu SSSR (1946–1950) poslanec Nejvyššího sovětu SSSR (1950–1954) předseda Rady ministrů SSSR (1953–1955) … více na Wikidatech |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Georgij Maximilianovič Malenkov (rusky Гео́ргий Максимилиа́нович Маленко́в; 23. listopadujul./ 6. prosince 1901greg., Orenburg – 14. ledna 1988, Moskva) byl sovětský komunistický politik, blízký spolupracovník Josifa Stalina (jeho dlouholetý osobní tajemník) a po Stalinově smrti v letech 1953–1955 předseda rady ministrů SSSR (premiér).
Biografie
[editovat | editovat zdroj]
Jeho politický vzestup začal ve třicátých letech a souvisel s prohlubující se byrokratizací komunistické strany. Šlo o výkonného úředníka, přesně plnícího Stalinova nařízení a direktivy, nikdy nebyl členem opozice proti Stalinovi. Kvůli svému postavení je spoluzodpovědný za řadu komunistických zločinů ve třicátých a čtyřicátých letech.
Po Stalinově smrti se stal nakrátko nejvlivnějším členem sekretariátu strany, musel však na funkci v sekretariátu pod tlakem Nikity Sergejeviče Chruščova a dalších rezignovat a spokojit se s funkcí předsedy rady ministrů. V průběhu mocenského zápasu ve vedení strany se mu nepodařilo udržet se v čele státu a 8. února 1955 rezignoval i na funkci šéfa vlády. Na jeho místo nastoupil dočasný Chruščovův spojenec Nikolaj Bulganin.
V roce 1957 se spolu s několika dalšími stalinisty (např. s Molotovem) pokusili o svržení Nikity Chruščova, za což byli vyloučeni z politbyra a zbaveni všech politických funkcí. Později Malenkov odešel do vyhnanství a působil v Kazachstánu na druhořadém místě vedoucího elektrárny, Usť Kamenogorsk, nebo také Öskemen. Až jako penzista se směl vrátit do Moskvy, kde také ve svých 86 letech zemřel.
Literatura
[editovat | editovat zdroj]- OSTAP, Pavel. Boj o moc v Kremlu: Malenkov vers. Ždanov. Historický obzor, 2007, 18(7/8), s. 158–178. ISSN 1210-6097.
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]- Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Georgij Maximilianovič Malenkov
Obrázky, zvuky či videa k tématu Georgij Maximilianovič Malenkov na Wikimedia Commons
