Grigorij Gorin

Grigorij Gorin
Rodné jménoГригорий Израилевич Офштейн
Narození12. března 1940
Moskva
Úmrtí15. června 2000 (ve věku 60 let)
Moskva
Příčina úmrtíinfarkt myokardu
Místo pohřbeníVagaňkovský hřbitov
PseudonymГоринштейн
Povoláníspisovatel, dramatik, scenárista, moderátor, satirik, publicista, televizní moderátor, humorista a povídkář
Alma materPrvní moskevská státní lékařská univerzita I. M. Sečenova (do 1963)
Žánrsatira, divadelní hra, povídka, novela, fejeton a publicistika
OceněníZlaté tele (1968)
Státní cena Ruské federace (2002)
zasloužilý umělecký pracovník Ruské federace
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Seznam dělSouborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Grigorij Gorin, vlastním jménem Grigorij Izrailjevič Ofštejn (12. března 1940 Moskva15. června 2000 tamtéž) byl ruský humorista.

Život a tvorba

[editovat | editovat zdroj]

Jeho otec byl důstojník Rudé armády a matka lékařka (od jejího dívčího jména Gorinská odvodil svůj pseudonym). Vystudoval Sečenovův institut v Moskvě a pracoval jako lékař u záchranné služby. Od studentských let publikoval fejetony, skeče a aforismy v časopisech Junosť a Litěraturnaja gazeta, v roce 1966 se podílel na knize Čtyři v jedné obálce, do které přispěli také Eduard Uspenskij, Arkadij Arkanov a Felix Kandel. Vynikl především jako autor drobných satirických povídek, v nichž dováděl ad absurdum charakteristické společenské jevy období stagnace jako přebujelou byrokracii, nedostatek zboží v obchodech a s tím související černý trh, korupci a udavačství. V roce 1981 vyšel v češtině knižní výbor Gorinových humoresek pod názvem Skrytou kamerou. Psal také divadelní hry (s úspěchem se hrály i na československých scénách), v nichž aktualizoval historická témata: Ten, který nikdy nezalhal (na motivy Barona Prášila), Zapomeňte na Hérostrata!, Thyl Ulenspiegel, Poslední smrt Jonathana Swifta, Komedie o šlechetném husarovi a sličné herečce. Kromě toho byl moderátorem humoristického televizního pořadu KVN, autorem písňových textů a filmových scénářů (spolu s Markem Zacharovem vytvořili adaptaci hry Jevgenije Švarce Zabít draka). Posmrtně mu byla udělena Státní cena Ruské federace.

Literatura

[editovat | editovat zdroj]
  • KRAUTMANOVÁ, Vlasta: Současná sovětská dramatika v českých divadlech období tzv. normalizace. In: Disk, časopis pro studium dramatického umění, červen 2002.

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]