Gustav Bareš

Gustav Bareš
Poslanec Národního shromáždění ČSR
Ve funkci: 1948 – 1954
Stranická příslušnost
Členství	KSČ
Narození	22. října 1910 Proseč-Záboří Rakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí	13. září 1979 (ve věku 68 let) Praha Československo Československo
Profese	politik, spisovatel a novinář
Commons	Gustav Bareš
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Gustav Bareš, vlastním jménem Gustav Breitenfeld (22. října 1910 Proseč-Záboří – 13. září 1979 Praha), byl český a československý novinář, politik Komunistické strany Československa, poslanec Národního shromáždění ČSR a stranický ideolog. Po roce 1952 odstavený od moci v rámci vnitrostranického boje.

V letech 1924–1929 studoval Obchodní akademii v Praze-Karlíně. Od roku 1926 se angažoval v Komunistickém svazu mládeže, tzv. komsomol. Jako člen OV KSM v Karlíně se v letech 1928–1929 zúčastnil kampaně proti tzv. likvidátorům v KSČ. Od roku 1929 pracoval půl roku jako úředník České akciové továrny na dýhy v Praze–Žižkově a současně začal spolupracovat s redakcí Rudého práva. V roce 1930 vstoupil do komunistické strany.

Od počátku roku 1930 se stal řádným členem redakce Rudého práva. Dále působil v redakcích Pravdy a Škodováka v Plzni. V letech 1931–1932 působil ve vedoucích funkcích časopisu Rudý večerník. Od konce roku 1932 řídil v Rudém právu sociálně-politickou rubriku. Přispíval též do časopisů: Tvorba, Levá fronta a Signál. V letech 1936–1937 byl šéfredaktorem Haló novin. A od roku 1938 vedl vnitropolitickou rubriku Rudého práva. V sovětské emigraci působil za druhé světové války jako hlasatel a později jako vedoucí vysílače „Za národní osvobození“.

Od října 1938 do května 1939 byl členem ilegálního vedení KSČ Praha (ve vedoucí „trojce“). Roku 1939 emigroval s rodinou přes Polsko do SSSR. Po návratu z emigrace byl zvolen v listopadu 1945 členem Krajského výboru KSČ Praha. Po krátkém působení v Rudém právu na postu šéfredaktora se roku 1946 stal vedoucím Kulturního a propagačního oddělení ÚV KSČ, tzv. kultpropu (který např. inicioval a řídil komunistické kampaně). V roce 1946 podepsal prokomunistické „Májové poselství kulturních pracovníků českému lidu!“ publikované před volbami do Národního shromáždění v květnu 1946.^[1] Tento manifest podepsalo celkem 843 kulturních pracovníků a komunisté tyto volby vyhráli.^[2] V roce 1948 podepsal výzvu prokomunistické inteligence Kupředu, zpátky ni krok!, jež byla vydána dne 25. února 1948 na podporu komunistického převratu.^[3]

Stranický aparát Kultprop se pod vedením Bareše dostal do sporu s Václavem Kopeckým a jeho Ministerstvem informací a osvěty. Ve zkratce šlo o to, kdo bude rozhodovat o kulturní politice v tehdejším Československu. Z kampaně proti Seifertovi vyšel vítězně Václav Kopecký, stejně tak jako v celém sporu o nadvládu nad kulturní politikou. Gustav Bareš byl roku 1952 za nastolování antigottwaldovské linie odvolán ze všech politických funkcí a byl zastaven i časopis Tvorba, kterému Bareš dělal šéfredaktora.

Zastával významné stranické posty. VIII. sjezd KSČ ho zvolil za člena Ústředního výboru Komunistické strany Československa. Ve funkci ho potvrdil IX. sjezd KSČ. Z ÚV KSČ rezignoval v prosinci 1952. V období květen 1949 – leden 1952 byl navíc členem předsednictva ÚV KSČ a od července 1946 do září 1951 i členem sekretariátu ÚV KSČ. Dále zastával od května 1949 do září 1951 a znovu od září 1951 do ledna 1952 post člena organizačního sekretariátu ÚV KSČ. Od roku 1948 do září 1951 byl zástupcem generálního tajemníka KSČ a od září 1951 do ledna 1952 byla tajemníkem ÚV KSČ.^[4]

Ve volbách roku 1948 byl zvolen do Národního shromáždění za KSČ ve volebním kraji Praha. Zasedal zde do konce funkčního období, tedy do voleb do Národního shromáždění roku 1954.^[5]

Jakýmsi katalyzátorem sporu mezi ním a Kopeckým se stala kampaň proti Jaroslavu Seifertovi. Byl to Bareš, kdo si u Ivana Skály objednal negativní kritiku na Seifertovu novou sbírku Píseň o Viktorce. Zdrcující kritika byla stranická msta za Seifertův výrok ve vinárně roku 1949, kdy řekl, že vidí raději francouzského básníka zvracet než sovětského skládat verše. Ve vinárně u stolu sedící Jiří Taufer ale Seiferta za protisovětský výrok udal. Po agresivní kritice Ivana Skály se Seifert odmlčel. Byl to právě Kopecký, kdo se ve sporu s Barešem zachoval vůči Seifertovi obratněji. Na Kopeckého přímluvu se Seifert musel roku 1951 pouze omluvit v kanceláři Ivana Olbrachta za přítomnosti Ladislava Štolla a Jiřího Taufera a omluvu musel taktéž stvrdit 30. září 1951 písemně. Gustav Bareš ale nadále trval na potrestání Seiferta a svůj postoj Bareš podával „jako důkaz neúchylnosti svého pojetí kulturní politiky“.

Po odvolání ze všech politických funkcí roku 1952 byl „uklizen“ do Ústavu dějin KSČ, kde působil v letech 1955–1963. Později přednášel na Fakultě osvěty a novinářství Univerzity Karlovy, kde byl od roku 1966 řádným profesorem filozofie a děkanem. Roku 1968 během událostí tzv. pražského jara se dožadoval politické rehabilitace. Za počátek „deformace socialismu“ považoval rok 1952, kdy byl odvolán z politických funkcí. Namísto toho byl roku 1970 vyloučen z KSČ a bylo mu odňato právo přednášet na univerzitě. Zemřel v Praze roku 1979.

• BAREŠ, Gustav. Naše cesta k socialismu: referát z I. ústřední konference ideových a výchovných pracovníků KSČ. Praha: ÚV KSČ, sekretariát Ústředního výboru KSČ, 1948; 35 stran
• BAREŠ, Gustav a RYBÁK, Josef. Julius Fučík. Brno: Rovnost, 1950; 61 stran; Knihovna Socialistické akademie; 13. svazek
• BAREŠ, Gustav. Vytvoříme z plzeňského kraje nezdolnou tvrz míru a socialismu Závěrečné slovo zástupce ústředního tajemníka KSČ, poslance ... na 6. krajské konferenci KSČ v Plzni v neděli dne 3. června 1951. Plzeň: Kraj. výbor KSČ, 1951; 48 stran
• BAREŠ, Gustav a KRUTINA, Vratislav. Za krásnou, šťastnou, socialistickou Prahu: referát ... Gustava Bareše a ... Vratislava Krutiny na ustavující konferenci městského výboru KSČ hlavního města Prahy dne 10. prosince 1950. Praha: Kulturně propagační oddělení sekretariátu městského výboru KSČ, 1951; 31 stran
• BAREŠ, Gustav, PASTYŘÍK, Miroslav a KÖHLER, Bruno. O stranické práci: Projevy ... Gustava Bareše, Bruno Köhlera a Miroslava Pastyříka. Praha: Ústřední výbor KSČ, 1951; 29, [3] s. Knihovna Funkcionáře; Ročník 3, Svazek 6.
• BAREŠ, Gustav. Tři pře Jana Ziky. 1. vydání Praha: Mladá fronta, 1961 383 stran
• BAREŠ, Gustav. Malý kousek nebe. 1. vydání Praha: Československý spisovatel, 1963; 217, [2] stran.

• KNAPÍK, Jiří. Kdo byl kdo v naší kulturní politice 1948-1953. Praha: Libri, 2002. 280 s. ISBN 80-7277-093-4. 
• KNAPÍK, Jiří. V zajetí moci. Kulturní politika, její systém a aktéři 1948-1956. Praha: Libri, 2006. 400 s. ISBN 80-7277-316-X. 
• KNAPÍK, Jiří. Verše v nemilosti. Soudobé dějiny. 1998, čís. 1. 
• ALEXEJ, Kusák. Kultura a politika c Československu 1945–1956. 1. vyd. [s.l.]: Torst, 1998. 663 s. ISBN 80-7215-055-3. 
• TOMEŠ, Josef, a kol. Český biografický slovník XX. století I. A–J. Praha ; Litomyšl: Paseka, 1999. 634 s. ISBN 80-7185-245-7. S. 45. 
• VOŠAHLÍKOVÁ, Pavla, a kol. Biografický slovník českých zemí : 2. sešit : B–Bař. Praha: Libri, 2005. 154–264 s. ISBN 80-7277-252-X. S. 216–217. 

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Gustav Bareš na Wikimedia Commons
• Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Gustav Bareš
• Gustav Bareš v Biografickém slovníku Historického ústavu AV ČR
• Gustav Bareš Archivováno 11. 6. 2020 na Wayback Machine. v Kdo byl kdo v našich dějinách ve 20. století
• (česky) Gustav Bareš v parlamentu
• Z dějin českého myšlení o literatuře
• Kritika Ivana Skály na Jaroslava Seiferta objednaná Gustavem Barešem PDF soubor