Hacušimo

Hacušimo na předválečné fotografii
Základní údaje
Typ	Torpédoborec 1. třídy
Třída	Hacuharu[1]
Jméno podle	初霜 ~ první mráz
Objednána	v loděnici Uraga v Jokosuce[2]
Zahájení stavby	31. ledna 1933[2]
Spuštěna na vodu	4. listopadu 1933[2]
Uvedena do služby	27. září 1934[2]
Osud	30. července 1945 najel na minu[3][2]
Poloha vraku	[3]
Souřadnice	35°33′0″ s. š., 135°12′0″ v. d.
Takticko-technická data
Výtlak	Hacuharu po incidentu Tomozuru podle PJD: 2023 T při zkouškách 2223 T plný[4] Hacuharu po incidentu 4. loďstva podle PJD: 2099 T při zkouškách 2299 T plný[4]
Délka	109,5 m celkem[5] 107,2 m na vodorysce[4] Podle Nišidy: 103,5 m mezi svislicemi[6] 105,5 m na vodorysce[6] 109,5 m celkem[6]
Šířka	10,3 m[7]
Ponor	přibližně 3,5 m
Pohon	3 parní kotle Ro-gó Kanpon šiki 2 sestavy parních turbín Kanpon 2 lodní šrouby Jedno kormidlo 42 000 k na hřídeli (30 890,9 kW[pozn 1]) projekční 400 otáček/minutu[8]
Palivo	460 t podle návrhu 454 t po dokončení[9]
Rychlost	cca 33,5 uzlů (62,0 km/h)
Dosah	projektováno 4000 námořních mil (7408 km) při 18 uzlech (33,3 km/m)[9]
Posádka	212 (podle sesterského Hacuharu)[10]
Výzbroj	Po dokončení: 5x 127 mm/50 typu 3. roku (2xII, 1xI) 2x 40mm/62 typu 91 (2xI)[11] 6x 610mm torpédomety typu 90 model 2 (2xIII) pro torpéda typu 90 (12 ks)[12] až 36 hlubinných náloží[13] Červenec 1945: 4x 127 mm/50 typu 3. roku (2xII)[3] 21x 25 mm/60 typu 96 (3xIII, 1xII a 10xI)[14] 4x 13,2mm kulomet typu 93 (4xI)[11] 6x 610mm torpédomety (2xIII) pro torpéda typu 90 hlubinné nálože 1x 3m stereoskopický dálkoměr typu 93 pro 127mm děla 1x 90cm světlomet 2x 30cm signalizační světlomety[13]
Elektronika	Po dokončení: Radiozaměřovač s otočnou anténou typu 91 Bezdrátový komunikační systém typu 90[13] Sonar typu 93[13][15] Hydrofon typu 93 (pravděpodobně instalován až za války)[13] Instalace demagnetizačních cívek během války[13] Od května 1944: +1 přehledový radar 22 Gó[3] Od září 1944: +1 přehledový radar 13 Gó[3]

Hacušimo (japonsky 初霜) byl torpédoborec japonského císařského námořnictva třídy Hacuharu. Byl dokončen v září 1934 jako třetí jednotka šestičlenné třídy Hacuharu. Zúčastnil se druhé světové války v Tichomoří, během které se věnoval eskortním a transportním povinnostem.

V prosinci 1941 zůstal jako doprovod těžkých jednotek v japonských vodách a poté se v lednu a únoru zúčastnil podpory japonského postupu na jižních Filipínách a do Holandské východní Indie. Zúčastnil se operace AL proti Aleutám a i poté působil v severním Pacifiku, kde se věnoval hlídkování a transportům hlavně na ostrovy Attu a Kiska. V březnu 1943 se zúčastnil bitvy u Komandorských ostrovů a v červenci evakuace Kisky. Od října se pak věnoval doprovodům (převážně japonských letadlových lodí). V červnu 1944 se zúčastnil bitvy ve Filipínském moři a poté se vrátil k doprovodům. V listopadu se zúčastnil jednoho z konvojů operace TA s posilami pro Leyte a v únoru 1945 se zúčastnil operace Kita-gó – transportu strategických surovin ze Singapuru do Japonska. V dubnu se zúčastnil výpadu k Okinawě v rámci operace Ten-gó a stal se jedním ze čtyř torpédoborců, které přežily následující americké letecké útoky na bitevní loď Jamato a její doprovod. Dne 30. července během náletu letadel z TF 38 najel na minu v zátoce Mijazu^[3] a potopil se jako 129. a poslední japonský torpédoborec ztracený za druhé světové války.^[16]

U japonských jmen je rodné jméno uváděno na prvním místě a rodové jméno na druhém

Hacušimo patřil do druhé dvojice torpédoborců třídy Hacuharu, která byla stavěna v první polovině třicátých let 20. století pro císařské námořnictvo na základě 1. námořního doplňovacího plánu z roku 1931 (第一次補充計画 dai-iči-dži hodžú keikaku)^[1] Vzhledem k přetížení nástaveb a nestabilitě původního návrhu jako důsledku snahy o kompenzaci omezení vyplývajících z londýnské konference, které se projevily na první dvojici dokončených plavidel, byly nutné úpravy provedeny na Hacušimo již během jeho stavby a ten byl již rovnou dokončen s pouze jednou dělovou věží na přídi (jednohlavňová věž byla rovnou instalována na zádi), bez třetího torpédometu a sníženým můstkem. Trup byl rozšířen o 0,3 metrů.^[17]

Hlavní výzbrojí Hacušimo byly dva tříhlavňové 610mm torpédomety typu 90 model 2 pro torpéda typu 90, které byly instalovány mezi prvním a druhým a za druhým komínem.^[12]

Hlavní hlavňovou výzbroj Ariake představovalo pět víceúčelových 127mm kanónů typu 3. roku s délkou hlavně 50 ráží ve dvou dvouhlavňových věžích modelu C na přídi a zádi a jedné jednohlavňové věži modelu A na zádi před zadním 127mm dvojčetem.^[11] K jejich zaměřování sloužil jeden třímetrový stereoskopický dálkoměr.^[13]

Protiletadlovou výzbroj (kromě možnosti použití 127mm kanónů) představovaly z počátku dva jednohlavňové 40mm kanóny typu 91. Teprve v lednu 1943 byly při úpravách v Sasebu nahrazeny za dva dvouhlavňové 25mm kanóny typu 96. Při úpravách v Jokosuce v září a říjnu 1943 byla na zádi sejmuta jednohlavňová 127mm věž a uvolnila tak místo jednomu 25mm trojhlavňovému kompletu. Další dvouhlavňový komplet byl umístěn na plošinu před můstkem.^[3] Někdy v této době (nebo později) došlo k náhradě dvouhlavňových 25mm kompletů (na místě 40mm kanónů) za tříhlavňové stejné ráže, neboť koncem války Hacušimo nesl celkem tři tříhlavňové komplety.^[14] Během úprav v Sasebu v dubnu a květnu 1944 měly být instalovány dva jednohlavňové 25mm kanóny vedle protiletadlové plošiny před můstkem a na přední stožár byl instalován centimetrový přehledový radar 22 Gó pro sledování vzdušných i hladinových cílů. V srpnu mělo být v Kure přidáno dalších osm jednohlavňových 25mm kanónů. V září byl na zadní stožár instalován metrový radar 13 Gó pro sledování vzdušných cílů. Rovněž přibyly čtyři jednohlavňové 13,2mm kulomety typu 93 instalované na palubě vedle zadního komínu. Poslední úprava výzbroje měla proběhnout v únoru a březnu 1945, kdy mělo být instalováno dalších pět 25mm kanónů (a přemístěn jeden 13mm kulomet). Podle Nevitta by tak konečný počet jednohlavňových instalací 25mm kanónů měl být 15 kusů,^[3] zatímco PJD uvádí pouhých 10.^[18] Konečné uspořádání 25mm hlavní jako 3xIII, 1xII a 10xI uvádějí i schémata v Zukai a Kódžinša.^[14]

V prosinci 1931 bylo rozhodnuto o zahájení stavby Hacušimo v rámci rozpočtového roku 1932.^[1] Stavba byla zahájena 31. ledna 1933 v loděnici Uraga (浦賀船渠株式会社 Uraga Senkjo Kabušiki Kaiša) v Jokosuce a 4. listopadu 1933 byl Hacušimo spuštěn na vodu.^[2]

Tato část článku je příliš stručná nebo postrádá důležité informace. Pomozte Wikipedii tím, že ji vhodně rozšíříte.

Dne 30. září 1945 byl Hacušimo vyškrtnut ze seznamu lodí japonského císařského námořnictva.^[3]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Japanese destroyer Hatsushimo na anglické Wikipedii.

• WIŚNIEWSKI, Piotr. Niszczyciele japońskie 1920-45. Gdynia: A.J.-Press, 1996. ISBN 83-86208-38-4. (polsky) 
• PRESTON, Antony; JORDAN, John; DENT, Stephen. Warship 2007. Annapolis: Naval Institute Press, 2007. Dostupné online. ISBN 9781844860418. Kapitola The japanese destroyers of the Hatsuharu class. (anglicky)  – citováno jako „PJD“
• 図解 日本の駆逐艦 (Mechanism of Japanese Destroyers). [s.l.] : 光人社, 1999. (図解・軍艦シリーズ; sv. 4.) ~ Zukai Nippon no kučikukan (Mechanism of Japanese Destroyers). [s.l.]: Kódžinša, 1999. (Zukai: Gunkan širi–zu; sv. 4). ISBN 978-4769808985. (japonsky) 
• 駆逐艦 初春型・白露型・朝潮型・陽炎型・夕雲型・島風. [s.l.] : 光人社, 1997. (日本海軍艦艇写真集) ~ Kučikukan Hacuharu-gata, Širacuju-gata, Asašio-gata, Kageró-gata, Júgumo-gata, Šimakaze. [s.l.]: Kódžinša, 1997. (Nippon kaigun kantei šašinšú (Warships of the Imperial Japanese Navy); sv. 17). ISBN 978-4769808183. (japonsky) 

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Hacušimo na Wikimedia Commons
• NEVITT, Allyn D. IJN Hatsushimo: Tabular Record of Movement [online]. combinedfleet.com, 1998, rev. 2009-07-13 [cit. 2011-01-28]. Dostupné online. (anglicky)