Jaderná elektrárna Flamanville
| Jaderná elektrárna Flamanville | |
|---|---|
 | |
| Stát |  Francie |
| Umístění | Flamanville, Normandie |
| Stav | v provozu |
| Začátek výstavby | 1. prosince. 1979 |
| Zprovoznění | 1. prosince 1986 |
| Vlastník | EDF |
| Zhotovitel | Framatome |
| Provozovatel | EDF |
| Jaderná elektrárna | |
| Reaktory v provozu | 2 × 1382 MW |
| Reaktory ve výstavbě | 1 × 1650 MW |
| Typ reaktorů | Framatome P4 EPR-1600 |
| Palivo | Uran 235U |
| Elektrická energie | |
| Celkový výkon | 2 764 MW |
| Roční výroba | 13 999 GWh (2017) |
| Koeficient využití | 60,08% (2017) 70,55% (provoz) |
| Souřadnice | 49°32′14″ s. š., 1°52′57″ z. d. |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Jaderná elektrárna Flamanville (francouzsky Centrale nucléaire de Flamanville) je provozní jaderná elektrárna ve Francii. Leží nedaleko stejnojmenné obce v departmentu Manche na severu země. Je jednou ze čtyř jaderných elektráren ve Francii postavených na Lamanšském průlivu. Celkový výkon elektrárny, která provozuje dva tlakovodní reaktory je 2764 MW hrubých.
Historie a technické informace
[editovat | editovat zdroj]Počátky
[editovat | editovat zdroj]Návrh na výstavbu jaderné elektrárny ve Flamanville byl zmíněn v roce 1974. V prosinci 1974 byl starosta obce formálně informován, že obec je možným místem. V témže měsíci zastupitelstvo stavbu závodu schválilo, na což se někteří obyvatelé dívali skepticky. Důvodem, proč rada rozhodla tak rychle, bylo uzavření železného dolu poblíž Flamanville.[1] První plány na samotnou elektrárnu byly zveřejněny v roce 1975, podle nichž měly do roku 1985 zahájit provoz čtyři reaktory o výkonu přibližně 1300 MW každý a s instalovaným výkonem celkem 5200 MW se elektrárna měla stát jednou z největších jaderných elektráren na světě v té době.[2]
Bloky 1 a 2
[editovat | editovat zdroj]Stavební povolení bylo vydáno v prosinci 1977, takže stavební práce mohly začít 5. ledna 1978. Proti tomuto souhlasu však odpůrci jaderných elektráren v regionu podali žalobu vůči tomuto rozhodnutí. V důsledku toho bylo stavební povolení dne 28. dubna 1978 soudem zrušeno.[3]
S obnovením stavebního povolení se první blok začal stavět 1. prosince 1979 a druhý 1. května 1980.[4][5] Původně se plánovalo uvést je do provozu v letech 1984 a 1985.
Uvedení do provozu
[editovat | editovat zdroj]První blok byl do sítě přifázován 4. prosince 1985, druhý blok následoval 18. července 1986.[4][5] Zatímco blok jedna byl uveden do pravidelného provozu 1. prosince 1986, blok dva následoval 9. března 1987.[4][5]
Bloky po modernizaci dosahují hrubého výkonu 1382 MW a čistého 1330 MW.
Bloky 3 a 4
[editovat | editovat zdroj]Spolu s přípravnými pracemi na místě byla lokalita přizpůsobena i pro výstavbu bloků tři a čtyři.[6] Původně se počítalo s výstabou identických dvou bloků. Rozvoj jaderné energetiky ve Francii byl později upraven a v souladu s tím nebyly plánovány žádné další reaktory typu P4 o výkonu 1300 MW, ale už jen nové 1450 MW bloky s názvem N4, které měly stát ve všech nových jaderných elektrárnách ve Francii. Přípravné práce na blocích započaly v únoru 1993.
Bylo však rozhodnuto odložit stavbu dvou reaktorů, dokud nebude k dispozici reaktor modelu EPR od společností Framatome a Siemens. Teprve v roce 2004 tedy Électricité de France požádala dozorový úřad o výstavbu třetího bloku, jehož výstavba měla být zahájena v roce 2007 s odhadovnaou cenou zhruba 3 miliardy euro.
Nový blok 3
[editovat | editovat zdroj]Výstavba nového bloku byla potvrzena v roce 2004. Přípravné práce na výstavbu nového bloku typu EPR-1600.[7]
Flamanville je jednou z prvních elektráren, kde společnost Areva staví svůj nový, tzv. evropský tlakovodní reaktor, tedy reaktor generace III+. Stavba začala 4. prosince 2007, stejný reaktor se stavěl ve finském Olkiluoto a jaderné elektrárně Tchajšan.
Původní náklady na stavbu podle elektrárenské společnosti EDF měly být 3,3 miliardy Eur a elektrárna měla být uvedena do provozu již v roce 2012.
Problémy s novými bezpečnostními prvky v návrhu reaktoru i dodavateli ovšem způsobily, že náklady byly v červenci 2011 odhadovány již na 6 mld a blok měl být dokončen až v roce 2016.[8]
V červnu 2015 byla stavba pozastavena kvůli problémům se strukturou oceli v reaktorové nádobě, očekávaný termín dokončení byl posunut až na rok 2017 a nákladů výstavby činí 8,5 miliardy euro. [9] V září 2015 bylo oznámeno, že reaktor by měl být v provozu koncem roku 2018 a náklady jsou odhadovány na 10,5 mld. euro.[10] Podle odhadu z ledna 2022 by reaktor měl být spuštěn koncem roku 2023,[11] náklady přesáhly 19 mld. euro.[12]
Uvedení reaktoru do stavu kritikality se očekává v září 2024. Do sítě má být reaktor připojen na konci podzimu téhož roku.[13]
Bezpečnost a nehody
[editovat | editovat zdroj]Dne 9. února 2017 došlo k požáru a explozi ve strojovně jednoho z bloků. Pět lidí se přiotrávilo kouřem a reaktor byl dočasně odstaven.
Informace o reaktorech
[editovat | editovat zdroj]| Reaktor | Typ reaktoru | Výkon | Zahájení výstavby | Připojení k síti | Uvedení do provozu | Uzavření | |
|---|---|---|---|---|---|---|---|
| Čistý | Hrubý | ||||||
| Flamanville-1[4] | Framatome P4 | 1330 MW | 1382 MW | 1. 12. 1979 | 4. 12. 1985 | 1. 12. 1986 | |
| Flamanville-2[5] | Framatome P4 | 1330 MW | 1382 MW | 1. 5. 1980 | 18. 7. 1986 | 9. 3. 1987 | |
| Flamanville-3[14] | EPR-1600 | 1630 MW | 1650 MW | 3. 12. 2007 | 2024 | ||
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]V tomto článku je použit text článku KernkraftwerkFlamanville na Nucleopedii.
- ↑ RÜDIG, Wolfgang. Anti-nuclear movements: a world survey of opposition to nuclear energy. [s.l.]: Longman Current Affairs, 1990. ISBN 058290269X. S. 170.
- ↑ New scientist. Svazek 66. Spojené království: New Science Publications, 1975. S. 133.
- ↑ Kerntechnische Gesellschaft im Deutschen Atomforum:. Nachrichten des Monats. Atomwirtschaft, Atomtechnik. Bonn, Německo: Handelsblatt, 1977-06, roč. 22, s. 255.
- ↑ a b c d PRIS - Reactor Details. pris.iaea.org [online]. [cit. 2024-09-03]. Dostupné online.
- ↑ a b c d PRIS - Reactor Details. pris.iaea.org [online]. [cit. 2024-09-03]. Dostupné online.
- ↑ N. J. D. Lucas. Energy in France: planning, politics, and policy. [s.l.]: Europa Publications for the David Davies Memorial Institute of International Studies, 1979. Dostupné online. ISBN 0905118308. S. 193.
- ↑ Construction of Flamanville EPR begins. web.archive.org [online]. 2010-08-07 [cit. 2024-09-04]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2010-08-07.
- ↑ Problémy na jaderné elektrárně Flamanville
- ↑ Francie zachraňuje svoji jadernou chloubu, Areva se topí v ztrátách
- ↑ Flamanville EPR: optimised project management and a new timetable
- ↑ EDF delays Flamanville start-up to end 2023 on weld issue. Montel [online]. [cit. 2022-04-08]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ « Echec opérationnel » et « dérive des coûts » : la gestion de l’EPR, réacteur nucléaire de troisième génération, décriée par la Cour de comptes. Le Monde.fr. 2020-07-09. Dostupné online [cit. 2022-04-08]. (francouzsky)
- ↑ France's Flamanville nuclear reactor gears up for production, but energy roll-out delayed. RFI [online]. 2024-09-03 [cit. 2024-09-03]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ PRIS - Reactor Details. pris.iaea.org [online]. [cit. 2024-09-03]. Dostupné online.
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Jaderná elektrárna Flamanville na Wikimedia Commons
.svg)
