Jaroslav Hubáček

prof. PhDr. Jaroslav Hubáček, CSc.
Narození27. dubna 1929
Moravské Budějovice
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Úmrtí28. ledna 2020 (ve věku 90 let)
Ostrava
Povolánívysokoškolský učitel, spisovatel, jazykovědec, bohemista a TV/radio personnel
StátČeskoČesko Česko
Tématabohemistika a lingvistika
Seznam děl v Souborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Jaroslav Hubáček (27. dubna 1929 Moravské Budějovice – 28. ledna 2020)[1] byl český jazykovědec, bohemista a vysokoškolský pedagog.

Život

[editovat | editovat zdroj]

Na brněnské Pedagogické a Filozofické fakultě Masarykovy univerzity vystudoval obory hudební výchova a český jazyk (absolutorium 1952),[2] následně v letech 1954–1959 nejdříve krátce učil na Osmileté střední škole v Ostravě-Hrušově, poté na ostravské Pedagogické škole pro vzdělání učitelů národních škol.[3]

Po vzniku Pedagogického institutu v Ostravě v roce 1959 (od 1964 samostatná Pedagogická fakulta v Ostravě, od 1991 součást Ostravské univerzity) odborný asistent (1959–1985), docent (habilitace na FF MU 1969, z politických důvodů jmenován 1986), profesor (1990) na katedře českého jazyka PedF, od 1990 FF OU. Externí aspiranturu na FF MU úspěšně ukončil roku 1966 a získal tituly kandidáta filologických věd (CSc.) a doktora filozofie (PhDr.).[2][3]

Po změně společenských poměrů v Československu v listopadu 1989 zastával významné akademické funkce: děkan PedF (1990–1991) a FF OU (1997–2000),[3] v letech 1991–1995 byl prvním rektorem Ostravské univerzity.[4]

Vedle rozsáhlé badatelské, pedagogické, organizátorské, přednáškové i publicistické činnosti od roku 1949 člen, přední sólista[5] a předseda (1980–1987) Pěveckého sdružení moravských učitelů.[2] Pamětní medaile za zásluhy o rozvoj Ostravské univerzity mu byla udělena v roce 1996.[6]

Dílo

[editovat | editovat zdroj]

Hlavním oborem jeho badatelského zájmu je jazykovědná bohemistika se specializací na jazykovou kulturu (zejména kulturu mluveného slova), lexikologie s důrazem na sociolekty (slangy a argot), fonetika, fonologie, stylistika a rétorika; činný byl též jako lexikograf.[7] Autorsky (vedle monografií, studií, statí, jazykových příruček a vysokoškolských učebnic) připravil dobově úspěšný televizní seriál Mluvím, mluvíš… (1987),[8] jako spoluautor se podílel na přípravě učebnic češtiny pro polské menšinové školství. V průběhu své profesní kariéry pracoval jako člen různých oborových komisí a redakčních rad odborných časopisů, recenzent, oponent doktorských, habilitačních i profesorských prací, dlouhodobý spolupracovník někdejší pravopisné a ortoepické komise Ústavu pro jazyk český ČSAV. Řadu let byl předsedou ostravské pobočky Jazykovědného sdružení ČSAV, redaktorem sborníků a spisů PedF v Ostravě, v první polovině devadesátých let minulého století pak členem České konference rektorů a Rady vysokých škol.

Výběrová bibliografie

[editovat | editovat zdroj]

Monografie a skripta

[editovat | editovat zdroj]
  • Výrazný přednes (Praha 1963, 1965, 1974)
  • Co by měl lektor znát o řečnictví (s M. Dvořáčkem a A. Knopem, Ostrava 1966)
  • Onomaziologické postupy ve slovní zásobě slangů (Praha 1971)
  • O zvukové stránce českého jazyka (Ostrava 1972, Praha 1976, 1978, 1981, 1984)
  • Železničářský slang (Praha 1974)
  • Cvičné texty ke studiu českého jazyka na pedagogické fakultě (Ostrava 1976)
  • Zpívá pěvecké sdružení moravských učitelů (Ostrava 1979)
  • O českých slanzích (Ostrava 1979, 1981)
  • Kultura mluvené řeči (Ostrava 1980)
  • Jak mluvit a přednášet (Ostrava 1983)
  • Úvod do stylistiky českého jazyka (Ostrava 1985)
  • Malý slovník českých slangů (Ostrava 1988)
  • Cvičení ze stylistiky (Ostrava 1989)
  • Rétorické minimum pro studující učitelství (Ostrava 1990)
  • Český jazyk pro studující učitelství v 1.–4. ročníku základní školy (Praha 1990)
  • Tvoření slov v češtině (Ostrava 1996)
  • Čeština pro učitele (s E. Jandovou, J. Svobodovou, Opava 1996, 1998, 2002; Odry 2010)
  • Stylistika pro učitele (s Janem Chloupkem–hlavní autor, D. Kreiselovovo, M. Krčmovou, Ostrava 1997)
  • Naše a cizí v interetnické a interpersonální komunikaci=Swój i obcy w interetnicznej i interpersonalnej komunikacji językowej (s I. Bogoczovou a H. Srpovou; Ostrava 2001)
  • Výběrový slovník českých slangů (Ostrava 2003)
  • Kapitoly ze současné rétoriky (s Edvardem Lotkem–hlavní autor, J. Kořenským, Olomouc 2004)
  • Kapitoly o sociolektech a sociolektologii (Poznaň 2012)

Sborníky

[editovat | editovat zdroj]
  • Sborník prací Pedagogické fakulty v Ostravě 59 (editor, Praha 1978)
  • Metody a prostředky přesvědčování v masových médiích : sborník textů z mezinárodní vědecké konference, Ostrava 13. – 15. 9. 2005 (spolueditor s I. Bogoczovou, H. Srpovou; Ostrava 2005

Učebnice

[editovat | editovat zdroj]
  • Język czeski : Tymczasowy podręcznik dla klasy dziewiątej dziewięcioletniej szkoły podstawowej z polskim językiem nauczania= Jazyk český : Prozatímní příručka pro devátý ročník základní devítileté s polským jazykem vyučovacím (s Miroslavem Komárkem–hlavní autor, K. Polákem, Praha 1967)
  • Język czeski dla klasy dziewiatej dziewięcioletniej szkoły podstawowej z polskim językiem nauczania=Jazyk český pro devátý ročník základní devítileté s polským jazykem vyučovacím (s Miroslavem Komárkem–hlavní autor, K. Polákem, Praha 1968, 1975)

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Reference

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ KRAHULCOVÁ, Lenka. Zemřel prof. Jaroslav Hubáček [online]. Ostrava: Katedra českého jazyka Filozofická fakulta Ostravské univerzity, 2020-02-03 [cit. 2022-11-29]. Dostupné online. 
  2. ↑ a b c Kdo je kdo = Who is who : osobnosti české současnosti 2005, s. 225
  3. ↑ a b c K životnímu jubileu Jaroslava Hubáčka [online]. Naše řeč, roč. 82/1999, č. 1. Dostupné online. 
  4. ↑ Galerie rektorů Ostravské univerzity v Ostravě [online]. Ostravská univerzita v Ostravě. Dostupné online. 
  5. ↑ Kulturně-historická encyklopedie českého Slezska a severovýchodní Moravy 1, s. 365.
  6. ↑ Osobnosti oceněné při oslavách 5. výročí univerzity 4. června 1996 [online]. Ostravská univerzita v Ostravě. Dostupné online. 
  7. ↑ Jiří Černý, Jan Holeš: Kdo je kdo v dějinách české lingvistiky, s. 246.
  8. ↑ Zdařilý seriál [online]. Naše řeč, roč. 71/1988, č. 2. Dostupné online. 

Literatura

[editovat | editovat zdroj]
  • BAYEROVÁ, Naděžda. K pětašedesátinám Jaroslava Hubáčka. Jazykovědné aktuality: Informativní zpravodaj českých jazykovědců. Praha : 1994, XXXI, 1–2. S. 65–67.
  • ČERNÝ, Jiří; HOLEŠ, Jan. Kdo je kdo v dějinách české lingvistiky. 1. vyd. Praha: Libri, 2008. 739 s. ISBN 978-80-7277-369-5. S. 246–247. 
  • Česká slavistika : osoby a instituce / zpracovaly Zdeňka Rachůnková a Michaela Řeháková. Praha : Národní knihovna ČR–Slovanská knihovna, 1999. 374 s. ISBN 80-7050-332-7. S. 135.
  • Kdo je kdo v České republice 94–95. Praha: Modrý jezdec : Agentura Manon, 1994. 720 s. ISBN 80-901631-2-2. S. 195–196. 
  • Kdo je kdo = Who is who : osobnosti české současnosti : 5000 životopisů / (Michael Třeštík editor). Praha: Agentura Kdo je kdo, 2002. 781 s. ISBN 80-902586-7-0. S. 224. 
  • Kdo je kdo = Who is who : osobnosti české současnosti : 5000 životopisů / (Michael Třeštík editor). 5. vyd. Praha: Agentura Kdo je kdo, 2005. 775 s. ISBN 80-902586-9-7. S. 225. 
  • Kulturně-historická encyklopedie českého Slezska a severovýchodní Moravy. 1. svazek : A–L. 2. upr. a rozš. vydání. Ostrava : Ústav pro regionální studia Filozofické fakulty Ostravské univerzity, 2013. 570 s. ISBN 978-80-7464-386-6. S. 365.
  • Sborník prací FF OU věnovaný životnímu jubileu prof. PhDr. Jaroslava Hubáčka, CSc., a doc. PhDr. Naděždy Bayerové, CSc. Jazykověda č. 4 / ed. Irena Bogoczová. Ostrava : Filozofická fakulta Ostravské univerzity, 2004. 359 s. ISBN 80-7042-664-0.
  • VEČERKA, Radoslav. Slovník českých jazykovědců v oboru bohemistiky a slavistiky. 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 2013. 341 s. ISBN 978-80-210-6265-8. S. 100. 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Jaroslav_Hubáček&oldid=22956740“