Kajagum

Kajagum (korejsky: 가야금) je tradiční korejský strunný hudební nástroj patřící mezi citery. Má dvanáct strun, ale existují také verze s 21 a více strunami. Vyvinul se z čínského gužengu. Je příbuzný dalším tradičním asijským nástrojům jako jsou japonské koto, mongolská jatga či vietnamský dantranh.

Podle Samguk Sagi (삼국사기,三國史記) (1145), kroniky Tří království Koreje, vymyslel kajagum v 6. století král Gasil z kmenového svazu Kaja, když si prohlížel staré čínské hudební nástroje. Nařídil hudebníkovi jménem Wu Ruk, aby složil hudbu, která by šla na kajagum zahrát. Wu Ruk pak nástroj dále rozvíjel.

Existují dva základní typy kajagumu:

• Typ beobgeum kajagum je 160 cm dlouhý, 30 cm široký a má 10 cm na výšku. Tělo je vyrobeno z jednoho kusu paulovnie do něhož je vydlabaná rezonanční komora.
• Typ sanjo kajagum je okolo 142 cm dlouhý, 23 cm široký a na výšku má 10 cm. Rezonanční deska je vytvořená z paulovnie, ale boky a zadní část je vyrobena z tvrdšího dřeva jako je kaštan nebo ořech. ^[1]

Všechny tradiční kajagumy používají hedvábné struny, od konce 20. století však někteří hudebníci začali používat struny nylonové.

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Gayageum na anglické Wikipedii.

• Obrázky, zvuky či videa k tématu kajagum na Wikimedia Commons