Kazys Grinius

Kazys Grinius
Narození	17. prosince 1866 Selema
Úmrtí	4. června 1950 (ve věku 83 let) Chicago
Alma mater	Marijampolė Gymnasium Lékařská fakulta Moskevské univerzity
Povolání	politik, novinář, lékař, učitel, PR manažer, knihkupec a humanista
Ocenění	Spravedlivý mezi národy (2015) Life Saving Cross
Politické strany	Lithuanian Popular Peasants' Union
Nábož. vyznání	římskokatolická církev
Choť	Joana Griniuvienė
Funkce	premiér Litvy (1920–1922) prezident Litvy (1926)
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Kazys Grinius (17. prosince 1866, Selema – 4. června 1950, Chicago) byl litevský politik. Byl třetím prezidentem Litvy, svůj úřad zastával od 7. června 1926 do 17. prosince 1926. Byl taktéž pátým litevským premiérem, a to od 19. června 1920 až do své rezignace 18. ledna 1922. Za záchranu lidí během holokaustu byl v roce 2016 zařazen mezi Spravedlivé mezi národy.

Narodil se v Augustowské gubernii Kongresového Polska, které bylo součástí Ruského impéria. Vystudoval medicínu na moskevské univerzitě a stal se lékařem, nejprve v Kaspické flotile, později v Marijampolė a jinde.^[1] Jako mladý muž se zapojil do politických aktivit, publikoval vlastenecké a liberálně laděné články v deníku Varpas a byl pronásledován carskými úřady. V roce 1896 byl jedním ze zakladatelů Litevské demokratické strany (Lietuvių demokratų partija), jejíž program roku 1906 sepsal, roku 1905 spoluzaložil Litevský lidový rolnický svaz (Lietuvos valstiečių liaudininkų sąjunga). V letech 1905–1911 byl několikrát zatčen a uvězněn. V roce 1911 zorganizoval první zemědělskou výstavu v Litvě. V roce 1914 publikoval ve Varpu článek, kde jako první litevský politik otevřeně hovořil o o nezávislosti Litvy.

V roce 1905 se oženil s Joanou Pavalkytėovou. Nějaký čas žili ve Virbalisu. Během první světové války žili v Kislovodsku. V roce 1918 byly během útoku Rudé armády zavražděny jeho žena a dcera. Když Litva v roce 1918 znovu získala nezávislost, Grinius se stal členem Ústavodárného shromáždění jako člen Litevského lidového rolnického svazu. V letech 1920 až 1922 byl předsedou vlády a podepsal mírovou smlouvu se Sovětským svazem.^[2] Za jeho vlády byla rovněž stanovena hranice s Lotyšskem a Litva byla přijata do Společnosti národů (22. září 1921). Byl jedním z autorů návrhu ústavy z roku 1922 - předsedou Prozatímního výboru pro návrh ústavy v Seimasu.

Později byl zvolen prezidentem, ale ve funkci byl pouze šest měsíců, protože byl sesazen převratem vedeným Antanasem Smetonou. Jednou ze záminek převratu byla i smlouva o neutralitě, kterou Grinius podepsal se Sověty.^[3] Grinius se pak věnovals své lékařské praxi v Kaunasu. Když nacistické Německo v roce 1941 napadlo Litvu, Grinius dostal nabídku vést vládu. Odmítl však s Němci spolupracovat, protože nesouhlasil s okupací Litvy jakoukoli cizí mocností. V roce 1942 sepsal memorandum německému generálnímu komisaři v Kaunasu, které protestovalo proti vystěhovávání Židů, Rusů a Poláků. Byl poté vyhoštěn do své rodné vesnice. V roce 1944 ho gestapo deportovalo do Německa. V následujících dvou a půl letech čtrnáctkrát změnil místo pobytu, nakonec se dostal do americké okupační zóny, kde skončil v táboře UNRRA pro lidi bez domova. Vzhledem k tomu, že Litva byla obsazena sovětskou armádou, nechtěl se domů již vrátit. S pomocí svého bratra se v roce 1947 usadil ve Spojených státech. Zde i zemřel.  Poté, co Litva získala znovu nezávislost, byly jeho ostatky roku 1994 vráceny do vlasti a zde pohřbeny v rodné vsi.

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Kazys Grinius na Wikimedia Commons

Prezidenti Litvy
Prezidenti (1918–1940)	Antanas Smetona (1919–1920) • Aleksandras Stulginskis (1920–1926) • Kazys Grinius (1926) • Antanas Smetona (1926–1940)
Představitelé na úrovni prezidenta (1990–1992)	Vytautas Landsbergis (předseda Litevského parlamentu) (1990–1992)
Prezidenti (od 1993)	Algirdas Brazauskas (1993–1998) • Valdas Adamkus (1998–2003) • Rolandas Paksas (2003–2004) • Valdas Adamkus (2004–2009) • Dalia Grybauskaitė (2009–2019) • Gitanas Nausėda (od 2019)
Zastupující/dočasní prezidenti	Jonas Staugaitis (1926) • Antanas Merkys (1940) • Justas Paleckis (1940) • Stasys Lozoraitis (1944–1983 v exilu) • Stasys Antanas Bačkis (1983–1991 v exilu) • Jonas Žemaitis-Vytautas (1949–1953 v odboji) • Artūras Paulauskas (2004 po impeachmentu Rolanda Paksa)