Kočkovití

Kočkovití
Reprezentanti kočkovitých šelem
Vědecká klasifikace
Říše	živočichové (Animalia)
Kmen	strunatci (Chordata)
Podkmen	obratlovci (Vertebrata)
Třída	savci (Mammalia)
Řád	šelmy (Carnivora)
Čeleď	kočkovití (Felidae) J. Fischer de Waldheim, 1817
Rody
podčeleď: Pantherinae Neofelis Panthera podčeleď: Felinae Pardofelis Catopuma Caracal Leptailurus Leopardus Lynx Acinonyx Puma Otocolobus Prionailurus Felis podčeleď: † Machairodontinae podčeleď: † Proailurinae
Sesterská skupina
asijští linsangové (Prionodontidae)
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Kočkovití (Felidae), hovorově nazývaní kočky, jsou čeledí řádu šelem. Dělí se na dvě recentní podčeledi – velké kočky (Pantherinae) a malé kočky (Felinae), a dvě fosilní podčeledi – Machairodontinae a Proailurinae.

První kočky se objevily během oligocénu, přibližně před 25 miliony let. Obě recentní podčeledi se od sebe oddělily asi před 11,5 miliony lety. Kočkovité šelmy jsou skvěle adaptovaní lovci, uzpůsobení k lovu ze zálohy.^[1]

V současnosti žije na Zemi 41 druhů těchto šelem. Mezi nejznámější kočky patří bezpochyby kočka domácí, jejíž soužití s člověkem je známé již 4 000 až 7 000 let. Divocí příbuzní kočky domácí stále žijí v Africe a západní Asii, ale poničené životní prostředí značně omezilo plochy jejich výskytu. Jiné velmi známé druhy kočkovitých zahrnují velké kočky jako je lev, tygr, levhart, jaguár a množství malých koček jako například ocelot, rys ostrovid nebo puma americká. Za nejbližší příbuzné koček se považují asijští linsangové rodu Prionodon dříve řazení k cibetkám (Viverrinae).

Z celého řádu šelem se právě kočkovití nejvíce drží masožravého způsobu života – jsou na příjmu masa zcela závislí. Někdy se jim proto říká hypermasožravci. Jejich tělesná stavba je plně přizpůsobená lovu jiných zvířat. Mají pružné a svalnaté tělo, čelisti a zuby určené k silnému skusu, flexibilní přední končetiny zakončené ostrými zatažitelnými drápy (všichni kromě geparda) sloužícími k přidržení kořisti, zadní končetiny umožňující prudké zrychlení a skoky a srst tvořenou kamuflážními barevnými odstíny. Ze smyslů je co nejlépe vyvinut především zrak, jenž je určen k zachycení pohybu a k dobrému vidění za šera a tmy a následně také sluch. Co se týče chování, je pro ně typický samotářský způsob života, s výjimkou lvů a částečně gepardů.

Kočkovité šelmy přenášejí nemoc toxoplazmózu, jejímž původcem je výtrusovec Toxoplasma gondii.

Obecně platí, že malé kočky (podčeleď Felinae) jsou menší než zástupci podčeledi velkých koček (Pantherinae), které naopak bývají těžší. Neplatí to ale u všech druhů: Puma, která, ač se to podle její velikosti intuitivně nezdá, patří mezi malé kočky, přitom může být větší než irbis, levhart skvrnitý nebo jaguár americký, zástupci velkých koček.

Dalším rozlišovacím znakem jsou zornice:

• Všechny velké kočky mají kulatou zornici,
• oproti úzkým a svislým zornicím malých koček. Ovšem některé malé kočky mají také kulatou zornici, například rys, jaguarundi nebo manul mají zornice kulaté, a přesto patří mezi malé kočky.

Největší rozdíl mezi velkými a malými kočkami je ve stavbě jazylky: malé kočky mají jazylku zkostnatělou, na rozdíl od velkých koček, u kterých je částečně chrupavčitá.

• Chrupavčitá jazylka a pohyblivý hrtan dovoluje velkým kočkám hlasitě řvát, což malé kočky nedovedou. Velké kočky mohou příst jenom při výdechu.
• Kostěná jazylka omezuje pohyblivost hrtanu, malé kočky proto nedokážou řvát, avšak zas mohou příst při nádechu i při výdechu, nepřerušovaně.

Dalším spolehlivým, i když méně nápadným rozdílem je rhinarium – neosrstěná plocha kolem nozder: Velké kočky mají rhinarium menší než malé kočky.

• Všechny velké kočky také mají ušní boltce bez koncových štětiček z delších chlupů.
• Malé kočky mají čenich vždy lysý.

Existují i etologické rozdíly:

• Při odpočinku podkládají malé kočky přední tlapy pod tělo a ocas stáčejí kolem těla. U velkých koček jsou tlapy při odpočinku nataženy dopředu a ocas je volně položen dozadu.
• Velké kočky si při žraní často přidržují kořist mezi tlapami, což malé kočky dělají jen zřídka.
• Malé kočky jsou "čistotnější", olizují si daleko častěji tlapkami navlhčenými slinami hlavu až za uši. Velké kočky si čistí tlapkami jen hřbet nosu.^[2]

Další rozdíly lze pozorovat v míře schopnosti zatahovat drápy a v kombinaci s tělesnou stavbou také ve schopnosti šplhat na stromy.

Novější výzkumy^[3][4] (v populární formě^[5], česky pak^[6]) zredukovaly počet rodů kočkovitých šelem a vyvrátily zvláštní postavení gepardů (nejblíže příbuzní jim jsou jaguarundi a puma americká). Naopak podčeleď velkých koček se ukázala jako monofyletická, na bázi stojící skupina. Poslední zásadní revize klasifikace kočkovitých proběhla v roce 2017 a představil ji tým vědců pod záštitou Mezinárodního svazu ochrany přírody. Tato klasifikace rozeznává 41 recentních druhů dělených do 14 rodů (konstatuje nejasný stav ohledně rodu Herpailurus - jaguarundi, který provizorně uznává) a 2 podčeledí:^[7]

• velké kočky (Pantherinae)
  • Neofelis
    • levhart obláčkový (Neofelis nebulosa)
    • levhart Diardův (Neofelis diardi)
  • Panthera
    • irbis (Panthera uncia)
    • tygr (Panthera tigris)
    • levhart skvrnitý (Panthera pardus)
    • jaguár (Panthera onca)
    • lev (Panthera leo)
• malé kočky (Felinae)
  • Pardofelis
    • kočka mramorovaná (Pardofelis marmorata)
  • Catopuma
    • kočka bornejská (Catopuma badia)
    • kočka Temminckova (Catopuma temminckii)
  • Caracal
    • kočka zlatá (Caracal aurata)
    • karakal (Caracal caracal)
  • Leptailurus
    • serval (Leptailurus serval)
  • Leopardus
    • ocelot velký (Leopardus pardalis)
    • margay (Leopardus wiedii)
    • kočka pampová (Leopardus colocolo či L. colocola)
    • kočka horská (Leopardus jacobita)
    • ocelot stromový (Leopardus tigrinus)
    • kočka tmavá (Leopardus guigna)
    • kočka slaništní (Leopardus geoffroyi)
    • Leopardus guttulus
  • Lynx
    • rys červený (Lynx rufus)
    • rys kanadský (Lynx canadensis)
    • rys ostrovid (Lynx lynx)
    • rys pardálový (Lynx pardinus)
  • Acinonyx
    • gepard (Acinonyx jubatus)
  • Puma
    • puma americká (Puma concolor)
  • Herpailurus
    • jaguarundi (Herpailurus yagouaroundi či Puma yagouaroundi)
  • Otocolobus
    • manul (Otocolobus manul)
  • Prionailurus
    • kočka cejlonská (Prionailurus rubiginosus)
    • kočka plochočelá (Prionailurus planiceps)
    • kočka rybářská (Prionailurus viverrinus)
    • kočka bengálská (Prionailurus bengalensis)
    • Prionailurus javanensis
  • Felis
    • kočka bažinná (Felis chaus)
    • kočka černonohá (Felis nigripes)
    • kočka pouštní (Felis margarita)
    • kočka divoká (Felis silvestris)
    • kočka plavá (Felis lybica)
    • kočka domácí (Felis catus)
    • kočka šedá (Felis bieti)

• † Machairodontinae (šavlozubí tygři)
  • rod Adelphailurus
  • rod Amphimachairodus
  • rod Dinofelis
  • rod Hemimachairodus
  • rod Homotherium
  • rod Lokotunjailurus
  • rod Machairodus
  • rod Megantereon
  • rod Metailurus
  • rod Miomachairodus
  • rod Nimravides
  • rod Paramachairodus
  • rod Pontosmilus
  • rod Promegantereon
  • rod Rhizosmilodon
  • rod Smilodon
  • rod Stenailurus
  • rod Xenosmilus
  • rod Yoshi
• † Proailurinae
  • rod Proailurus
  • rod Stenogale

Podle fylogenetických analýz lze příbuzenské vztahy mezi extantními rody znázornit následujícím fylogenetickým stromem:^[8]

• Obrázky, zvuky či videa k tématu kočkovití na Wikimedia Commons
• Taxon Felidae ve Wikidruzích