Konrád Míšeňský

Konrád Míšeňský
míšeňský a lužický markrabě
Portrét
Úmrtí5. února 1157
Pohřbenklášter Petersberg
ManželkaLuitgarda z Ravensteinu
PotomciJindřich
Ota Míšeňský
Dětřich II. Lužický
Jindřich I. Wettinský
Dedi V. Wettinský
Fridrich I. z Brehny
Gertruda
Oda
Berta
Adéla Míšeňská
Žofie
Anežka
DynastieWettinové
OtecTěmo Wettinský
MatkaIda z Northeimu
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Konrád Míšeňský, též Konrád z Wettinu (německy Konrad von Meißen a také Konrad der Große, † 5. února 1157) byl míšeňský a lužický markrabě pocházející z rodu Wettinů.

Po smrti markraběte Jindřicha II. Míšeňského roku 1123 vypukl spor o nového markraběte. Římský císař Jindřich V. Sálský dosadil na tento post svého spojence Wiprechta z Grojče, císařův odpůrce, saský vévoda Lothar vybral jako svého kandidáta právě Konráda. Wiprecht se pokusil s českou pomocí Míšeňsko, pevně držené Konrádem, ovládnout, avšak neuspěl a další plány zhatila jeho smrt v roce 1124.[1] Když v roce 1125 zemřel Jindřich V. a novým římsko-německým králem se stal Lothar, již nic nestálo Konrádovi v cestě v držbě Míšeňska. Jakožto Lotharův spojenec se zúčastnil jeho tažení do Čech proti knížeti Soběslavovi, které skončilo jejich porážkou v bitvě u Chlumce. Když na konci roku 1135 zemřel poslední Wiprechtův potomek bezdětný, zdědil po něm Konrád všechny jeho statky, včetně Lužického markrabství, čímž značně zvýšil moc wettinského rodu.[2] Konrád zemřel v únoru 1157 a byl pohřben v augustiniánském klášteře Petersberg u Halle. Dědictví mezi sebe rozdělilo pět jeho synů.

  1. ŘEZNÍK, Miloš. Sasko. Praha: Libri, 2005. 196 s. (Stručná historie států). ISBN 80-7277-275-9. S. 25–26. 
  2. BOBKOVÁ, Lenka; BŘEZINA, Luděk; ZDICHYNEC, Jan. Horní a Dolní Lužice. Praha: Libri, 2008. 232 s. (Stručná historie států). ISBN 978-80-7277-382-4. S. 31. 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]