Locika
 Locika | |
|---|---|
 Locika setá – nejznámější druh lociky | |
| Vědecká klasifikace | |
| Říše | rostliny (Plantae) |
| Podříše | cévnaté rostliny (Tracheobionta) |
| Oddělení | krytosemenné (Magnoliophyta) |
| Třída | vyšší dvouděložné (Rosopsida) |
| Řád | hvězdnicotvaré (Asterales) |
| Čeleď | hvězdnicovité (Asteraceae) |
| Rod | locika (Lactuca) L., 1753 |
| Druhy rostoucí v ČR | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Locika (Lactuca) je rod rostlin (asi s 125 druhy) které při poranění vylučují mléčnou šťávu (latex) a ta při kontaktu se vzduchem tuhne a hnědne. Rod je v čeledi hvězdnicovitých řazen do podčeledě čekankové (Cichorioideae).
Výskyt
[editovat | editovat zdroj]Locika je rozšířena převážně v mírném podnebném pásmu téměř po celé zeměkouli, největší počet druhů roste v Evropě. Dále osídlila Asii, Afriku, Severní i Jižní Ameriku a Austrálii. Její druhy jsou variabilní, mohou existovat v různých biotopech. Některé mohou vyrůstat na neúrodných půdách s narušeným povrchem (např. locika jedovatá), jiné rostou nejlépe na vápnitém podkladě nebo na místech i částečně zasolených (např. locika vrbová), jiné osídlují ornou půdu (např. locika tatarská) nebo rostou jako lesní podrost (např. locika dubová). Většina z nich jsou xerofyty dobře uzpůsobené pro růst v suchém prostředí. Převážná část jich vyrůstá do nadmořské výšky okolo 600 m, některé rostou stabilně i ve 2000 m.
Mnoho druhů je domovem ve středomořské oblasti, která je považována za jedno z genetických center rodu. Odtud pochází i v Evropě nejrozšířenější druh locika kompasová a nejznámější druh locika setá (hlávkový, listový salát).[1][2]
Popis
[editovat | editovat zdroj]Rod zahrnuje jednoleté, dvouleté a řídce i vytrvalé rostliny mající v pletivech specializované buňky, mléčnice, které obsahují ve vakuole latex. Po porušení těchto buněk rostlina mléčí, intenzita je u jednotlivých druhů rozličná. Přímé nebo vystoupavé lodyhy, které bývají lysé nebo chlupaté, vyrůstají ze ztlustlých vřetenovitých až řepovitých kořenů a obvykle se v horní polovině rozvětvují. Bazální řapíkaté listy jsou nejčastěji sestaveny do růžice, lodyžní vyrůstající střídavě bývají především přisedlé, u některých druhů jsou vytvořena ouška. Listy jsou jednoduché a jejich čepele jsou častěji dělené než celistvé, většinou jsou žilnaté a po okrajích ostnaté. Některé druhy mají na listech pigmenty antokyanu.
Drobné květní úbory s plochými lůžky bez plevek mívají 4 až 25, ojediněle i 50 oboupohlavných jazykovitými kvítků a bývají sestaveny do květenství lata, hrozen nebo klas. Květní listeny jsou šupinovité, u báze hrálovité nebo střelovité a přitisknuté k ose květenství a k větvím. Ligula jazykovitých květů je žlutá, na spodní straně je někdy načervenalá nebo modrá a mívá dvojnásobnou délku než korunní trubka. Prašníkovitá trubička je žlutá stejně jako dvouramenná blizna na chlupaté čnělce. Zákrov, kratší než jazykovité květy, je 5 až 20 mm dlouhý, bývá válcovitého tvaru a má 3 až 4 řady lysých nebo na konci vzpřímených a přitlačených brvitých listenů, jež jsou někdy na špičce fialově zabarvené, později listeny mívají vrcholy odstálé.
Plody jsou nažky které mají zobánek a jsou zploštělé, někdy i vřetenovité a vždy mají po stranách vícero žeber. Délka nažky kolísá od 3 do 10 mm a jejich barva bývá krémová, olivová nebo hnědá v různých odstínech. Zobánek může být kratší nebo delší než tělo nažky a má barvu shodnou nebo je světlejší. Na konci nažky je jednořadý bílý, nažloutlý nebo nahnědlý chmýr dlouhý 2 až 10 mm tvořený mnoha jednoduchými, jemnými, stejně dlouhými paprsky.[1][3][4]
Locika jedovatá a Locika kompasová má lehké stimulační a euforické učinky způsobem inhalace kouře vysušených listů, stonků. [5]
Taxonomie
[editovat | editovat zdroj]Rod se dělí do několik sekcí, podsekcí a skupin, přesné taxonomické vymezení a jednotná klasifikace rodu dosud není pro nedostatek podkladů dokončena. V České republice vyrůstá těchto 8 druhů:
- Locika dubová (Lactuca quercina) L.
- Locika jedovatá (Lactuca virosa) L.
- Locika kompasová (Lactuca serriola) L.
- Locika prutnatá (Lactuca viminea) (L.) J. Presl et C. Presl
- Locika setá (Lactuca sativa) L.
- Locika tatarská (Lactuca tatarica) (L.) C. A. Mey
- Locika vrbová (Lactuca saligna) L. – kriticky ohrožený druh (C 1t)
- Locika vytrvalá (Lactuca perennis) L.[1][6]
Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ a b c TVARDKOVÁ, Markéta. Morfologické znaky lociky vrbové. Olomouc, 2010. Bakalářská práce. Univerzita Palackého v Olomouci. Vedoucí práce Eva Křístková. Dostupné online.
- ↑ BRUNCLÍKOVÁ, Táňa. Hodnocení genových zdrojů amerických druhů rodu Lactuca .... Olomouc, 2010. Bakalářská práce. Univerzita Palackého v Olomouci. Vedoucí práce Ivana Doležalová. Dostupné online. [nedostupný zdroj]
- ↑ VAFKOVÁ, Blanka. Fenotypová a fenologická variabilita populací Lactuca saligna.... Olomouc, 2012. Diplomová práce. Univerzita Palackého v Olomouci. Vedoucí práce Aleš Lebeda. Dostupné online.
- ↑ STROTHER, John L. Flora of North America: Lactuca [online]. Missouri Botanical Garden, St. Louis, MO & Harvard University Herbaria, Cambridge, MA, USA [cit. 2013-03-29]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ BUREŠOVÁ, Lenka. Jeden z nejsilnějších léků na bolest možná roste přímo u vašeho domu a vy o tom nevíte. Účinky se podobá morfinu, ale je zcela legální! [online]. 2022-05-06 [cit. 2024-07-29]. Dostupné online.
- ↑ DANIHELKA, Jiří; Chrtek Jindřich; Kaplan Zdeněk. Checklist of vascular plants of the Czech Republic. S. 647–811, Botanický ústav, AV ČR, Průhonice. Preslia [online]. 2012 [cit. 29.03.2013]. Čís. 84, s. 647–811. Dostupné online. ISSN 0032-7786. (anglicky)
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu locika na Wikimedia Commons
