Ladislav Šourek
| JUDr. Ladislav Šourek | |
|---|---|
 Ladislav Šourek (Národní listy, 1941) | |
| Narození | 21. září 1880 Praha  Rakousko-Uhersko |
| Úmrtí | 17. září 1959 (ve věku 78 let) Praha  Československo |
| Alma mater | Právnická fakulta Univerzity Karlovy |
| Povolání | rozhlasový moderátor |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Ladislav Šourek (21. září 1880 Praha – 21. září 1959 Praha) byl český právník, bankéř, diplomat a podnikatel, jeden ze zakladatelů Radiojournalu (předchůdci Československého rozhlasu), kde v letech 1925 až 1938 působil jako faktický ředitel. V rámci své finančnické kariéry zastával vysoké pozice v Živnostenské bance, roku 1919 se pak stal ředitelem Pražské úvěrní banky.
Život
[editovat | editovat zdroj]Mládí
[editovat | editovat zdroj]Narodil se v Praze, po dosažení středního vzdělání vystudoval Právnickou fakultu UK, kde dosáhl titulu doktora práv.
Živnostenská banka
[editovat | editovat zdroj]Posléze nastoupil Šourek na místo úředníka Živnostenské banky se sídlem na pražských Příkopech za působení ředitele Apolla Růžičky. Banka se původně zaměřovala na financování malých a středních českých podniků, a také byla zastřešující organizací sítě malých českých spořitelních a úvěrových družstev. Financována výhradně českými podílníky, její vznik měl tedy v rámci české národní emancipace podstatný význam. Se svým růstem se banka pouštěla do větších finančních operací, například úvěrování průmyslových podniků. Pro tyto procesy bylo v bance roku 1917 zřízeno hypoteční a průmyslové oddělení, jehož se Šourek stal ředitelem. V době probíhající první světové války odmítal Šourek spolu s ředitelem Růžičkou poskytovat válečné úvěry rakousko-uherské vládě, za což byli oba a další úředníci Živnobanky trestně stíhání.
Po vzniku samostatného Československa roku 1918 pak roku 1919 přijal místo generálního ředitele Pražské úvěrní banky, druhého největšího českého bankovního ústavu v zemi, v této pozici se začal věnovat především zahraničnímu obchodu. Díky svým schopnostem a jazykové vybavenosti nastoupil roku 1922 na Ministerstvo zahraničních věcí vedené tehdejším ministrem Edvardem Benešem, následně působil ve Francii, kde se v Paříži zabýval hospodářskou agendou.
Radiojournal
[editovat | editovat zdroj]
Šourek následně začal projevovat zájem o rozvíjející se obor rozhlasového vysílání. Po svém návratu z Francie se stal členem správní rady společnosti Radioslávie, kryté kapitálem 500 000 Kčs, která se zabývala výrobou a prodejem radiopřijímačů. Počátkem roku 1923 pak spolu s podnikatelem Eduardem Svobodou a Milošem Čtrnáctým založili soukromou společnost Československé zpravodajství radiotelefonické, spol. s r. o., posléze přejmenovanou na Radiojournal, která si dala za cíl vytvoření pravidelného českého rozhlasového vysílání. Firma následně získala i povolení od Ministerstva pošt a telegrafů. Předsedou jednatelského sboru Radiojournalu se stal Richard Gemperle, jinak ředitel Křižíkových závodů, technickým ředitelem Svoboda, programovým Čtrnáctý.
Pravidelné vysílání bylo zahájeno 18. května 1923 ve 20.15 hod. z provizorního studia krytého plátěným stanem v blízkosti letiště Kbely u Prahy.[1] Československo se tak po Velké Británii a její BBC, která vznikla roku 1922, stalo druhou evropskou zemí, kde začal veřejně a pravidelně rozhlas vysílat.[2] První den zajišťoval živý program orchestr pražského kina Sansoucci a operní pěvkyně Růžena Topinková.
Roku 1925 si československá vláda plně uvědomila význam a mediální sílu rozhlasu a rozhodla o majetkovém vstupu státu do společnosti. Téhož roku se Ladislav Šourek stal předsedou jednatelského sboru firmy (de facto ředitelem). Vysílání z Kbel bylo ukončeno v únoru 1925, následně bylo studio postupně zřizováno v několika budovách v centru Prahy. Jako partnera získal Šourek pro firmu nově založenou Banku československých legií.
Na konci roku 1933 se Radiojournal přestěhoval do nově postavené budovy Ředitelství pošt a telegrafů ve Vinohradské ulici č. 12, dnešního sídla Českého rozhlasu.[3] Z Radiojournalu, který postupně začal vysílat také z Brna, Bratislavy, Košic a Moravské Ostravy, se tak stal nejmodernějším a plošným sdělovacím prostředkem, který měl mimořádný společenský význam, druhé polovině třicátých let bylo do československé rozhlasové sítě přihlášeno už jeden milion koncesionářů a úspěšně postupovala také radiofikace škol a úřadů.[4] Pracovala zde řada osobností nově se rodící profese rozhlasových žurnalistů, včetně reportéra a hlasatele Adolfa Dobrovolného. Šourek rovněž osobně pronášel příležitostné projevy ředitele do vysílání[5].
Roku 1938 došlo k organizačním změnám ve struktuře společnosti, nepřímo souvisejícími s událostmi spojenými se vznikem tzv. Druhé republiky. Šourek na svou vedoucí funkci rezignoval v listopadu, 28. prosince 1938 schválila valná hromada Radiojournalu změnu názvu společnosti na Česko-slovenský rozhlas.[6][7]
Úmrtí
[editovat | editovat zdroj]Ladislav Šourek zemřel v Praze 17. září 1959 ve věku 78 let. Pohřben byl pravděpodobně v Praze.
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ JEŠUTOVÁ, Eva, a kol. Od mikrofonu k posluchačům: Z osmi desetiletí českého rozhlasu. Praha: Český rozhlas, 2003. Dostupné online. ISBN 80-86762-00-9. S. 16–17. Dále jen Ješutová.
- ↑ SASÍNOVÁ, Petra. Rozhlas byl nejen svědkem, ale také hybatelem dění 20. století [online]. Ceskatelevize.cz, 2013-08-29 [cit. 2020-08-11]. Dostupné online.
- ↑ Historie budovy Českého rozhlasu [online]. Rozhlas.cz, 2008-01-29 [cit. 2020-08-12]. Dostupné online.
- ↑ BAUER, Zdeněk, a kol. Klub zvídavých dětí: Jaroslav Foglar a Protektorát. Praha: Zdeněk Bauer, 2018. 412 s. ISBN 978-80-906755-6-8. S. 38–49. Dále jen Bauer.
- ↑ Dr. Ladislav Šourek. Témata [online]. 2011-02-15 [cit. 2020-11-22]. Dostupné online.
- ↑ Ješutová, s. 595.
- ↑ rk. Valná schůze Čs. rozhlasové společnosti. Lidové noviny. 1938-12-30, s. 4. Dostupné online.
