Levandule

Jak číst taxoboxLevandule
alternativní popis obrázku chybí
Porost levandule
Vědecká klasifikace
Říšerostliny (Plantae)
Podříšecévnaté rostliny (Tracheobionta)
Odděleníkrytosemenné (Magnoliophyta)
Třídavyšší dvouděložné (Rosopsida)
Řádhluchavkotvaré (Lamiales)
Čeleďhluchavkovité (Lamiaceae)
PodčeleďNepetoideae
Rodlevandule (Lavandula)
L., 1753
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Levandule (Lavandula) je rod rostlin patřící do čeledi hluchavkovité (Lamiaceae). Obsahuje okolo 40 druhů (včetně kříženců).[1] Jsou to obvykle polokeře, někdy jen vytrvalé byliny a kvetou fialovým, bílým nebo růžovým květem. Rod je znám především pro svou nezaměnitelnou vůni. Bývají často pěstovány v kultuře, v českých podmínkách se nejčastěji pěstuje druh levandule úzkolistá, známá též jako levandule lékařská (Lavandula angustifolia).

Jsou to nejčastěji polokeře nebo keříky, 20, ale i 60 cm vysoké, někdy též vytrvalé byliny s dřevnatějícími bázemi. Listy jsou zpravidla jednoduché, celokrajné, někdy též zubaté nebo zpeřené, často stříbřitě chlupaté. Květy jsou oboupohlavné, drobné; trubkovitý kalich je pokryt žláznatými chlupy obsahujícími aromatické silice, koruna je silně či jenom nevýrazně dvoupyskatá. Umístěny jsou v lichopřeslenech klasovitě nahloučených na koncích květonosných lodyh. Opylovány jsou hmyzem, plodem je tvrdka.[2]

Ekologie a rozšíření

[editovat | editovat zdroj]

Zástupci rodu jsou rozšířeni na severní polokouli od Kanárských ostrovů přes Středomoří a severní Afriku včetně saharských států až po Arabský poloostrov a Indický subkontinent. Jejich obvyklým biotopem jsou suché nízké křoviny, zvané garrigue.

Rod je aktuálně dělen do tří podrodů:[3]

Levandule korunkatá
Levandule zoubkatá
Lavandula viridis

Podrod Lavandula

Převážně polokeře s celistvými listy, vyskytující se v širším Mediteránu až po Arabský poloostrov.

Lavandula canariensis

Podrod Fabricia

Dřeviny i byliny s listy často dělenými, široká distribuce od ostrovů v Atlantiku až po Indii.

Podrod Sabaudia

Pouze dva druhy znatelně odlišné od ostatních, někdy vydělovány do samostatného rodu.

Některé druhy se používají jako okrasné rostliny, přičemž v prodeji je celá řada kultivarů a kříženců. Uplatní se například při výsadbě ve skupinách,[4] kdy vytvářejí krásný kvetoucí koberec. Silice, zvaná levandulový olej, obsahuje více než 100 různých chemických komponentů, především terpenů. Užívá se v lékařství, kosmetice a aromaterapii; má protizánětlivé, antiseptické a repelentní účinky. Používá se též v podobě pot-pourri. Jde také o medonosné rostliny.

Široké využití má levadule v gastronomii, a to jako koření i bylinka. Při přípravě pokrmů je možné použít jak čerstvé, tak sušené květy. V letních měsících lze levandulí oživit rozmanité ovocné saláty či zmrzlinu, oblíbená je rovněž levandulová limonáda. V teplé podobě ji lze konzumovat v podobě čaje. Při přípravě masa lze levanduli přidat do marinády, někdy bývá též součástí některých směsí provensálského koření. V neposlední řadě lze pomocí této rostliny ochutit též med či cukr.[5]

Pěstování

[editovat | editovat zdroj]

Levandule je rostlina, která velmi dobře snáší sucho a nejlépe se jí daří v lehkých hlinitopísčitých, písčitých nebo štěrkovitých, dobře odvodněných půdách. Vyžadují plně osluněné stanoviště s dobrou cirkulací vzduchu. Prospívají i bez přihnojování, při velké vlhkosti či přemokření mohou trpět uhníváním kořenů.

Některé druhy levandulí je možné pěstovat nejen na záhoně ve venkovním prostředí, ale také v květináči v interiéru nebo na balkoně či terase. Vhodnější pro tento způsob pěstování jsou zakrslé odrůdy, které se tolik nerozrůstají.

Levandulové farmy v Česku

[editovat | editovat zdroj]

České republice se nachází tyto farmy:

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Lavandula na anglické Wikipedii.

  1. Lavandula L. | Plants of the World Online | Kew Science. Plants of the World Online [online]. [cit. 2021-07-09]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. Tomšovic P. (2000): Lavandula L. – levandule. – In: Slavík B., Chrtek J. jun. & Štěpánková J. (eds), Květena České republiky 6, p. 693–694, Academia, Praha.
  3. Upson T, Andrews S. The Genus Lavandula. [s.l.]: Royal Botanic Gardens, Kew 2004, 2004. Dostupné online. ISBN 9780881926422. 
  4. HIEKE, Karel; PINC, Miroslav. Praktická dendrologie, díl 1.,. 1. vyd. [s.l.]: nakladatelství SZN, 1978. 000128363. 
  5. Vše o levanduli: Co byste měli vědět? (komplet info). AZ-recepty.cz [online]. [cit. 2023-03-21]. Dostupné online. 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]