Libanonská vlajka

Užití vlajkyZlevadoprava Libanonská vlajka
Poměr stran: 2:3

Vlajka Libanonu je tvořena třemi vodorovnými pruhy: červeným, bílým a červeným o poměru šířek 1:2:1. V bílém pruhu je zelený cedr, dotýkající se obou červených pruhů a široký 1/3 délky listu. Poměr stran vlajkového listu není vysloveně v ústavě uveden, užívá se 2:3.[1][2]

Červená barva symbolizuje sebeobětování, bílá je barvou míru. Dle jiného výkladu jsou to barvy znesvářených kmenů: Kajsovců a Jemenců, které v Libanonu žily v letech 634–1711. Cedr (cedr libanonský) symbolizuje sílu, posvátnost a věčnost.[2]

Pobřeží dnešního území Libanonu by osídleno již od paleolitu. V bohaté historii byl Libanon součástí Fénicie, Asýrie, Novobabylonské říše, Perské říše, říše Alexandra Velikého, helenistických států Ptolemaiovců a Seleukovské říše, Římské říše, Byzantské říše. Poté bylo území dobyto Araby, poté Turky, křižáky (jako součást Tripolského hrabství a Jeruzalémského království), ovládáno Mamlúckým sultanátem a Osmanskou říší.[2]

V 18. století začali maronitští křesťané užívat bílé prapory s uprostřed umístěným cedrem. Cedrové háje pokrývaly v té době většinu území Libanonu, odkazovalo se na to v i bibli a od roku 1845 byly cedry označovány za boží stromy.[2]

Spravedlivý roste jak palma, rozrůstá se jako libanonský cedr
— Bible (žalm 92, verš 13)[3]

Po 1. světové válce obsadila Libanon (1. října 1918) arabská vojska z Hidžázu, vlajky Hidžázu, které zavlály v Libanonu byly tvořeny listem o poměru stran 2:3 (někdy uváděno 1:2) se třemi vodorovnými pruhy: černým, zeleným a bílým. U žerdi byl červený klín sahající do třetiny délky vlajky.[2]

Již 8. října 1918 byl Libanon obsazen francouzskými (a britskými) vojsky a začaly se vyvěšovat (především) vlajky francouzské.[2]

8. března 1920 bylo vyhlášeno Syrské království, které si nárokovalo území tzv. Velké Sýrie, zahrnující i Libanon. Vlajkou království byla vlajka Hidžázu, avšak o poměru stran 1:2, doplněná o bílou, sedmicípou hvězdu v červeném klínu.[2]

Francií ani Spojeným královstvím nebyl tento stát uznán, a již 24. července 1920 byly syrská vojska poražena a Damašek obsazen Francouzi. V Sýrii (včetně Libanonu) se začaly vyvěšovat vlajky se světle modrým listem a bílým půlměsícem uprostřed (s cípy směřujícími k vlajícímu okraji, v kantonu pak byla francouzská trikolóra.[2]

1. září 1920 se území stalo součástí mandátního území Sýrie a Libanon ale do konce roku vznikly na tomto území čtyři loutkové státy – jedním z nich byl Velký Libanon. Vlajkou se stala (na popud Naouma Mokarzela, vůdce libanonského osvobozeneckého hnutí) francouzská trikolóra s kresbou cedru v bílém pruhu. I po vyhlášení autonomní Libanonské republiky (23. května 1926) byla vlajka zachována. V článku č. 5 ústavy byla vlajka popsána jako „modrá, bílá a červená s cedrem v bílé části”.[2] Z vágního popisu plyne několik variant vlajky (cedr zelený, černý, či zelený s hnědým kmenem).

11. listopadu 1943 byl schválen návrh poslance Henri Phillipe Pharaouna na vlajku (v té době ještě nevzniklého) nového Libanonu. Vlajka (platná dodnes) byla poprvé vztyčená 21. listopadu 1943 ve 23:20 v městečku Bechamoun nedaleko Bejrútu, v předvečer jednostranného vyhlášení nezávislosti na Francii. Oficiálně byla vlajka zavedena ústavním zákonem 7. prosince 1943. Plná nezávislost byla vyhlášena 1. ledna 1944.[2]

Poměr stran nebyl v ústavě vysloveně uveden, převzal se zřejmě z francouzské vlajky: 2:3. V textu zákona byl uveden termín „zelený cedr”, po zavedení se však užívaly (protiústavní) vlajky s hnědými kmeny stromu. Od poloviny 90. let 20. století se začala užívat správně barevná vlajka s cele zeleným cedrem.[2]

Vlajky libanonských guvernorátů

[editovat | editovat zdroj]
Libanonské guvernoráty

Libanon se administrativně člení na 9 guvernorátů (muḥāfaẓah). Tyto jednotky zřejmě neužívají své vlajky, užívají se však vlajky vojenských oblastí, odpovídající guvernorátům – resp. ji užívá 5 těchto oblastí.[2] (nejsou obrázky) Vlastní vlajku zřejmě užívá i hlavní město Bejrút.[4] (není obrázek)

Související články

[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]