Lov velryb

Lov velryb je druh mořského rybolovu, během kterého jsou velrybářskou flotilou loveni velcí mořští savci (velryby, plejtváci apod.). Jedná se taktéž o jeden z tradičních způsobů obstarávání obživy některých národů a svým způsobem i součástí jejich kulturního dědictví.^[zdroj?] Některé organizace však toto zpochybňují a snaží se proti lovu velryb bojovat.^[zdroj?] V 19. století se lovili velryby hlavně pro účely výroby velrybího oleje. Velrybářství má značný vliv na decimaci druhů a některé přivedl na nebo dokonce za hranici vyhubení.^[zdroj?] Počet velryb se ve světových vodách rapidně snížil, i když přesné počty nejsou přesně známé. Odhaduje se, že z celkového počtu 250 000 plejtváků obrovských do současnosti zbylo již jen něco přes 10 000 kusů.^[1] Lov ve středověku také dokázal místně decimovat jisté druhy.^[2]

Lov velryb je celosvětově upraven Mezinárodní úmluvou o regulaci velrybářství a Mezinárodní velrybářskou komisí (IWC). Česká republika přistoupila k úmluvě v roce 2004^[3] (začala platit v roce 2005) a následně se stala členem IWC, kde spolu s dalším členy Evropské unie prosazuje ochranu velryb před vyhubením.^[4]

Některé státy, jako například Island, Norsko nebo Japonsko^[1] nerespektují mezinárodní moratorium na lov velryb vydaný IWC v roce 1986. Japonsko tvrdí, že loví velryby pro vědecké účely.^[5] Předpokládá se, že většina masa z těchto lovů skončí v japonských restauracích,^[6] kde je velrybí maso velice ceněno. Lékaři však varují, že maso velryb obsahuje množství nebezpečných chemických látek jako jsou polychlorované bifenyly, DDT nebo rtuť a že pojídání velrybího masa a tuku může ohrožovat zdraví lidí.^[7]

Výjimka ze zákazu lovu byla poskytnuta jen obyvatelstvu Sibiře, Aljašky a Grónska, kde je povolen jen lov některých druhů.^[8] Velrybí maso je pro tyto skupiny lidí důležitým zdrojem obživy. I oni však musí dodržovat určený limit. Některé domorodé metody lovu jsou z dnešního pohledu poměrně drastické, když jsou velryby vracející se z jihu nahnány loděmi do zálivu, kde jsou ostrými bodáky trhány tak dlouho, než vykrvácí.^[zdroj?] Známý je například lov velryb na Faerských ostrovech.

Austrálie koncem května roku 2010 podala žalobu k Mezinárodnímu soudnímu dvoru v Haagu k ukončení lovu velryb v antarktických vodách, který provádí Japonsko. Podle Austrálie jde o komerční lov stovek velryb jen vydávaný za výzkumný program schválený Mezinárodní velrybářskou komisí. Austrálie vyslala v roce 2008 loď, která pořídila videozáznamy a fotografie japonského lovu velryb ve vodách kolem Antarktidy ve snaze získat důkazy k soudu.^[9] Soud v Haagu započal v červnu 2013.^[10] V březnu 2014 soud rozhodl, že Japonsko neprovádí lov velryb pro vědecké účely a musí se tak podřídit závazku na zákaz komerčního lovu.^[11]

• Schokkenbroek, Joost C. A. (2008). Trying-out: An Anatomy of Dutch Whaling and Sealing in the Nineteenth Century, 1815-1885. Amsterdam: Aksant Academic Publishers. ISBN 90-5260-283-2; ISBN 978-90-5260-283-7
• Tönnesen, J. N. och Arne Odd Johnsen (1982). The history of modern Whaling. London : C. Hurst & Co. ISBN 0-905838-23-8; ISBN 978-0-905838-23-6; [Canberra : Australian National University Press. ISBN 0-7081-0749-4; ISBN 978-0-7081-0749-2]; [Berleley: University of California Press. ISBN 0-520-03973-4]; [OCLC 8860504]

• Obrázky, zvuky či videa k tématu lov velryb na Wikimedia Commons
• O lovu velryb na stránkách Greenpeace