Sléz

Jak číst taxoboxSléz
alternativní popis obrázku chybí
Sléz lesní (Malva sylvestris)
Vědecká klasifikace
Říšerostliny (Plantae)
Podříšecévnaté rostliny (Tracheobionta)
Odděleníkrytosemenné (Magnoliophyta)
Třídavyšší dvouděložné (Rosopsida)
Řádslézotvaré (Malvales)
Čeleďslézovité (Malvaceae)
Rodsléz (Malva)
L., 1753
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Možná hledáte: ruskou samohybnou houfnici, viz 2S43 Malva.
Keřovitý sléz Malva canariensis

Sléz (Malva) je rod rostlin z čeledi slézovitých. Zahrnuje asi 30 druhů, rozšířených zejména ve Středomoří a Asii. Slézy jsou byliny nebo keře se střídavými dlanitými listy a často s nápadnými květy. V České republice roste pět druhů slézu, některé další druhy jsou pěstovány jako okrasné rostliny. Slézy jsou již od starověku využívány jako léčivky. Některé druhy slézu byly v minulosti řazeny do rodu slézovec (Lavatera).

Slézy jsou poléhavé nebo přímé, jednoleté nebo vytrvalé byliny, řidčeji i keře nebo dokonce nízké stromy (např. Malva assurgentiflora). Listy jsou řapíkaté, střídavé, dlanitě laločnaté nebo celistvé, s dlanitou žilnatinou. Květy jsou úžlabní, jednotlivé nebo po několika ve svazečcích. Kalich je miskovitý, zakončený 5 laloky, za plodu často vytrvalý, zvětšený a rozestálý. Kalíšek je tvořen 3 většinou navzájem nesrostlými lístky. Koruna je nejčastěji purpurová, bílá, růžová nebo červená, složená z 5 volných korunních lístků. Tyčinky jsou srostlé v trubičku. Semeník je srostlý z 9 až 26 plodolistů a se stejným počtem komůrek. V každé komůrce je jediné vajíčko. Počet ramen čnělky odpovídá počtu komůrek. Plody jsou poltivé, chlupaté nebo lysé, za zralosti se rozpadající na 9 až 26 nepukavých, jednosemenných plůdků.[1][2][3]

Rozšíření

[editovat | editovat zdroj]

Rod sléz zahrnuje v současném pojetí asi 30 druhů.[4] Je rozšířen v oblasti od Kanárských ostrovů a Středomoří po východní Asii a Austrálii, v malé míře i v Severní Americe.[5][3][6]

V České republice roste celkem 5 druhů slézu. Z velkokvětých je to sléz pižmový, sléz velkokvětý a sléz lesní, z drobnokvětých druhů sléz přehlížený a sléz nizounký. Některé pěstované druhy občas zplaňují (sléz přeslenitý, sléz kadeřavý, sléz maurský). Sléz malokvětý je k nám vzácně zavlékán ze Středomoří.[1] Z celé Evropy je uváděno 16 druhů slézu. Mimo našich domácích druhů se vyskytují téměř v celém Středomoří druhy Malva nicaeensis, M. parviflora, M. arborea (syn. Lavatera arborea), M. multiflora (syn. L. cretica), v západním Středomoří M. subovata (syn. L. maritima), M. cretica a M. tournefortiana, na Pyrenejském poloostrově roste M. hispanica, M. durieui (syn. L. mauritanica, L. davaei) a endemický M. stipulacea, v Řecku a Španělsku M. aegyptia. V celém Středomoří roste zdomácnělý sléz přeslenitý, pocházející z Asie.[7][4]

V Americe mají slézy zajímavé rozšíření. Na americké pevnině není žádný druh původní, 4 nebo 5 druhů se však vyskytuje na ostrovech při pobřeží Kalifornie a mexické Baja California. Náleží mezi ně Malva assurgentiflora M. occidentalis, M. lindsayi a M. pacifica (syn. L. venosa), druhy dříve vesměs řazené do rodu slézovec. Druh Malva assurgentiflora zdomácněl i na americké pevnině a v horách a mediteránních oblastech Jižní Ameriky.[5][3] Z Austrálie je uváděn původní druh M. preussiana (syn. L. plebeia) a některé naturalizované druhy, mezi nimi i americký druh M. assurgentiflora.[6] V Severní Americe zdomácněly rovněž některé evropské druhy, mezi nimi např. sléz malokvětý, sléz nizounký či sléz lesní.[5] V Africe se mimo středomořských druhů rostoucích na severu kontinentu vyskytuje Malva aethiopica, endemit Etiopské vysočiny.[8]

Taxonomie a vymezení rodu Malva prošlo četnými změnami. V pojetí použitém např. v díle Květena ČR byl od rodu Malva oddělen rod Bismalva, lišící se zejména jednotlivými květy vyrůstajícími v paždí velkých listenů připomínajících listy, větším počtem plůdků skládajících plod a dvoutvárným oděním z jednoduchých i hvězdovitých chlupů. Do tohoto rodu byly řazeny naše velkokvěté slézy Malva moschata a M. alcea a také středomořský M. tournefortiana.[1][4][9]

Četné taxonomické změny se týkají vymezení příbuzných rodů Malva a Lavatera. Tyto dva rody byly tradičně rozdělovány na základě počtu a míry srůstu lístků tvořících kalíšek. Fylogenetické studie ukázaly, že tento znak nemá takovou hodnotu, jaká se mu přikládala a oba rody v klasickém pojetí nejsou monofyletické. Na základě těchto studií byla celá řada druhů přeřazena z rodu Lavatera do rodu Malva. Mimo některých jihoevropských druhů se to týká většiny druhů vyskytujících se mimo Středomoří.[9][3][8]

Květy slézu velkokvětého

Slézy jsou sbírány jako léčivé rostliny. Nejčastěji se sbírá květ nebo list, případně nať. Obsahují zejména slizy a třísloviny a působí protizánětlivě. Z českých druhů se sbírá zejména sléz přehlížený, sléz velkokvětý, sléz pižmový a pěstovaný sléz maurský. Sléz lesní je pěstován jako léčivá rostlina již od starověku. Sléz přehlížený i podobný sléz nizounký je možno použít jako salátovou zeleninu.[1][10][11]

Některé druhy slézu jsou pěstovány jako okrasné rostliny. V České republice se pěstuje zejména sléz maurský a sléz velkokvětý. Mají význam také jako dobré medonosné rostliny.[1]

  1. a b c d e SLAVÍK, Bohumil (editor). Květena České republiky 3. Praha: Academia, 1992. ISBN 80-200-1090-4. 
  2. TANG, Ya; GILBERT, Michael G.; DORR, Laurence J. Flora of China: Malva [online]. [cit. 2015-03-01]. Dostupné online. (anglicky) 
  3. a b c d HINSLEY, Stewart R. Malvaceae info [online]. [cit. 2015-03-01]. Dostupné online. (anglicky) 
  4. a b c The Plant List [online]. [cit. 2015-03-01]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2019-05-23. (anglicky) 
  5. a b c Plants Database [online]. USDA. Dostupné online. (anglicky) 
  6. a b BARKER, W.R. The species of Malva L. and Lavatera L. (Malvaceae) naturalized in south Australia. Journal of the Adelaide Botanic Garden. 1977, čís. 1(2). Dostupné online. 
  7. Flora Europaea [online]. Royal Botanic Garden Edinburgh. Dostupné online. (anglicky) 
  8. a b DAVIS, Christopher J.S. Malva aethiopica, a new name for Lavatera abyssinica (Malvaceae): an endemic species of the Ethiopian Highlands. Phytotaxa. 2010, čís. 13, s. 56–58. Dostupné online. ISSN 1179-3163. 
  9. a b GARCÍA, Pedro Escobar et al. Five molecular markers reveal extensive morphological homoplasy and reticulate evolution in the Malva alliance (Malvaceae). Molecular Phylogenetics and Evolution. 2009, čís. 50. Dostupné online. 
  10. KORBELÁŘ, Jaroslav; ENDRIS, Zdeněk. Naše rostliny v lékařství. Praha: Avicenum, 1970. 
  11. JANČA, Jiří; ZENTRICH, Josef A. Herbář léčivých rostlin 4. díl. Praha: Eminent, 1996. ISBN 978-80-7281-378-0. 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]