Marika Gombitová

Tento článek potřebuje úpravy.

Můžete Wikipedii pomoci tím, že ho vylepšíte. Jak by měly články vypadat, popisují stránky Vzhled a styl, Encyklopedický styl a Odkazy.

---

Konkrétní problémy: členění textu do smysluplných odstavců nikoli jednořádkových, redukce zbytečných detailů o tvorbě jednotlivých alb, prostě encyklopedizace textu

Marika Gombitová
Marika Gombitová (28. listopadu 2016)
Základní informace
Rodné jméno	Mária Gombitová
Narození	12. září 1956 (68 let) Turany nad Ondavou, Československo
Žánry	popmusic
Povolání	zpěvačka, skladatelka
Nástroje	klávesy, kytara, conga
Aktivní roky	1976 – dosud
Vydavatel	Opus
Příbuzná témata	Modus
Ocenění	Pribinův kříž I. třídy (2018) Krištáľové krídlo (2024; Nová budova Slovenského národního divadla)
Sídlo	Bratislava
Web	www.marikagombitovaofficial.com
Významný nástroj
klávesy, kytara, conga
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Marika Gombitová, vlastním jménem Mária Gombitová (* 12. září 1956 Turany nad Ondavou) je slovenská popová zpěvačka a skladatelka.^[1]

Marika Gombitová se narodila v Turanech nad Ondavou na východě Slovenska. Vyrůstala v hudebně založené rodině, otec hrál na housle, v kostele na varhany a také zpíval. Má sestru a tři bratry. Studovala hru na klavír v Lidové škole umění ve Stropkově, vyhrála i okresní soutěž kytaristů, ale nejvíc milovala zpěv a svůj vzor, americkou zpěvačku Janis Joplin. Zpívat začala jako třináctiletá se svými bratry v amatérské skupině Matador.

Během studia na Střední průmyslové škole strojnické v Košicích (absolvovala v roce 1976) zpívala ve skupině Profily (1972–1974) a také v košických tanečních orchestrech J. Olajoše a J. Szabadoše.

V roce 1976 přijala nabídku Jána Lehotského připojit se k jeho skupině Modus a 1. července se tak stala profesionální zpěvačkou. Zprvu hrála na conga a měla na starosti sbory. Vytrvale na sobě pracovala a brzy se stala hlavní zpěvačkou skupiny. Skupině se podařilo prosadit se s výhradně původním repertoárem, do roku 1980 nahrála dvě řadová alba a jedno anglické. Kapela Modus absolvovala během pěti sezon několik set koncertů doma i v zahraničí (Německo, Polsko, Maďarsko, Jugoslávie, Bulharsko, Rusko, Vietnam a Laos).

V tomto období nahrála i Marika Gombitová svá první dvě řadová alba – Dievča do dažďa (1979) a Môj malý príbeh (1981). Od začátku kariéry měla štěstí na dobré autorské zázemí. Spolupracovala s předními osobnostmi slovenské hudební scény (Ján Lehotský, Pavol Hammel, Marián Varga, Ján Lauko) a zvláště dlouholetým spojením s básníkem a textařem Kamilem Peterajem vytvořila styl, propojující rock a pop s šansonem a poezií.

Samostatnou kapitolou jsou úspěchy na Bratislavské lyře, nejvýznamnějším slovenském hudebním festivalu. Se skupinou Modus se zde představili poprvé v roce 1976 v nesoutěžní části. Rok 1977 už přinesl kapele vítězství v podobě zlaté Bratislavské lyry za píseň Úsmev. V dalším ročníku (1978) soutěžila Gombitová jako sólistka s písní Študentská láska a vyzpívala zlato v domácí i mezinárodní soutěži. V roce 1979 prezentovala baladu Vyznanie a získala stříbro. V roce 1980 byla oceněná bronzovou Bratislavskou lyrou za duet s Jánem Lehotským Tajomstvo hier.

Talent Mariky Gombitové brzo překročil i hranice vlasti – jednu z cen získala na Schlagerfestivalu v Drážďanech a vrcholem bylo vítězství na mezinárodním písňovém festivalu Intervize v polských Sopotech 1980 (s písněmi Vyznanie a Chcem sa s tebou deliť).

V roce 1980 si zahrála hlavní roli v dnes již kultovním televizním muzikálu Neberte nám princeznú. Posledního listopadu 1980, při návratu z koncertu v Brně, následkem dopravní nehody ochrnula od sedmého obratle dolů.^[1]

Symbolem její nezdolné vůle se stalo vystoupení na Bratislavské lyře a v létě 1981 nahrávání alba Slnečný kalendár.

I po nehodě pokračovala v koncertování, její dvě koncertní turné Mince na dne fontán a Adresa ja, adresa ty trvala celkem pět sezon. Vystupovala s nimi po celém Československu a čtyřikrát vyprodala pražskou Lucernu. S druhým turné získala hlavní cenu v celostátní soutěži koncertních programů.

Po více než 150 sólových koncertech v období 1983–1987 se soustředila především na televizní a charitativní vystoupení. Do konce roku 1980 natočila pět desítek televizních programů a od té doby dalších 110.

Ke dvěma sólovým albům, natočeným před úrazem, Marika Gombitová vydala dalších sedm a tři anglické verze. Podílela se i na dvou albech skupiny Modus.

Na dvojalbum Mince na dne fontán z roku 1983 si první polovinu skladeb složila sama a druhou Ján Lehotský. Za toto album získala Zlatý erb Opusu – za nejlepší nahrávku roku.

V roce 1984 vyšlo páté album No. 5 – autorkou všech písní je Gombitová. Aranžérsky se podíleli Laco Lučenič a Peter Breiner.

I na dalších albech si složila většinu skladeb. Písně ze šestého alba Voľné miesto v srdci (1986) tvořily základ koncertního turné Adresa ja, adresa ty.

Na další úspěšné album Ateliér duše (1987), které nahrála s Vašem Patejdlem, zařadila i duet s Karlem Gottem Neznámy pár. S názvem Ateliér duše také vyšla první hudební videokazeta na slovenském trhu.

Jako první slovenská zpěvačka se Gombitová objevila v rakouské hitparádě Die Grossen Zehn. Na pozvání Stevieho Wondera si s ním dvakrát zazpívala během jeho návštěvy Bratislavy. Ve dnech sametové revoluce vznikalo ve spolupráci s Andrejem Šebanem album Kam idú ľudia? (1990).

Deváté řadové album Zostaň natočila v roce 1994 společně s Vašem Patejdlem a Gabem Dušíkem.

V roce 1996 získala cenu Grand Prix Svazu autorů a interpretů za celoživotní přínos populární hudbě.

V roce 2000 si Marika Gombitová složila nejen hudbu, ale i text k písni Prosba. Následovaly dva duety s Mirem Žbirkou Nespáľme to krásne v nás (2001) a Tajnosľubná (2005), a také píseň z muzikálu Adam Šangala Tak som chcela všetkých milovať (2007).

V roce 2014 se zapojila jako jediná žena mezi 20 osobnostmi české a slovenské kultury do charitativní akce na podporu lidí bojujících s nepřízní osudu. Od tohoto roku se opět zúčastňuje i dalších charitativních a televizních projektů. V roce 2015 nazpívala titulní píseň Ten príbeh za náš sen stál pro pohádku Sedem zhavranelých bratov. V září 2016 vystoupila jako host na turné Road to Abbey Road Mira Žbirky. V říjnu téhož roku se konal v Bratislavě její narozeninový koncert Marika Gombitová & priatelia a vyšla kniha Úlomky spomienok (Úlomky vzpomínek), první oficiální autobiografie, na jejímž vzniku se Marika osobně podílela. V prosinci 2017 potěšila své fanoušky v Praze vánočním koncertem Sen Mariky Gombitové. V roce 2018 převzala z rukou prezidenta Andreje Kisky Pribinův kříž I. třídy^[2] za mimořádné zásluhy o kulturní rozvoj Slovenské republiky v oblasti populární hudby. Ve stejném roce se stala první ženou, která získala Velkou cenu SOZA za celoživotní dílo.

Dodnes se jejích hudebních nosičů prodalo více než milion. V exkluzivní anketě 100 nejlepších slovenských alb je ze všech interpretů zastoupená nejvyšším počtem titulů – devíti alby.

Marika Gombitová nazpívala více než 230 písní, u 64 skladeb je podepsaná jako autorka hudby.

Mnohokrát bodovala v anketách popularity – Zlatý slavík (3× stříbro, 2× bronz), Slovenský slávik (2× zlato), Slávik (5× stříbro, 2× bronz), OTO (zlato, 2× stříbro, bronz, Síň slávy).

Stala se hudební ikonou, získala mnohá ocenění jako Zpěvačka století nebo Žena 21. století. Její píseň Vyznanie zvítězila v anketě Hit století^[3] a je asi nejemotivnější skladbou v historii slovenského popu. Je nazývána nekorunovanou královnou slovenské populární hudby a právem patří mezi nejvýraznější osobnosti slovenské kultury.

• 1979 – Dievča do dažďa
• 1981 – Môj malý príbeh
• 1982 – Slnečný kalendár
• 1983 – Mince na dne fontán
• 1984 – No. 5
• 1986 – Voľné miesto v srdci
• 1987 – Ateliér duše
• 1990 – Kam idú ľudia?
• 1994 – Zostaň

• 1981 – Rainy Day Girl
• 1984 – My friend the Tree
• 1985 – No. 5

• 1979 – Modus
• 1980 – Modus (anglická verze)
• 1980 – Balíček snov
• 1981 – 99 zápaliek
• 1983 – Záhradná kaviareň

• 1977 – Úsmev / Deň ako z pohľadnice
• 1977 – Boľavé námestie / Ty vieš, mama
• 1978 – Študentská láska (orchester G. Broma) / Podnájom
• 1978 – Študentská láska (skupina Vivat) / Podnájom
• 1979 – Vyznanie / Malý veľký vlak
• 1980 – Kufor a šál / Nostalgia
• 1980 – Domy na zbúranie / Vieš byť zlá
• 1980 – Svet stromov / Tajomstvo hier
• 1981 – Klaun z domu č. 6 / V slepých uličkách
• 1981 – Cirkusový kôň / Deň letí
• 1981 – Chcem sa s tebou deliť / Výmeny
• 1982 – Srdcia dievčat / Slnečný kalendár
• 1983 – Aký som / Záhradná kaviareň
• 1986 – Nenápadná / Mami, mami
• 1987 – Slávnosť úprimných slov (EP)
• 1990 – Tváre pred zrkadlom / Ave Maria
• 1994 – Paradiso / Peklo milencov (promo)
• 2000 – Prosba (promo)
• 2001 – Nespáľme to krásne v nás (promo)
• 2005 – Tajnosľubná (promo)
• 2007 – Tak som chcela všetkých milovať (promo)
• 2015 – Ten príbeh za náš sen stál

• 1978 – Smoliari – nazpívala ústřední postavu, kterou hrála Alena Michalidesová
• 1981 – Neberte nám princeznú – hrála hlavní postavu Katku

• 1977 – zlatá (s Modusem)
• 1978 – 2× zlatá (v domácí i mezinárodní soutěži)
• 1979 – stříbrná
• 1980 – bronzová (s Jánem Lehotským)

• 1979 – 3. místo
• 1980 – 2. místo
• 1981 – 3. místo
• 1982 – 2. místo
• 1983 – 2. místo

• 1997 – 1. místo (první ročník ankety po rozpadu ČSFR; pořadatel agentura Oklamcak)
• 1998 – 1. místo (pořadatel agentura Oklamcak)
• 1998 – 2. místo (první oficiální anketa; spojení ag. Oklamcak + Forza)
• 1999 – 3. místo
• 2000 – 2. místo
• 2001 – 2. místo
• 2002 – 2. místo
• 2005 – 2. místo
• 2006 – 3. místo

• 2010 – 3. místo

• 2000 – 3. místo
• 2001 – 1. místo
• 2005 – 2. místo
• 2014 – 2. místo

• 1978 – Cena Státního výboru pro rozhlas při Radě ministrů NDR
• 1980 – zlato na Mezinárodním festivalu Intervize v polských Sopotech
• 1983 – Pamětní medaile Slovkoncertu
• 1984 – Zlatý erb Opusu (za album Mince na dne fontán)
• 1986 – Hlavní cena Ministerstva kultury a cena diváků (za koncertní program)
• 1989 – Zlatá medaile za celoživotní přínos k rozvoji kultury na Slovensku
• 1996 – Grand Prix ZAI '95 za celoživotní přínos a rozvoj slovenské populární hudby
• 1996 – Zlatá nota
• 1998 – čestné členství V-klubu '98
• 2000 – Zpěvačka století
• 2007 – Hit století (píseň Vyznanie)
• 2007 – Čestné občanství obce Turany nad Ondavou
• 2008 – Žena 21. století
• 2013 – Cena festivalu Andyho Warhola (za šíření slovenské kultury v zahraničí)
• 2014 – Čestné občanství města Stropkov
• 2015 – uvedení do Síně slávy (Anketa OTO 2014)
• 2015 – mimořádné ocenění za celoživotní přínos pro Slovensko v anketě Slovenka roka
• 2017 – Cena za šíření dobrého jména a propagaci obce Turany nad Ondavou
• 2018 – Pribinův kříž^[4] 1. třídy (za mimořádné zásluhy o kulturní rozvoj Slovenské republiky v oblasti populární hudby)
• 2018 – Velká cena SOZA (za celoživotní dílo)

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Marika Gombitová na slovenské Wikipedii.

• Bratislavská lyra

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Marika Gombitová na Wikimedia Commons
• Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Marika Gombitová
• Oficiální stránky
• Marika Gombitová na Facebooku
• Marika Gombitová v Česko-Slovenské filmové databázi
• Marika Gombitová v Internet Movie Database (anglicky)