McDonnell Douglas KC-10 Extender

McDonnell Douglas KC-10 Extender
KC-10A Extender
Určení	tankovací a transportní letoun
Původ	Spojené státy americké
Výrobce	McDonnell Douglas
První let	12. července 1980
Zařazeno	1. března 1981
Vyřazeno	2024 (USA)
Charakter	Ve službě
Uživatel	USA Nizozemsko
Výroba	KC-10: 1979–1987
Vyrobeno kusů	KC-10: 60; KDC-10: 2
Cena za kus	86,3 mil. dolarů (1992)[1]
Vyvinuto z typu	McDonnell Douglas DC-10
Varianty	KC-10A, KDC-10
Některá data mohou pocházet z datové položky.

McDonnell Douglas KC-10 Extender je vojenský letoun určený pro doplňování paliva jiných letounů ve vzduchu. Kromě doplňování paliva může sloužit i k přepravě cestujících a nákladu. Byl vyvinut na základě civilního dopravního letounu McDonnell Douglas DC-10. KC-10A unesou téměř dvakrát více paliva, než jejich předchůdci Boeing KC-135 Stratotanker.^[2]

KC-10A byly přijaty do služby roku 1981. Pro letectvo Spojených států amerických bylo postaveno šedesát letounů KC-10A. Přestavbou dvou nákladních DC-10 vznikly ještě dva stroje KDC-10 pro Nizozemsko. Americké letouny byly nasazeny v řadě operací, například ve válce v Zálivu. Získaly si neoficiální přezdívky „Gucci“ a „Big Sexy“.^[3] Roku 2017 americké letectvo provozovalo celkem 59 letounů KC-10A.^[4] Roku 2020 začalo vyřazování amerických letounů. Do konce roku 2023 jich bylo vyřazeno 49. Poslední KC-10A (volací znak Gucci 10) byl v září 2024 přelétnut na Davisovu-Monthanovu leteckou základnu k odstavení na tamním hřbitově letadel.^[3]

Letoun KC-10A byl vyvinut společností Boeing Integrated and Defence Systems na základě nákladního letounu DC-10-30CF (88% systémů je shodných s civilními DC-10^[1]). Mezi hlavní změny patří instalace výkyvného ramene pro doplňování paliva (boom), zadní kabiny operátora, trojice přídavných palivových nádrží a dalších speciálních elektronických systémů. První let prototypu proběhl 12. července 1980. V říjnu 1980 KC-10A poprvé za letu doplnil palivo jinému letounu, v tomto případě transportnímu stroji Lockheed C-5 Galaxy. Do služby byl typ zaveden 17. března 1981. Sériová výroba probíhala od března 1981^[1] do listopadu 1988.^[2] Vyrobeno bylo celkem 60 letounů KD-10A.^[2]

V roce 2009 společnost Northrop Grumman získala kontrakt na modernizaci 59 letounů KC-10A. Modernizace se týkala komunikačních, avionických a dalších elektronických systémů. Zkoušky prvního modernizovaného letounu začaly roku 2012. Roku 2011 získala společnost Rockwell Collins kontrakt na modernizaci kokpitu všech letounů.^[2] Modernizace byla dokončena roku 2017.^[4]

KC-10A má čtyřčlennou posádku, tvořenou pilotem, druhým pilotem, palubním inženýrem a operátorem tankovacího zařízení. Všichni sedí ve čtyřčlenné kabině vybavené tzv. skleněným kokpitem. Letoun unese až 160 200 kg paliva. Alternativně může přepravovat 75 osob a až 170 000 liber (76 560 kg) dalšího náklad uloženého v kabině na 17 paletách, popřípadě jen 27 palet nákladu.^[2] Palivo je předáváno pomocí výkyvného ramene řízeného operátorem za zadní kabiny, odkud má oknem vizuální kontrolu.^[5] Letouny lze rovněž vybavit podkřídelními pouzdry s vlečenými hadicemi. Pomocí ramene lze předat až 1100 galonů (4180 litrů) a pomocí hadice až 470 galonů (1786 litrů) paliva za minutu. Pohánějí jej tři dvouproudové motory General Electric CF6-50C2.^[2]

V noci 14. dubna 1986 bombardovalo 24 amerických letadel F-111F hlavní město Libye Tripolis. Operace se zúčastnila i tři letadla elektronického boje EF-111A Raven, jejichž úlohou bylo rušit libyjské radary. Stroje vzlétly z britského letiště Lakenheath a během letu do Libye a zpět naletěly víc než 10 000 km, protože Francie a Španělsko neumožnily přelet nad svým územím. Při této 14hodinové misi potrebovala letadla šestkrát doplnit palivo za letu, což jim zabezpečilo 28 tankerů KC-135 a KC-10.^[6]

V roku 1991 během operací Pouštní štít a pouštní bouře provedla flotila letounů KC-10 a KC-135 asi 51 700 samostatných tankovacích misí, během kterých jiným letounům předaly 125 milionů galonů paliva.^[7] (asi 475 milionů litrů paliva). Tankery zabezpečily doplnění paliva během letu nejen americkým letadlům, ale i strojům ostatních koaličních síl. Mimo tankování letadel zabezpečily KC-10 spolu s menšími KC-135 přepravu tisíců tun nákladu a tisícovek vojaků.

Do ozbrojeného konfliktu v Kosovu, který probíhal mezi jugoslávskými silami a povstaleckou skupinou kosovských Albánců známou jako Kosovská osvobozenecká armáda (UÇK), se zapojila v roce 1999 i Severoatlantická aliance (NATO). Začátkem května 1999 bylo do Evropy nasazeno okolo 150 tankerů KC-10 a KC-135. Ty poskytovaly palivo bombardérům, stíhačkám a jiným strojům zapojených do konfliktu. KC-10 Extender absolvovaly během celé kampaně spojeneckých sil 409 misí.

KC-10A (sériové číslo 82-0190) dne 17. září 1987 procházel pozemní údržbou na základně Shreveport-Barksdale AFB v Louisianě. Na palubě došlo k výbuchu, přičemž následný požár stroj zcela zničil. Jeden člověk při nehodě zemřel a tři byli zraněni.^[8]

Nizozemsko Nizozemsko

• Pro nizozemské královské letectvo byly společností Boeing přestavěny dva nákladní letouny DC-10-30 na tankovací letouny KDC-10. Na rozdíl od amerických strojů jsou vybaveny tankovacím systémem RARO (Remote Aerial Refueling Operation).^[9] Po vyřazení letouny převzala společnost Omega Air, poskytující komerční tankovací služby.^[3]

Spojené státy americké

• USAF získalo celkem 60 letounů KC-10A. Jeden byl zničen požárem. Ve službě byly v letech 1981–2023.^[3]

• Posádka: 4 (pilot, druhý pilot, palubní inženýr a operátor tankovacího zařízení)
• Kapacita: 75 pasažérů
• Užitečný náklad: 160 200 kg paliva
• Rozpětí: 54,4 m
• Délka: 50 m
• Výška: 17,4 m
• Hmotnost prázdného letounu: 108 890 kg^[2]
• Max. vzletová hmotnost : 267 200 kg^[1]
• Pohonná jednotka: 3× dvouproudový motor General Electric CF6-50C2
• Výkon pohonné jednotky: 233,5 kN^[1]

• Maximální rychlost: 996 km/h^[2]
• Dolet: 7080 km (s nákladem), 18 500 km (prázdný)^[2]
• Dostup: 12 800 m^[1]
• Stoupavost: 34,9 m/s^[2]

• Obrázky, zvuky či videa k tématu McDonnell Douglas KC-10 Extender na Wikimedia Commons