Micubiši Ki-30

Micubiši Ki-30
Určení	lehký bombardér
Výrobce	Micubiši
První let	28. února 1937[1]
Zařazeno	leden 1938
Uživatel	Japonské císařské armádní letectvo Thajské královské letectvo
Výroba	1937-41
Vyrobeno kusů	704 ks (včetně 2 prototypů)
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Micubiši Ki-30 byl japonský dvoumístný lehký celokovový samonosný středoplošník s pevným kapotovaným ostruhovým podvozkem užívaný ve druhé světové válce jako lehký bombardér. Spojenci typ označovali kódovým jménem Ann. V japonské armádě byl označován jako armádní lehký bombardér typ 97 (九七式軽爆撃機, Kjúnanašiki keibokugekiki).

V roce 1936 se Generální štáb japonské císařské armády obrátil na společnosti Kawasaki a Micubiši s požadavkem na vývoj lehkého taktického bombardovacího letounu. Podle specifikací se mělo jednat o dvoumístný stroj s rychlostí 400 km/h, maximální nosností 450 kg pum v operační výšce 2000 až 4000 m a hmotností nepřesahující 3200 kg. Letoun měl být schopen klesat v úhlu 60° při současném postřelování cíle jedním pevným kulometem, druhá pohyblivá zbraň měla bránit zadní polosféru. Pohon měl zajišťovat řadový dvanáctiválec Kawasaki Ha-9-IIb, nebo jeden ze dvou typů hvězdicových čtrnáctiválců Ha-5, nebo Ha-6.

Výsledkem vývoje firmy Kawasaki byl letoun Kawasaki Ki-32, Micubiši svůj stroj označila Ki-30.

První prototyp Ki-30 vzlétl 28. února 1937 a byl jako první japonský letoun poháněn moderním vzduchem chlazeným dvouhvězdicovým motorem Micubiši Ha-6.^[2] Druhý vyrobený Ki-30 měl instalovanou pohonnou jednotku Nakadžima Ha-5. Vzhledem k nedostatku motorů Ha-6 mělo 16 kusů ověřovací série i později vyrobené Ki-30 motory Ha-5 KAI se vzletovým výkonem 708 kW.

Sériové letouny byly vyzbrojeny jedním pevným kulometem typ 89 ráže 7,7 mm umístěným v levé polovině křídla a jedním pohyblivým kulometem v zadní kabině. Pumy byly umístěny v pumovnici pod průběžným nosníkem křídla.

Vyrobené letouny: 2 prototypy, 16 předsériových strojů, 678 sériových strojů (618 ks Micubiši a 60 ks První armádní letecký arzenál Tačikawa).^[2]

Do výzbroje se stroj dostal v roce 1938. Bojoval ve válce s Čínou i na počátku války v Tichomoří, kdy podporoval postup armády na Filipínách. Následně byl od roku 1942 stažen do druhé linie k plnění policejních a výcvikových úkolů. Na konci války byly některé stroje ještě nasazeny k sebevražedným letům kamikaze.

Během konfliktu v lednu 1941 se s nepočetnými Ki-30 thajského královského letectva setkávali Francouzi ve vzdušném prostoru nad Francouzskou Indočínou.^[2]

Data podle: Vzestup a pád orlů Nipponu^[1]

• Osádka: 2
• Rozpětí: 14,55 m
• Délka: 10,34 m
• Výška: 3,645 m
• Nosná plocha: 30,58 m²
• Hmotnost prázdného letounu: 2230 kg
• Max. vzletová hmotnost : 3322 kg
• Plošné zatížení: 108,6 kg/m²
• Pohonná jednotka: 1× dvouhvězdicový 14válec Nakadžima Ha-5 Kai
• Výkon pohonné jednotky: 950 k (708 kW)

• Maximální rychlost: 432 km/h ve výšce 4000 m
• Cestovní rychlost: 380 km/h
• Dostup: 8570 m
• Stoupavost: 10 min 36 s do výše 5000 m
• Dolet: 1700 km

• 1 × pevný kulomet typ 89 ráže 7,7 mm
• 1 × pohyblivý kulomet typ 89 ráže 7,7 mm
• 400 kg pum

• FRANCILLON, René J. Japanese Aircraft of the Pacific War. Annapolis, Maryland: Naval Institute Press, 1994. ISBN 0-87021-313-X. Kapitola Mitsubishi Ki-30, s. 164 až 168. (anglicky) 

• GUNSTON, Bill. Bojová letadla II. světové války. Praha: Svojtka&Co., 2006. 479 s. ISBN 80-7237-203-3. 

• SCHMID, Jaroslav. Stíhací a bombardovací letadla Japonska 2. díl. Plzeň: Fraus, 2000. ISBN 80-7238-077-X. Kapitola Micubiši Ki-30 (Ann), s. 26–29. 

• VEJŘÍK, Lubomír. Vzestup a pád orlů Nipponu - Prolog. 1. vyd. Cheb: Svět křídel, 1994. ISBN 80-85280-26-4. S. 76–77. 

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Micubiši Ki-30 na Wikimedia Commons
• Nákres Ki-30
• Kamufláže letounu Micubiši Ki-30 Archivováno 14. 1. 2018 na Wayback Machine.