Kolo

Tento článek je o technickém principu. O ostatních významech slova pojednává článek Kolo (rozcestník).
Dřevěné paprskové kolo (Írán, 1500 až 1000 př. n. l.)

Kolo je plochá součást kruhového tvaru, která se může otáčet kolem svého středu. Může být volně otočné na pevné hřídeli, anebo pevně spojeno s otáčivou hřídelí. Součást spojující kolo a hřídel je náboj kola. Kolo je podstatnou součástí vozidel a dopravních zařízení, protože valivý odpor je podstatně nižší než smykové tření.

Kola se však užívají i v mnoha jiných aplikacích, jako součásti strojů, převodů a pohonů, kladky a setrvačníky nebo ozubená kola. Vynález kola, starý více než 7 tisíc let, je tak jedním z nejvýznamnějších v celých dějinách techniky.

Ložisko spojuje otáčivou a neotáčivou část (kolo a vůz). Kluzná ložiska jsou známa užívána od dob vynálezu kola.[1] či valivé ložisko.

Nejstarší zachovalý nález představuje dřevěné kolo staré asi 5 300 let, nalezené v bažině u Vrhniki, asi 15 km jihozápadně od Lublaně.[2] Jedná se o pozůstatky dokonale zpracovaného dřevěného kola o průměru 72 cm a osy, na níž bylo zřejmě pevně nasazeno a tvořilo tak součást dvojkolí. Podobné, ale mladší nálezy pocházejí ze Švýcarska[3] a jihozápadního Německa.[4]

Nejstarší vyobrazení vozu se čtyřmi koly se našlo na zvoncovitém poháru z naleziště u obce Bronocice, asi 40 km severovýchodně od Krakova v Polsku, datovaný do doby mezi 3630 až 3380 př. n. l. Nejstarší stopy kol (vyjeté koleje) jsou zdokumentovány z naleziště Flintbek v severním Německu.[5]

Ve 3. tisíciletí př. n. l. se kolo rozšířilo po velké části Evropy, na Středním východě a na Kavkazu. Po roce 1500 př. n. l. byl vůz s koly znám i ve Skandinávii a v Číně. Americké předkolumbovské kultury vozy neznaly, snad proto, že neměly k dispozici vhodná tažná zvířata. Nalezla se však olmécká hračka s malými kolečky z doby kolem 1500 př. n. l. Mezi nejstarší využití kola patří hrnčířský kruh, kolem 4500 př. n. l.

Kola byla zprvu dřevěná, z desek spojovaných svlaky, ve střední době bronzové (2200 až 1500 př. n. l.) se objevují lehčí loukoťová kola[6] válečných vozů, skládaná z částí a opásaná kovovou obručí. S drobnými zdokonaleními se používala až do 20. století. V keltských hrobech se nalezly pohřební vozy s bronzovými loukoťovými koly (zhruba 1500 př. n. l.). Větrné i vodní mlýny potřebovaly kola a převody, ozubená kola byla známa už ve starověku, rozšířila se však až s objevem mechanických hodin v pozdním středověku.

Pronikavé změny v konstrukci kola se objevují v 19. století s rozvojem strojírenského průmyslu a železniční i silniční dopravy. Parní stroj potřebuje setrvačník a převody, podobně jako další stroje, a železniční doprava si vyžádala ocelová kola, obvykle pevně spojená do dvojkolí. Lepší cesty a silnice umožnily i silniční dopravu, jízdní kola potřebovala lehčí drátová kola, která se dodnes užívají i u motocyklů. Vynález dalších motorů a pohonů si vynutil i nové konstrukce kol, u automobilů lisovaných z ocelového plechu s gumovými obručemi a pneumatikami. Kola z lehkých slitin začala u letadel a rozšířila se i u sportovních automobilů.

Kola moderních dopravních prostředků jsou složité systémy s pohonem, odpružením a brzdami. Ve strojírenství se užívají velmi rozmanité druhy kol včetně ozubených a malá i velká kola lze najít téměř všude. Poslední vývoj se zaměřuje na monolitická kola z umělých hmot (Tweel), která sama pruží a tlumí nárazy.

Náboj kola

[editovat | editovat zdroj]
Na tuto kapitolu je přesměrováno heslo náboj kola.

Mechanickému přechodu a spoji mezi kolem a hřídelí se říká náboj kola. Uplatňuje se na něm mnoho prvků strojírenství: těsné nebo volné uložení při slícování, pero-drážka, čepy i střižné, ložiska radiální, ba i axiální, maznice, brzdy, ba dnes i pohonné části jako třeba souosé převodovky reduktorové nebo planetové, ba i celé motory přímo v náboji, ať už na koloběžce, nebo na příďovém podvozku letadla, pro samohybné pojíždění bez letištního tahače.

Důležité druhy kol

[editovat | editovat zdroj]
  • Kolo na hřídeli patří mezi jednoduché stroje.
  • Kladka je kolo s drážkou po obvodě pro vedení lana.
  • Řemenice je kolo pro přenos síly řemenem.
  • Loukoťové kolo se skládá z náboje (případně s ložiskem), z paprsků a z ohýbaných segmentů čili loukotí, obepnutých kovovou obručí.
  • Vodní kolo je jeden z nejstarších pohonů. Bylo dřevěné, po obvodu opatřené lopatkami.
  • Železniční dvojkolí tvoří pevný celek hřídele a dvou kol s nalisovanými okolky.
  • Ozubené kolo je součást převodů, které zaručují stálý převodový poměr.
  • Drátové kolo nahrazuje paprsky napjatými ocelovými dráty, které jsou namáhány tahem.
  • Automobilové kolo je obvykle lisované z ocelového plechu, s ráfkem pro pneumatiku. Součástí kola bývá i brzdový buben nebo disk.
  • Kolo motocyklu je nejčastěji drátové, při menším průměru také lisované, případně z umělé hmoty.
  • Kolotoč je obvykle vodorovná kruhová plošina, která se otáčí kolem svislé osy a vozí návštěvníky.
  • Ruské nebo také obří kolo je zábavní zařízení, veliké drátové kolo o průměru 50 až 200 m, které se otáčí kolem vodorovné osy a má na obvodu gondoly pro návštěvníky.

Kolo v umění

[editovat | editovat zdroj]

Kolo může být také tématem umění. Např. díla

  1. Igor Emri, Arkady Voloshin: Statics: Learning from Engineering Examples, books.google.cz; Hledán výraz: „Plain bearings are known since invention of the wheel.“; Vydal: Springer New York, 2016. (anglicky)
  2. Největší a nejstarší kolo na světě ukazuje, že jeho vynálezci možná nebyli Sumerové. neveda.cz [online]. [ne]věda.cz, 2018-05-16 [cit. 2024-09-19]. Dostupné online. 
  3. WILLIGEN, Samuel van. The wheel. blog.nationalmuseum.ch [online]. Swiss National Museum, 2020-06-26 [cit. 2024-09-19]. Dostupné online. (anglicky) 
  4. Vrhnika: The wheel - 5'200 years, visitvrhnika.si; (anglicky) [nedostupný zdroj]
  5. STANDAGE, Tom. A Brief History of Motion: From the Wheel, to the Car, to What Comes Next [online]. Bloomsbury Publishing USA, 2021-08-17 [cit. 2024-09-19]. Dostupné online. ISBN 978-1-63557-362-6. 
  6. JÍLEK, František; KUBA, Josef; JÍLKOVÁ, Jaroslava. The World Inventions in Dates. Praha: Nár. tech. muzeum, 1979. S. 23. (anglicky) 

Literatura

[editovat | editovat zdroj]
  • Ottův slovník naučný, svazek 14, str. 582 – heslo Kolo

Související články

[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]