Nakadžima A6M2-N

A6M2-N
Určeníplovákový stíhací letoun
VýrobceNakadžima
ŠéfkonstruktérŠinobu Micutake
První let7. prosinec 1941
Zařazeno1942
UživatelJaponské císařské námořnictvo
Výroba19411943
Vyrobeno kusů327
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Nakadžima A6M2-N (japonsky: 中島 二式水上戦闘機, Nakadžima Nišiki Suidžó Sentóki - Plovákový stíhací letoun typu 2, ve spojeneckém kódu Rufe) byl jednomístný jednomotorový plovákový stíhací letoun, který používalo japonské císařské námořní letectvo během druhé světové války. Jeho konstrukce vycházela z námořního stíhacího letounu Micubiši A6M2.

A6M2-N byl vyvinut ze stíhacího letounu Micubiši A6M2 Reisen (Zero/Zeke) a jeho účelem byla podpora obojživelných operací a ochrana vzdálených japonských základem. Ze stejné soutěže vzešel i typ Kawaniši N1K, který byl později upraven na úspěšný pozemní stíhací letoun.

Základem prvních kusů A6M2-K byl trup A6M2 Model 21 s novým centrálním plovákem a dvěma vyrovnávacími plováky. Byl odstraněn podvozek, přistávací hák a z kabiny pilota byly odstraněny opěrka hlavy a kruhová anténa. Byl zesílen trup a zvětšena směrovka. Vstup a výstup vzduchu chladiče oleje byl přesunut do pylonu plováku. V centrálním plováku se nacházela další palivová nádrž, která kompenzovala nemožnost nést přídavnou nádrž pod trupem.[1] Vytvoření tohoto letounu bylo nápadem Šinobua Micutakeho, hlavního inženýra Nakadžimy, a konstruktéra Acušiho Tadžimy. První prototyp vzlétl 7. prosince 1941 a do roku 1943 bylo postaveno 327 kusů včetně prototypu.

Použití velkého hlavního a dvou menších plováků vedlo ke snížení výkonů letounu oproti A6M2 o 20 %. Proto byl A6M2-K v nevýhodě při leteckém souboji s jakýmkoliv spojeneckým stíhačem.

Skupina letounů Nakadžima A6M2-N v Jižním Pacifiku

Do služby typ vstoupil v roce 1942 a byl využit při obraně Aleut a Šalomounových ostrovů. A6M2-N se osvědčily v noci, při vyrušování amerických torpédových člunů PT, které bylo obtížné odhalit dokonce i pro prozatím nepříliš dokonalé japonské radary[zdroj?]. Piloti A6M2-N také používali světlice pro osvětlení torpédových člunů, které byly velice zranitelné při střetu s torpédoborci a tma pro ně byla nutnou obranou.

Letoun sloužil i jako stíhací ochrana skladišť paliva a letišť na Balikpapanu v Nizozemské Východní Indii a také v podobné roli na Kurilských ostrovech.

Stíhačky A6M2-N nesl nosič hydroplánů Kamikawa Maru při operacích v oblasti Šalomounových a Kurilských ostrovů, stejně jako japonské pomocné křižníky Hokoku Maru a Aikoku Maru při výpadech do Indického oceánu.

Později během války používala letouny A6M2-N, společně s dalšími plovákovými stíhači Kawaniši N1K, letecká skupina Ócu při operacích z hladiny jezera Biwa na ostrově Honšú.

Specifikace

[editovat | editovat zdroj]
Nakadžima A6M2-N
Nakadžima A6M2-N

Údaje dle[2]

Hlavní technické údaje

[editovat | editovat zdroj]
  • Rozpětí: 12,00 m
  • Délka: 9,05m (s plovákem 10,131m)
  • Výška: 4,305 m
  • Plocha křídla: 22,438 m²
  • Plošné zatížení: 109,70 kg/m²
  • Hmotnost prázdného letounu: 1923 kg
  • Max. vzletová hmotnost: 2883 kg
  • Pohonná jednotka: 1 × hvězdicový čtrnáctiválec Nakadžima Sakae 12
  • Výkon pohonné jednotky: 940 k (701 kW)
  • Nejvyšší rychlost: 436 km/h v 5000 m
  • Cestovní rychlost: 296 km/h
  • Počáteční stoupavost: 12,3 m/s
  • Dostup: 9760 m
  • Stoupavost: 6 min 72 s do výšky 5000 m
  • Maximální dolet: 1778 km

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Nakajima A6M2-N na anglické Wikipedii.

  1. Eduard Model Accessories. The serial production of the A6M2-N Rufe seaplanes [online]. facebook.com, 2023-03-17 [cit. 2023-03-20]. Dostupné online. (anglicky a česky) 
  2. VALCHAŘ, Vladimír. Nakadžima A6M2-N Suisen 2 (Rufe) [online]. Válka.cz [cit. 2017-12-01]. Dostupné online. 

Literatura

[editovat | editovat zdroj]
  • FRANCILLON, René J. Japanese Aircraft of the Pacific War. Annapolis, Maryland: Naval Institute Press, 1994. ISBN 0-87021-313-X. Kapitola Nakajima A6M2-N, s. 426 až 428. (anglicky) 
  • NĚMEČEK, Václav. Nakajima A6M2-N (Rufe). Letectví a kosmonautika. Duben 1982, roč. LVIII., čís. 7, s. 271. 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]