Nidský maják

Nidský maják
Nidos švyturys
Urbo kalno švyturys
Souřadnice
Zřízení1874
Konstrukceželezobetonová válcová věž s ochozem a lucernou
Datum prvního svícení24. říjen 1874
První stavba1953
Automatizován2016
Označení/KonfiguraceARLHS: LIT-004
LTSA: LT-0050
Admiralty: C3318
NGA: 11984
Výškavýška majáku:29,3 m
ohnisková výška: 77 m
Originální čočkaFresnelova
Současná čočkaEMB-930M
Dosah22 nm (40,7 km)
CharakteristikaFl(2) W 5.8s
Map

Nidský maják (litevsky Nidos švyturys nebo Urbo kalno švyturys) stojí na Kurské kose v Nidě, 900 m od Baltského moře na kopci Urbo kalnas (51 m n. m.) v Národním parku Kuršská kosa.[1][2] Provozovatel majáku je Klaipėda State Seaport (Státní námořní přístav Klaipéda), správce areálu je správa Národního parku Kuršská kosa.[3]

První maják v Nidě byl postaven po sjednocení Německa z nařízení pruského krále v roce 1783. Šestiboká věž vysoká 23 metrů byla postavena z červených cihel a vedla k ní dlážděná cesta s 200 schody, kterou vybudovali francouzští váleční zajatci. Při stavbě majáku byl zalesňován 51,4 m vysoký kopec Urbo. Přes písek od Nidy ke schodům byla vybudována speciální promenáda. Maják byl poprvé rozsvícen 24. října 1874. Původním zdrojem světla byly hořáky na petrolej s dosvitem 21 nm a charakteristikou světla se čtyř sekundovým zábleskem každých deset sekund.[1][4]

U majáku na západní straně byl postaven zděný sklad na petrolej. Na začátku cesty k majáku byl postaven dům pro strážce majáku, ve kterém mimo jiné sídlil i celní úřad. V roce 1937 byl vybaven radiostanicí a anténním systémem, který zabezpečoval spojení s loděmi.[5]

V roce 1944, na konci druhé světové války, byla věž majáku vyhozena do vzduchu ustupujícími německými vojáky. V roce 1945 byla postavena dřevěná věž s lucernou a v roce 1953 byl rozsvícen nový maják. V roce 1952 byly u domu strážce postaveny budovy skladu, administrativní budovy, skladu paliva, hospodářské budovy a studna.[5]

V roce 1979 původní tmavě červený vzhled majáku změněn na červeno-bíle pruhovaný.[5]

V roce 1991 byl Nidský maják vysvěcen a pojmenován po svatém Petrovi, patronovi rybářů.[1]

Od roku 2017 je kulturní památkou Litvy.[5]

Nidský maják je železobetonová válcová věž vysoká 29,3 m s ochozem a lucernou s vodorovnými červenými a bílými pruhy. Maják je bez obsluhy plně automatizován. V případě výpadku elektrické energie ze sítě se automaticky přepne na vlastní napájecí stanici.[4]

Světelný zdroj

[editovat | editovat zdroj]

Ohnisko světelného zdroje se nachází v nadmořské výšce 79 m a je viditelné na vzdálenost 22 nm (asi 40 km). Jeho původní Fresnelova čočka byla vyrobena ve sklárně na výrobu optického skla v Izjumu v Charkovské oblasti na Ukrajině. Než byla čočka v roce 1874 instalována do majáku, byla vystavena na světové výstavě v Paříži ve Francii, kde získala ocenění. V roce 1958 byla instalována nová optika.[6] V roce 1964 byl maják elektrifikován. Jako zdroj světla sloužil systém šesti žárovek, z nichž jedna svítila a pokud vyhořela, automaticky ji nahradila druhá.[1][7] Na konci roku 2016 byla tato soustava nahrazena jednou LED optikou EMB-930M.[8][1]

Charakteristika světla je Fl(2) W 5,8s (to je 2 krátké záblesky každých 5,8 sekund)

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Nidos švyturys na litevské Wikipedii.

  1. a b c d e Nidos švyturys [online]. 2020-11-30 [cit. 2022-10-22]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2022-10-22. (litevsky) 
  2. Urbo kalnas [online]. 2020-11-30 [cit. 2022-10-22]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2022-10-22. (litevsky) 
  3. Lighthouses of Lithuania. www.ibiblio.org [online]. [cit. 2022-10-22]. Dostupné online. 
  4. a b Nidos švyturys. nerija.lrv.lt [online]. [cit. 2022-10-22]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2022-10-22. 
  5. a b c d Nidos švyturio statinių komplekso švyturys. kvr.kpd.lt [online]. 2017-12-12 [cit. 2022-10-23]. Dostupné online. 
  6. Nida lighthouse, info panel. www.lightphotos.net [online]. [cit. 2022-10-22]. Dostupné online. 
  7. Leuchttürme, Lighthouses. www.leuchtturm-web.de [online]. [cit. 2022-10-22]. Dostupné online. 
  8. List Of Lights In Lithuanian Waters • Baltic Sea. S. 27. ltsa.lrv.lt [online]. 11-01-2021 [cit. 2022-10-22]. S. 27. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2021-06-24. 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]