Olga (Kyjevská Rus)

ikona
Tento článek potřebuje úpravy.
Můžete Wikipedii pomoci tím, že ho vylepšíte. Jak by měly články vypadat, popisují stránky Vzhled a styl, Encyklopedický styl a Odkazy.
Konkrétní problémy: reference, dokončení (část Druhý život)
Olga
vládkyně Kyjevské Rusi
kněžna kyjevská a novgorodská
Portrét
Doba vlády945–962
Úplné jménoОльга
Náboženstvíslovanské pohanství, později přijala křesťanství
Křest957
Narození890?
pravděpodobně ves Vybuty u Pskova, Kyjevská Rus
Úmrtí11. července 969
Kyjev
PohřbenaDesátkový chrám
PředchůdceIgor Rurikovič
NástupceSvjatoslav Igorjevič
ManželIgor Rurikovič
PotomciSvjatoslav I.
OtecRurik
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Svatá Olga (rusky Княги́ня О́льга, křtěna jako Jelena (Еле́на), † 11. července 969) byla kyjevská kněžna, manželka knížete Igora a po jeho smrti regentka Kyjevské Rusi v době nezletilosti svého syna Svjatoslava I. Igoreviče. Jako první z ruských vládců přijala křesťanství a po své smrti začala být uctívána jako světice. Roku 1547 byla prohlášena ruskou pravoslavnou církví za svatou. Jako světici jí uctívá i římskokatolická církev a její svátek slaví 11. července.

Život

[editovat | editovat zdroj]
Kněžna Olga na pomníku Tisíciletí Rusi ve Velikém Novgorodu

Sňatek a počátek vlády

[editovat | editovat zdroj]
První setkání knížete Igora s Olgou.
Malíř V. K. Sazonov

Podle Pověsti vremennych let oženil kyjevský kníže Oleg svého svěřence Igora s Olgou, pocházející ze Pskova, v roce 903. To je značně nepravděpodobné, protože se tu zároveň uvádí, že jejich syn Svjatoslav I. se narodil teprve v roce 942.

Kněžna Olga shledává tělo zabitého knížete Igora. Skica V. I. Surikova, 1915

Roku 945 byl kníže Igor zabit při výběru daní u Drevljanů. Následníkovi trůnu Svjatoslavovi byly tehdy teprve tři roky, proto se regentkou a faktickou vládkyní Kyjevské Rusi stala kněžna Olga. Igorova družina jí přísahala věrnost a uznala Olgu za zástupce zákonného následníka trůnu.

Pomsta Drevljanům

[editovat | editovat zdroj]
Druhá Msta Olgy na Drevljanech. Miniatura z Radivilské kroniky

Drevljané po zabití Igora poslali za jeho vdovou Olgou namlouvače, aby ji vdali za svého knížete Mala. Nato se kněžna důsledně a krutě vypořádala se staršími Drvevljanů, a poté přivedla celý národ Drevljanů k poslušnosti. Staroruský letopisec podrobně líčí pomstu Olgy za smrt svého muže:

  • 1. msta kněžny Olgy: 20 Drevljanů (namlouvačů) přijelo v loďce, kterou druhý den na rozkaz kněžny Olgy Kyjevané odnesli a hodili do hluboké jámy na dvoře jejího paláce. Posly – namlouvače zaživa zasypali společně s bárkou.
„ A sklonivše se k jámě, zeptala se jich Olga: „Хороша ли вам честь? A oni odvětili: „Горше нам Игоревой смерти. I přikázala, aby je zasypali zaživa; a nato je zasypali... “
  • 2. msta: Olga si vyžádala z důvodu dostatečného projevu úcty, aby k ní byli vysláni noví poslové, tentokrát však nejlepší z nejlepších, což bylo ochotně ze strany Drevljanů splněno. Posly z urozených Drevljanů upálili v lázni, když se myli a připravovali na setkání s kněžnou.
  • 3. msta: Kněžna s nevelkou družinou přijela do země Drevljanů, aby podle obyčeje vykonala obřad tryzny na hrobě svého muže. Poté, co Drevljany v čase tryzny opili, zavelela Olga, aby je rozsekali. Letopis vypráví o 5 tisících zabitých Drevljanů.
  • 4. msta: V roce 946 Olga vytáhla s vojskem na Drevljany. Podle Novgorodského prvního letopisu kyjevská družina porazila Drevljany v boji. Olga se vydala po drevljanské zemi, zavedla zde daně a poplatky, a poté se vrátila do Kyjeva. V Pověsti dávných let letopisec doplnil vsuvku do textu Počáteční sbírky o obléhání drevljanského hlavního sídla Iskorosteně. Po neúspěšném obléhání v průběhu léta údajně nechala Olga vypálit město s pomocí ptáků, k jejichž nohám nechala připevnit zapálenou koudel se sírou. Část obránců Iskorosteně byla zabita, ostatní se vzdali. Shodná legenda o vypálení města za pomoci ptáků se objevuje také u Saxóna (12. století) v jeho sbírce dánských vyprávěných bájí o hrdinských činech Vikingů a také u básníka a dějepisce Snorri Sturlusona.[1]

Poté, co se vypořádala s Drevljany, ujala se vlády nad Kyjevskou Rusí do plnoletí syna Svjatoslava, ale i poté zůstala faktickým vládcem, neboť Svjatoslav Igorevič mnoho času trávil na vojenských taženích.

Vnitřní politika

[editovat | editovat zdroj]

Kněžna Olga cestovala po knížectví, které pomáhala rozvíjet a budovat. Dávala stavět hostince a mosty, pečovala o chudé. Byla první na Rusi z vládců, kdo přijal křest a poté kázala dát postavit chrámy sv. Mikuláše a sv. Sofie v Kyjevě, Zvěstování Panny Marie ve Vitebsku a chrám Nejsvětější Trojice v Pskově.[2]

Vztahy s Byzancí a Západem, přijetí křesťanství

[editovat | editovat zdroj]

Křest přijala Olga v Cařihradu (Konstantinopoli) v roce 955 po smrti svého manžela Igora z rukou patriarchy Theofylakta.[2] V roce 957 byla v Konstantinopoli znovu slavnostně přijata byzantským císařem Konstantinem VII. Porphyrogennetem, který ji požádal o ruku, ale byl odmítnut, to alespoň tvrdí Nestorův rukopis. Tvrzení je ovšem v podstatě nesmyslné, neboť Konstantin VII. byl v té době ženatý. Olga žádala o vyslání pravoslavných biskupů na Rus, z neznámých důvodů ale císař misii nevyslal.

V roce 959 Olga taktéž žádala římskoněmeckého krále Otu I. o vyslání misie s biskupem na pomoc při christianizaci Kyjevské Rusi.[3] Tímto poselstvem se Olga pokusila vybudovat těsnější spojení se západním císařstvím a získat tak větší nezávislost na Byzanci.[4]

Poté se mnich Adalbert (pozdější arcibiskup magdeburský) vydal na východní misii, avšak již roku 962 se vrátil zpět:

„ V onom roce se Adalbert, jenž byl jmenován biskupem na Rusi, vrátil zpět, neboť se mu nepodařilo dosáhnout toho, k čemu byl vyslán a své snahy považoval za marné. Na zpáteční cestě bylo několik osob jeho doprovodu zabito, jemu se podařilo uniknout jen s velkými obtížemi. “
— [5]

Na tom měl pravděpodobně svůj podíl vliv Svjatoslavův.

V Kyjevě však byly při archeologických průzkumech odkryty pozůstatky rotundy z 10. století.

Nejpozději od roku 964 panoval v Kyjevě kníže Svjatoslav, o jeho křtu však není nic známo. Olga zemřela v roce 969.[6] V letech 987–988 na Rusi proběhla nová vlna christianizace pod vlivem byzantského ritu. To rozhodujícím způsobem předznamenalo budoucí směřování Ruska jak na úrovni duchovní, tak politické.

Druhý život

[editovat | editovat zdroj]
Pahýl Tato část článku je příliš stručná nebo postrádá důležité informace. Pomozte Wikipedii tím, že ji vhodně rozšíříte.

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Reference

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ Snorri Sturluson, Okruh světa (česky jako „Královské ságy“), Sága o Haraldovi Ukrutném
  2. ↑ a b sv. Olga (Helena). catholica.cz [online]. [cit. 2023-04-15]. Dostupné online. 
  3. ↑ Jediná podrobná zmínka o Olze v latinské kronice: (Text citátu: "Legati Helenae reginae Rugorum, quae sub Romano imperatore Constantinopolitano Constantinopoli baptizata est, ficte, ut post clariut, ad regem venientes episcopum et presbiretos eidem genti ordinari petebant / překlad = Přišli poslové od Heleny, královny Rusi, pokřtěné od římského císaře konstantinopolského v Konstantinopoli a prosili, aby byl do jejich říše vyslán biskup a kněz. / pramen=Reginonis abbatis prumiensis Chronicon, cum continuatione treverensi)
  4. ↑ Olga ovšem nesprávně vyhodnotila vztahy na Západě, neboť bylo pouze v moci papež jmenovat plnohodnotného biskupa.
  5. ↑ Regino z Prümu: Reginonis abbatis prumiensis Chronicon. Kolem roku 962.
  6. ↑ V Pamětech knížete Vladimíra Jakuba Černorizce se uvádí 11. červenec 969

Literatura

[editovat | editovat zdroj]
  • Nestorův letopis ruský: pověst dávných let. Překlad Karel Jaromír Erben. Praha: Státní nakladatelství krásné literatury, hudby a umění, 1954. 
  • DUKES, Paul. A History of Russia : Medieval, Modern, Contemporary c. 882-1996. Londýn: MacMillan Press, 1998. ISBN 0-333-66067-6. 
  • LÁŠEK, Jan Blahoslav. Počátky křesťanství u východních Slovanů. Praha: Síť, 1997. ISBN 80-86040-05-4. 
  • KARPOV, Aleksej Jur'jevič. Knjaginja Ol'ga. Moskva: Molodaja gvardija, 2009. ISBN 978-5-235-03213-2. 
  • POPPE, Andrzej. Once Again concerning the Baptism of Olga, Archontissa of Rus'. Dumbarton Oaks Papers. 1992, roč. 46, s. 271–277. Dostupné online. 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
Pahýl
Pahýl
 Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace.
Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.
Předchůdce:
Igor 		Znak z doby nástupu 3. vládkyně Kyjevské Rusi
945–962 		Znak z doby konce vlády Nástupce:
Svjatoslav I.
Předchůdce:
Igor 		Kněžna kyjevská
945–962 		Nástupce:
Svjatoslav I.
Předchůdce:
Igor 		Kněžna novgorodská
945–962 		Nástupce:
Svjatoslav I.
Ruští panovníci
Velkoknížata Kyjevské Rusi
(862–1157)
Rurik (862–879) • Oleg (882–912) • Igor (912–945) • Olga (945–962) • Svjatoslav I. Igorevič (962–972) • Jaropolk I. (972–978) • Vladimír I. Svatý (978–1015) • Svatopluk Vladimirovič (1015–1019) • Jaroslav I. Moudrý (1019–1054) • Izjaslav Jaroslavič (1054–1068) • Vseslav Polocký (1068–1069) • Izjaslav Jaroslavič (1069–1073) • Svjatoslav II. Jaroslavič (1073–1076) • Vsevolod I. Jaroslavič (1076–1077) • Izjaslav Jaroslavič (1077–1078) • Vsevolod I. Jaroslavič (1078–1093) • Svjatopolk II. Izjaslavič (1093–1113) • Vladimír II. Monomach (1113–1125) • Mstislav Vladimirovič (1125–1132) • Jaropolk II. (1132–1139) • Vjačeslav Vladimirovič (1139) • Vsevolod II. (1139–1146) • Igor II. Olegovič (1146) • Izjaslav II. Mstislavič (1146–1154) • Izjaslav III. (1154–1155) • Jurij I. Dolgorukij (1155–1157)
Velkoknížata vladimirsko-suzdalská
(1125–1389)
Jurij I. Dolgorukij (1125–1157) • Andrej Bogoljubskij (1157–1174) • Michail Vsevolodovič (1174–1176) • Vsevolod III. Velké hnízdo (1176–1212) • Jurij II. Vsevolodovič (1212–1216) • Konstantin Vsevolodovič (1216–1218) • Jurij II. Vsevolodovič (1218–1238) • Jaroslav Vsevolodovič (1238–1246) • Svjatoslav Vsevolodovič (1246–1248) • Michail Jaroslavič (1248) • Andrej Jaroslavič (1249–1252) • Alexandr Něvský (1252–1263) • Jaroslav III. Jaroslavič (1263–1272) • Vasilij Jaroslavič (1272–1276) • Dmitrij Alexandrovič (1276/77–1281) • Andrej Alexandrovič (1281–1283) • Dmitrij Alexandrovič (1283–1294) • Andrej Alexandrovič (1283–1304) • Michail Jaroslavič (1304–1318) • Jurij III. Daniilovič (1318–1322) • Dmitrij Michajlovič (1322–1326) • Alexandr Michajlovič (1326–1327) • Ivan I. Kalita (1328–1341) • Alexandr Vasiljevič (1328–1331) • Semjon Hrdý (1341–1353) • Ivan II. Ivanovič (1353–1359) • Dmitrij Donský (1359–1389)
Velkoknížata moskevská
(1276–1547)
Daniil Alexandrovič (1276–1303) • Jurij III. Daniilovič (1303–1325) • Ivan I. Kalita (1325–1341) • Semjon Hrdý (1341–1353) Ivan II. Ivanovič (1353–1359) • Dimitrij Ivanovič (1359–1389) Vasilij I. Dmitrijevič (1389–1425) • Vasilij II. Vasiljevič (1425–1462) Ivan III. Vasiljevič (1462–1505) • Vasilij III. Ivanovič (1505–1533) Jelena Glinská (1533–1538) • Ivan IV. Hrozný (1533–1547)
Ruští carové
(1547–1721)
Ivan IV. Hrozný (1547–1584) • Fjodor I. (1584–1598) • Boris Godunov (1598–1605) • Fjodor II. (1605) • Lžidimitrij I. (1605–1606) • Vasilij IV. (1606–1610) • Michail I. (1613–1645) • Alexej I. (1645–1676) • Fjodor III. (1676–1682) • Ivan V. (1682–1696) • Petr Veliký (1682–1721)
Ruští imperátoři
(1721–1917)
Petr Veliký (1721–1725) • Kateřina I. (1725–1727) • Petr II. (1727–1730) • Anna Ivanovna (1730–1740) • Ivan VI. (1740–1741) • Alžběta Petrovna (1741–1762) • Petr III. (1762) • Kateřina II. Veliká (1762–1796) • Pavel I. (1796–1801) • Alexandr I. (1801–1825) • Mikuláš I. (1825–1855) • Alexandr II. (1855–1881) • Alexandr III. (1881–1894) • Mikuláš II. (1894–1917)
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Olga_(Kyjevská_Rus)&oldid=24226875“