Ordovikové

Ordovikové (ve staré britonštině Ordowīcī) byli jedním z keltských kmenů žijících na západě ostrova Velká Británie (území dnešního Walesu) před vpádem Římanů. Jejich sousedy byli na jihu Silurové a na severovýchodě Deceangliové. Jejich území bylo ovládnuto Římany při vojenském tažení na přelomu let 77 až 78.

Keltské jméno *ordo-wik- mohlo být odvozeno od keltského slova pro kladivo.

Ordovikové se věnovali zemědělství, chovali ovce a stavěli opevněné tvrze a hradiště. Byli jedním z mála britských kmenů, které vzdorovaly vpádu Římanů. Jejich obranu organizoval především Caratacus, který unikl ze svého panství poté, co byl Římany poražen v bitvě u řeky Medway. Caratacus byl vůdcem vojenské obrany jak Ordoviků, tak i Silurů. Po bitvě u Caer Caradoc, ve které Římané zvítězili, ukončili Ordovikové, zřejmě z důvodu velkých ztrát, vojenský odpor proti Římanům.

Okolo roku 70 se Ordovikové znovu proti Římanům vzbouřili a zničili oddíl jezdectva. Tento útok vyvolal odpovídající reakci Římanů, kteří se podle Tacita rozhodli Ordoviky vyhubit.

O Ordovicích neexistují v historických pramenech další zmínky. Nicméně není pravděpodobné, že by se s ohledem na charakter území, které obývali, podařilo Římanům zabít všechny příslušníky kmene.

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Ordovices na anglické Wikipedii.