Pavel Nedvěd

Pavel Nedvěd
Pavel Nedvěd (2006)
Osobní informace
Datum narození	30. srpna 1972 (52 let)
Místo narození	Cheb, Československo Československo
Výška	177 cm
Přezdívka	Grande Paolo
Klubové informace
Konec hráčské kariéry
Pozice	křídelník, ofensivní záložník
Mládežnické kluby
1977–1985 1985–1986 1986–1990 Skalná Cheb Viktoria Plzeň
Profesionální kluby
Roky Klub Záp. (góly) 1990–1992 1990–1992 1992–1996 1996–2001 2001–2009 Celkem Viktoria Plzeň → Dukla Praha Sparta Praha Lazio Juventus 000000(0) 019000(3) 09700(23) 13800(33) 24700(51) 5010(110)
Reprezentace
Roky Reprezentace Záp. (góly) 1992–1993 1994–2006 Československo U21 Česko 00700(0) 0910(18)
Trenérská kariéra
Roky Klub 2010–2015 2015–2022 Juventus (člen představenstva) Juventus (viceprezident)
Úspěchy
Mistrovství Evropy ve fotbale ME 1996 Česko ME 2004 Česko Československá fotbalová liga 1992/93 AC Sparta Praha 1. česká fotbalová liga 1993/94 AC Sparta Praha 1994/95 AC Sparta Praha Italský fotbalový pohár 1997/98 Lazio Řím Evropská liga UEFA 1997/98 Lazio Řím Italský superpohár 1998 Lazio Řím 2000 Lazio Řím Pohár vítězů pohárů 1998/99 Lazio Řím Superpohár UEFA 1998/99 Lazio Řím 1. italská fotbalová liga 1999/00 Lazio Řím 2001/02 Juventus 2002/03 Juventus 2007/08 Juventus 2008/09 Juventus Liga Mistrů UEFA 2002/03 Juventus
Další informace
Web	www.pavelnedved.cz
→ Šipka znamená hostování hráče v daném klubu.
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Pavel Nedvěd (* 30. srpna 1972 Cheb) je český fotbalový funkcionář, který naposledy působil na pozici viceprezidenta italského Juventusu, a bývalý profesionální fotbalista, který hrával na pozici křídelníka či ofenzivního záložníka.^[1] V roce 2003 se stal nejlepším fotbalistou světa, když ovládl anketu Zlatý míč. Svou hráčskou kariéru ukončil v roce 2009 v italském Juventusu. Mezi lety 1994 a 2006 odehrál také 91 utkání v dresu české reprezentace, v nichž vstřelil 18 branek.

Na Mistrovství Evropy 1996 získal s českým národním týmem stříbrnou medaili a na ME 2004 bronz. Během kariéry vyhrál Pohár vítězů pohárů a Superpohár UEFA. V Česku čtyřikrát ovládl anketu Fotbalista roku a stal se Sportovcem roku 2003, mistrem Československa a dvojnásobným mistrem Česka a Itálie.

Pelé ho roku 2004 zařadil mezi 125 nejlepších žijících fotbalistů.^[2] Prezident republiky Miloš Zeman jej v roce 2015 vyznamenal medailí Za zásluhy.^[3]

Nedvěd začínal s fotbalem ve městě Skalná, kde hrál v místním Tatranu od svých pěti let. Následně se přesunul do akademie Chebu a v roce 1986 zamířil do mládeže Viktorie Plzeň.

V dresu Plzně ale neodehrál jediné ligové utkání a v roce 1990 odešel do pražské Dukly, kde během sezóny 1991/92 odehrál 19 utkání, v nichž vstřelil 3 branky.^[4]

Po návratu z Dukly přestoupil v létě 1992 Nedvěd do Sparty Praha, kde se začal postupně prosazovat do základní sestavy trenéra Dušana Uhrina a hned ve své první sezóně vyhrál se Spartou ligový titul.^[5] V sezóně odehrál 18 utkání, ve kterých se ale střelecky neprosadil.

Během následující sezóny patřil Nedvěd už ke stabilním členům základní sestavy Sparty. 3. dubna 1994 vstřelil Nedvěd svůj první gól v české nejvyšší soutěži, a to při výhře 2:1 nad Vítkovicemi.^[6] Pod novým trenérem Karolem Dobiášem odehrál 23 ligových utkání, v nichž vstřelil 3 branky, a pomohl Spartě k zisku titulu v prvním ročníku české nejvyšší soutěže.^[7]

Nedvěd v sezóně 1994/95 patřil k nejdůležitějším hráčům týmu. Spartě se podařilo získat ligový titul i v této sezóně, a to i přestože se u klubu vystřídali hned čtyři trenéři, a to Karol Dobiaš, Vladimír Borovička, Jürgen Sundermann a Jozef Jarabinský. Nedvěd odehrál 27 utkání, v nichž vstřelil 6 branek.^[8][9]

Ve své poslední sezóně v české nejvyšší soutěži byl Nedvěd tahounem Sparty, vstřelil 14 branek ve 27 ligových zápasech. Sparta ale v sezóně nenavázala na předchozí úspěchy a v lize skončila až na 4. příčce s 21 bodovou ztrátou na první Slavii.^[10]

Pavel Nedvěd byl součástí české fotbalové reprezentace na Mistrovství Evropy ve fotbale 1996, kde česká reprezentace podlehla až ve finále Německu. Jeho výkon ale nezůstal bez povšimnutí a v létě 1996 si ho vyhlédl trenér italského Lazia Řím Zdeněk Zeman. Kvůli snaze tehdejšího majitele Sparty Rezeše vyhnout se platbě výchovného Viktorii Plzeň z rekordní přestupové částky, přestoupil Nedvěd ze Sparty Praha nejprve za zanedbatelnou částku do Rezešových Košic a teprve z nich do Lazia Řím.^[11] V italské nejvyšší soutěži Nedvěd debutoval 7. září 1996, když nastoupil do utkání proti Bologni (prohra 0:1).^[12] Hned ve své první sezóně se Nedvěd stal stabilním členem základní sestavy Lazia a pomohl mu ke konečné čtvrté příčce v lize.^[13]

V sezóně 1997/98 vyhrál Nedvěd s Laziem italský fotbalový pohár a došel až do finále poháru UEFA, ve kterém ale Lazio podlehlo milánskému Interu 0:3.^[14] Na konci srpna pak gólem přispěl k zisku italského superpoháru při výhře 2:1 nad Juventusem.^[15]

V roce 1999 získal s italským klubem historicky poslední titul pro vítěze poháru vítězů pohárů; ve finále s Realem Mallorca vstřelil vítězný gól na konečných 2:1 a stal se historicky posledním střelcem evropského poháru.^[16][17] V Superpoháru UEFA pak nastoupil v základní sestavě proti Manchesteru United, Lazio si díky výhře 1:0 zajistilo další trofej.^[18]

V následující sezóně přispěl Nedvěd pěti vstřelenými ligovými brankami pod trenérem Svenem-Göranem Erikssonem k zisku ligového titulu, pro Lazio to byl teprve druhý titul v Serii A v jeho historii.^[19] V září 2000 pak Nedvěd s Laziem získal další trofej, a to po výhře 4:3 nad Interem Milán v italském superpoháru.^[20]

Nedvědovy výkony v dresu Lazia neunikly ani nejslavnějším evropským velkoklubům. Lukrativní nabídky podal Manchester United, Real Madrid, Arsenal, Barcelona, Inter Milán nebo londýnská Chelsea.^[21] Tehdejší majitel Lazia Sergio Cragnotti ale v létě 2001 prohlásil: “Mám tři klenoty: Nestu, Veróna a Nedvěda. Ti jsou neprodejní.”^[21] I přestože finanční problémy klubu narůstaly, rozhodl se Nedvěd podepsal nový kontrakt do léta 2026.^[21] Po dalších jednáních s Juventusem se ale přeci jen Lazio domluvilo na přestupu Nedvěda do turínského týmu.^[22]

V létě 2001 přestoupil Nedvěd za 41,2 milionů eur do Juventusu, kde se měl stát náhradou za francouzského záložníka alžírského původu Zinédina Zidana, který to samé léto přestoupil do Realu Madrid.^[22] Nedvěd se stal hned ve své první sezóně v dresu Staré dámy páteří týmu a 4 góly a 11 asistencemi přispěl k zisku ligového titulu.^[23] V srpnu pak získal Nedvěd další trofej, a to po výhře 2:1 v italském superpoháru.^[24]

V druhé sezoně mezi Bianconeri se Nedvěd stal skutečně klíčovou postavou svého týmu. Získal další ligový titul a významnou měrou přispěl k postupu Juventusu do finále Ligy mistrů. Chvíli před koncem semifinálového utkání s Realem Madrid po faulu na anglického záložníka Steva McManamana ale Nedvěd obdržel druhou žlutou kartu, a tak musel vynechat finálové utkání s AC Milán.^[25] Penaltový finálový rozstřel, který nakonec rozhodl, lépe zvládl tým z Milána. Nedvěd byl i přesto vyhlášen nejlepším záložníkem Ligy mistrů.^[21] Na konci roku 2003 získal jako druhý Čech, po Josefu Masopustovi, cenu Zlatý míč pro nejlepšího fotbalistu Evropy.^[16] V anketě obdržel 190 bodů a předstihl tak druhého Thierriho Henryho (Francie, 128 bodů) a třetího Paola Maldiniho (Itálie, 123 bodů).^[16]

Sezóna 2003/04 ale nebyla pro Nedvěda ani Juventus příliš povedená. V Lize mistrů skončili svěřenci Marcella Lippiho už v osmifinále a v domácí Serii A z toho nakonec bylo jen třetí místo.^[26]

V létě 2004 došlo v Juventusu ke změně na trenérském postu. Po letech ho opustil Marcello Lippi, místo něhož z AS Řím přišel Fabio Capello.^[27] Kvůli následkům zranění z Eura 2004 vynechal Nedvěd úvod sezóny 2004/05 a kvůli přetrvávajícím zdravotním problémům se v září 2004 rozhodl ukončit svou reprezentační kariéru, aby se mohl soustředit na doléčení zranění a výkony v Juventusu.^[28] V sezóně se nakonec Nedvěd vrátil do své původní formy a pod novým trenérem slavil zisk dalšího ligového titulu a v Lize mistrů skončil ve čtvrtfinále, z něhož na úkor Juventusu postoupili pozdější vítězové z Liverpoolu.^[29]

Ročník 2005/06 přinesl Juventusu v pořadí již 29. scudetto. Po sezoně ale vyplula na povrch korupční aféra, do které byla zapletena řada týmu včetně Juventusu. Zdaleka nejpřísnější trest si odnesl právě turínský klub. Přišel o dva poslední tituly a s bodovým odpočtem byl přeřazen do Serie B.^[21][30]

Po sestupu do druhé italské ligy opustila Juventus řada klíčových hráčů, Nedvěd se ale rozhodl, společně s Gianluigi Buffonem či Alessandrem Del Pierem, v klubu zůstat a pomoct mu k návratu mezi elitu.^[31] Nedvěd patřil k nejlepším hráčům celé soutěže a 11 brankami a 9 asistencemi pomohl Juventusu k zisku prvního místa a k postupu i přes původní bodový odpočet.^[21][31]

Po postupu zpátky do Serie A patřil Nedvěd, i přes svůj pokročilý věk, ke členům základní sestavy Juventusu a svými výkony pomohl týmu ke konečné třetí příčce.^[32]

O místo v sestavě nepřišel ani ve své poslední sezóně v kariéře. V ročníku 2008/09 odehrál Nedvěd 44 soutěžních utkání, v nichž vstřelil 7 branek a přidal 8 asistencí.^[33]

Dne 26. srpna 2009 oficiálně potvrdil konec fotbalové kariéry.^[34]

Pavel Nedvěd debutoval v české reprezentaci 5. června 1994 na stadionu Lansdowne Road v přátelském utkání proti domácímu Irsku, když nastoupil do druhého poločasu v 84. minutě na hřiště místo Jiřího Němce. Česko mezistátní zápas vyhrálo 3:1.^[35]

První gól v národním dresu vstřelil na Mistrovství Evropy ve fotbale 1996 v zápase základní skupiny proti Itálii, v 5. minutě otevíral skóre utkání, které české mužstvo vyhrálo 2:1.^[36] Družstvo se pod vedením tehdejšího reprezentačního trenéra Dušana Uhrina dokázalo probít až do finále, kde podlehlo favorizovaným Němcům.

Po vydařené kvalifikaci český národní tým na Euru 2000 nedokázal zopakovat úspěch z Anglie. Vítězství nad Dánskem po porážkách s Nizozemskem a Francií na postup ze skupiny nestačilo. S týmem se po ME rozloučil kapitán Jiří Němec a trenér Chovanec se rozhodl, že novým kapitánem se stane právě Nedvěd.^[37]

Nedvěd už jako reprezentační kapitán nedokázal český národní tým dovést na závěrečný turnaj mistrovství světa v roce 2002. Přímý postup do Japonska a Koreje z původně slibně rozehrané kvalifikace Chovancovým svěřencům uniklo a v následném barážovém dvojzápasem Česko podlehlo Belgii. Těsně před koncem odvetného zápasu na Letné Nedvěd za protesty obdržel druhou žlutou kartu a byl vyloučen.^[38]

Po Jozefu Chovancovi tým přebral Karel Brückner, který se s národním mužstvem kvalifikuje na EURO 2004, kde byla Česká republika pro některé odborníky černým koněm turnaje.^[39] Na závěrečném turnaji prošli Češi náročnou základní skupinou a ve čtvrtfinále si bez větších problémů poradili i s Dánskem. V semifinále český tým ale překvapivě prohrál s řeckým výběrem, v zápase si Nedvěd nešťastně poranil koleno a přestože se snažil v utkání pokračovat, musel být vystřídán Vladimírem Šmicerem. V pátek 24. září 2004 oznámil, že se rozhodl ukončit svou reprezentační kariéru, aby se mohl soustředit na doléčení zranění a výkony v Juventusu.^[28]

Do reprezentace se vrátil na podzim 2005 a pomohl týmu postoupit v baráži přes Norsko po 16 letech na Mistrovství světa.^[40] V prvním utkání se Čechům podařilo porazit výběr Spojených států,, následovala překvapivá porážka s Ghanou 2:0. V posledním zápase český tým podlehl favoritům z Itálie, a tak skončil na turnaji už ve skupině.^[41]

Reprezentační kariéru zakončil 16. srpna 2006 v přípravném zápase proti Srbsku v Uherském Hradišti, který český tým prohrál 1:3. Hrál do 44. minuty, poté byl za stavu 1:1 vystřídán Davidem Jarolímem.^[42] Pavel Nedvěd odehrál za český tým 91 zápasů (s bilancí 53 výher, 16 remíz, 22 proher) a vstřelil 18 gólů.^[28]

Účast Pavla Nedvěda na vrcholových turnajích:

• ME 1996 v Anglii
• ME 2000 v Nizozemsku a Belgii
• ME 2004 v Portugalsku
• MS 2006 v Německu

Zápasy Pavla Nedvěda v A-mužstvu české reprezentace ^[28]

Góly Pavla Nedvěda za A-mužstvo české reprezentace ^[28]

	Datum	Stadion	Soupeř	Skóre (min.)[p. 1]	Výsledek	Soutěž	Gól[p. 2]
010	014. 6. 1996	Anfield Road, Liverpool, Anglie	Itálie	01:0000 (5.)	2:1	EURO 1996	padl ze hry
02	018. 9. 1996	Na Stínadlech, Teplice	Malta	02:000 (23.)	6:0	Kvalifikace na MS 1998	padl ze hry
03	17. 12. 1997	Stadion krále Fahda, Rijád, Saúdská Arábie	SAE	02:000 (22.)	6:1	Konfederační pohár FIFA 1997	padl ze hry
04	17. 12. 1997	Stadion krále Fahda, Rijád, Saúdská Arábie	SAE	04:000 (42.)	6:1	Konfederační pohár FIFA 1997	padl ze hry
05	14. 10. 1998	Na Stínadlech, Teplice	Estonsko	01:0000 (8.)	4:1	Kvalifikace na EURO 2000	padl ze hry
06	004. 9. 1999	Žalgiris Stadion, Vilnius	Litva	00:100 (60.)	0:4	Kvalifikace na EURO 2000	padl ze hry
07	004. 9. 1999	Žalgiris Stadion, Vilnius	Litva	00:200 (62.)	0:4	Kvalifikace na EURO 2000	padl ze hry
08	026. 4. 2000	Letná, Praha	Izrael	01:000 (14.)	4:1	přátelské utkání	padl ze hry
09	026. 4. 2000	Letná, Praha	Izrael	03:000 (57.)	4:1	přátelské utkání	padl ze hry
10	07. 10. 2000	Na Stínadlech, Teplice	Island	03:000 (44.)	4:0	Kvalifikace na MS 2002	padl ze hry
11	07. 10. 2000	Na Stínadlech, Teplice	Island	04:000 (90.)	4:0	Kvalifikace na MS 2002	trestný kop
12	024. 3. 2001	Windsor Park, Belfast, Severní Irsko	Severní Irsko	00:100 (11.)	0:1	Kvalifikace na MS 2002	padl ze hry
13	015. 8. 2001	Sportovní areál Drnovice, Drnovice	Jižní Korea	01:000 (30.)	5:0	přátelské utkání	padl ze hry
14	06. 10. 2001	Letná, Praha	Bulharsko	02:000 (16.)	6:0	Kvalifikace na MS 2002	trestný kop[43]
15	06. 10. 2001	Letná, Praha	Bulharsko	06:000 (76.)	6:0	Kvalifikace na MS 2002	padl ze hry[44]
16	002. 4. 2003	Letná, Praha	Rakousko	01:000 (19.)	4:0	Kvalifikace na EURO 2004	padl ze hry
17	006. 9. 2003	Minsk, Bělorusko	Bělorusko	01:100 (37.)	1:3	Kvalifikace na EURO 2004	padl ze hry
18	003. 6. 2006	Letná, Praha	Trinidad a Tobago	02:000 (22.)	3:0	přátelské utkání	padl ze hry

Je členem Národní rady pro sport v rámci Národní sportovní agentury v oboru Zástupci sportovců.^[45]

V roce 2010 vstoupil do vedení Juventusu, stal se jedním z jeho ředitelů. Od října 2015 do listopadu 2022 byl viceprezidentem klubu Juventus.^[46][47]

Odstoupil z funkce 28. listopadu 2022 spolu s předsedou klubu Andreou Agnellim, kompletní správní radou i výkonným ředitelem Maurizio Arrivabenem pro podezření z falšování účetnictví.^[48] Nedvěd dostal v lednu 2023 za finanční podvody turínského celku při přestupech hráčů osmiměsíční zákaz působení ve fotbale. Klub navíc přišel v probíhajícím ročníku Serie A o 10 bodů.^[49] V květnu 2023 byl Nedvěd zproštěn viny.^[50]

Ke konci roku 2023 byl spojován s pozicí manažera české reprezentace, k týmu měl dle médií nastoupit po boku Ivana Haška, který se měl stát reprezentačním trenérem po odstoupení Jaroslava Šilhavého. Nedvěd nabídku oficiálně odmítl 3. ledna 2024.^[51]

• 100 let českého sportu 1918-2018. 1. vyd. Praha: Olympia, 2018. 400 s. ISBN 978-80-7376-521-7. S. 326–327. 

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Pavel Nedvěd na Wikimedia Commons
• Oficiální stránky
• Pavel Nedvěd na stránkách ČMFS
• Pavel Nedvěd na FootballDatabase (anglicky)
• Jan Malý:Když se loučí Grande Paolo (HN, 2.6.2009)
• (česky) Síň slávy na stránkách FK Dukla.cz
• Pavel Nedvěd – video z cyklu České televize Na plovárně

• (česky) Zpověď Pavla Nedvěda 1. listopadu 2005 – filmový záznam rozhovoru

Pavel Nedvěd - ocenění a reprezentace

Česká fotbalová reprezentace na Mistrovství Evropy ve fotbale 1996 1 Petr Kouba • 2 Radoslav Látal • 3 Jan Suchopárek • 4 Pavel Nedvěd • 5 Miroslav Kadlec • 6 Václav Němeček • 7 Jiří Němec • 8 Karel Poborský • 9 Pavel Kuka • 10 Radek Drulák • 11 Martin Frýdek • 12 Luboš Kubík • 13 Radek Bejbl • 14 Patrik Berger • 15 Michal Horňák • 16 Pavel Srniček • 17 Vladimír Šmicer • 18 Martin Kotůlek • 19 Karel Rada • 20 Pavel Novotný • 21 Milan Kerbr • 22 Ladislav Maier • Trenér Dušan Uhrin Česká fotbalová reprezentace na Mistrovství Evropy ve fotbale 2000 1 Pavel Srniček • 2 Tomáš Řepka • 3 Radoslav Látal • 4 Pavel Nedvěd • 5 Milan Fukal • 6 Petr Vlček • 7 Jiří Němec • 8 Karel Poborský • 9 Pavel Kuka • 10 Jan Koller • 11 Tomáš Rosický • 12 Vratislav Lokvenc • 13  Radek Bejbl • 14 Pavel Horváth • 15 Marek Jankulovski • 16 Ladislav Maier • 17 Vladimír Šmicer • 18 Jiří Novotný • 19 Karel Rada • 20 Patrik Berger • 21 Petr Gabriel • 22 Jaromír Blažek • Trenér Jozef Chovanec Česká fotbalová reprezentace na Mistrovství Evropy ve fotbale 2004 1 Čech • 2 Grygera • 3 Mareš • 4 Galásek • 5 Bolf • 6 Jankulovski • 7 Šmicer • 8 Poborský • 9 Koller • 10 Rosický • 11 Nedvěd • 12 Lokvenc • 13 Jiránek • 14 Vachoušek • 15 Baroš (nejlepší střelec ME) • 16 Blažek • 17 Hübschman • 18 Heinz • 19 Týce • 20 Plašil • 21  Ujfaluši • 22 Rozehnal • 23 Kinský • Trenér  Brückner Česká fotbalová reprezentace na Mistrovství světa ve fotbale 2006 1  Čech • 2  Grygera • 3  Mareš • 4  Galásek • 5  Kováč • 6  Jankulovski • 7  Sionko • 8  Poborský • 9  Koller • 10  Rosický • 11  Nedvěd • 12  Lokvenc • 13  Jiránek • 14  Jarolím • 15  Baroš • 16  Blažek • 17  Štajner • 18  Heinz • 19  Polák • 20  Plašil • 21  Ujfaluši • 22  Rozehnal • 23  Kinský • Trenér  Brückner Československý a český fotbalista roku 1965: Popluhár • 1966: Masopust • 1967: Geleta • 1968: Viktor • 1969: Kuna • 1970: Dobiaš • 1971: Dobiaš • 1972: Viktor • 1973: Viktor • 1974: Pivarník • 1975: Viktor • 1976: Viktor • 1977: Kroupa • 1978: Nehoda • 1979: Nehoda • 1980: Panenka • 1981: Kozák • 1982: Fiala • 1983: Vízek • 1984: Berger • 1985: Vízek • 1986: Chovanec • 1987: Hašek • 1988: Hašek • 1989: Bílek • 1990: Kocian • 1991: Skuhravý • 1992: Moravčík • 1993: Kouba • 1994: Kuka • 1995: Drulák • 1996: Poborský/Berger • 1997: Němec • 1998: Nedvěd • 1999: Koller • 2000: Nedvěd • 2001: Rosický • 2002: Rosický • 2003: Nedvěd • 2004: Nedvěd • 2005: Čech • 2006: Rosický • 2007: Jankulovski • 2008: Čech • 2009: Čech • 2010: Čech • 2011: Čech • 2012: Čech • 2013: Čech • 2014: Lafata • 2015: Čech • 2016: Čech • 2017: Darida • 2018: Vaclík • 2019: Souček • 2020: Souček • 2021: Schick • 2022: Schick Do roku 1992 anketa jako Československý fotbalista roku; od roku 1993 jako Český fotbalista roku Sportovec roku 1959: Vladimír Jirásek • 1960: Eva Bosáková • 1961: Josef Mikoláš • 1962: Eva Romanová a Pavel Roman • 1963: Václav Kozák • 1964: Věra Čáslavská • 1965: Ludvík Daněk • 1966: Věra Čáslavská • 1967: Věra Čáslavská • 1968: Věra Čáslavská • 1969: Miloslava Rezková • 1970: Ladislav Rygl • 1971: Ondrej Nepela • 1972: Ludvík Daněk • 1973: Jan Kodeš • 1974: Vítězslav Mácha • 1975: Karel Kodejška • 1976: Anton Tkáč • 1977: Vítězslav Mácha • 1978: Anton Tkáč • 1979: Jan a Jindřich Pospíšilové • 1980: Ota Zaremba • 1981: Jarmila Kratochvílová • 1982: Imrich Bugár • 1983: Jarmila Kratochvílová • 1984: Květa Jeriová • 1985: Petr Jirmus • 1986: Jozef Pribilinec • 1987: Jiří Parma • 1988: Jozef Pribilinec • 1989: Attila Szabó • 1990: Jozef Lohyňa • 1991: Radomír Šimůnek • 1992*: Robert Změlík • 1993: Jan Železný • 1994: Dominik Hašek • 1995: Jan Železný • 1996: Martin Doktor • 1997: Tomáš Dvořák • 1998: Dominik Hašek • 1999: Tomáš Dvořák • 2000: Jan Železný • 2001: Jan Železný • 2002: Aleš Valenta • 2003: Pavel Nedvěd • 2004: Roman Šebrle • 2005: Jaromír Jágr • 2006: Kateřina Neumannová • 2007: Martina Sáblíková • 2008: Barbora Špotáková • 2009: Martina Sáblíková • 2010: Martina Sáblíková • 2011: Petra Kvitová • 2012: Barbora Špotáková • 2013: Zuzana Hejnová • 2014: Petra Kvitová • 2015: Zuzana Hejnová • 2016: Lukáš Krpálek • 2017: Gabriela Koukalová • 2018: Ester Ledecká • 2019: Lukáš Krpálek • 2020: David Pastrňák • 2021: Lukáš Krpálek • 2022: Ester Ledecká • 2023: Markéta Vondroušová * Do r. 1992 Sportovec Československa, poté Sportovec České republiky Držitelé ocenění Zlatý míč 1956   Stanley Matthews  (ENG) 1957   Alfredo Di Stéfano  (ARG) 1958   Raymond Kopa  (FRA) 1959   Alfredo Di Stéfano  (ESP) 1960   Luis Suárez  (ESP) 1961   Omar Sívori  (ARG) 1962   Josef Masopust (TCH) 1963   Lev Jašin  (URS) 1964   Denis Law  (SCO) 1965   Eusébio  (POR) 1966   Bobby Charlton  (ENG) 1967   Flórián Albert  (HUN) 1968   George Best  (NIR) 1969   Gianni Rivera  (ITA) 1970   Gerd Müller  (FRG) 1971   Johan Cruijff  (NED) 1972   Franz Beckenbauer  (FRG) 1973   Johan Cruijff  (NED) 1974   Johan Cruijff  (NED) 1975   Oleg Blochin  (URS) 1976   Franz Beckenbauer  (FRG) 1977   Allan Simonsen  (DEN) 1978   Kevin Keegan  (ENG) 1979   Kevin Keegan  (ENG) 1980   Karl-Heinz Rummenigge  (FRG) 1981   Karl-Heinz Rummenigge  (FRG) 1982   Paolo Rossi  (ITA) 1983   Michel Platini  (FRA) 1984   Michel Platini  (FRA) 1985   Michel Platini  (FRA) 1986   Ihor Belanov  (URS) 1987   Ruud Gullit  (NED) 1988   Marco van Basten  (NED) 1989   Marco van Basten  (NED) 1990   Lothar Matthäus  (GER) 1991   Jean-Pierre Papin  (FRA) 1992   Marco van Basten  (NED) 1993   Roberto Baggio  (ITA) 1994   Christo Stoičkov  (BUL) 1995   George Weah  (Libérie) 1996   Matthias Sammer  (GER) 1997   Ronaldo  (BRA) 1998   Zinédine Zidane  (FRA) 1999   Rivaldo  (BRA) 2000   Luís Figo  (POR) 2001   Michael Owen  (ENG) 2002   Ronaldo  (BRA) 2003   Pavel Nedvěd  (CZE) 2004   Andrij Ševčenko  (UKR) 2005   Ronaldinho  (BRA) 2006   Fabio Cannavaro  (ITA) 2007   Kaká  (BRA) 2008   Cristiano Ronaldo  (POR) 2009   Lionel Messi  (ARG) 2010 až 2015 - Zlatý míč FIFA 2016   Cristiano Ronaldo  (POR) 2017   Cristiano Ronaldo  (POR) 2018   Luka Modrić  (CRO) 2019   Lionel Messi  (ARG) 2020 neuděleno 2021   Lionel Messi  (ARG) 2022   Karim Benzema  (FRA) 2023   Lionel Messi (ARG) V letech 2010–2015 sloučeno do ankety Zlatý míč FIFA Umístění českých fotbalistů v anketě Zlatý míč Zlatý míč České republiky 1997: Jiří Němec • 1998: Pavel Nedvěd • 1999: Patrik Berger • 2000: Pavel Nedvěd • 2001: Pavel Nedvěd • 2002: Tomáš Rosický • 2003: Pavel Nedvěd • 2004: Pavel Nedvěd • 2005: Petr Čech • 2006: Petr Čech • 2007: Petr Čech • 2008: Petr Čech • 2009: Pavel Nedvěd • 2010: Petr Čech • 2011: Petr Čech • 2012: Petr Čech • 2013: Petr Čech • 2014: Petr Čech • 2015: David Lafata • 2016: Petr Čech • 2017: Petr Čech • 2018: Petr Čech • 2019: Tomáš Vaclík • 2020: Tomáš Souček • 2021: Tomáš Souček • 2022: Patrik Schick • 2023: Tomáš Souček AC Sparta Praha – 1992/1993 Brankáři Petr Kouba Hráči Michal Bílek • Viktor Dvirnyk • Martin Frýdek • Michal Horňák • Jozef Chovanec • Jozef Kožlej • Lumír Mistr • Pavel Nedvěd • Jiří Němec • Jiří Novotný • Horst Siegl • Jan Sopko • Zdeněk Svoboda • Marek Trval • Roman Vonášek • Tomáš Votava • Petr Vrabec • Vladimír Weiss st. AC Sparta Praha – 1993/1994 Brankáři Petr Kouba • Milan Sova Hráči Václav Budka • Viktor Dvirnyk • Martin Frýdek • Peter Gunda • Michal Horňák • Pavel Horváth • David Hrubý • Jozef Chovanec • Jozef Kostelník • Jozef Kožlej • Lumír Mistr • Pavel Nedvěd • Zdeněk Němec • Jiří Novotný • Horst Siegl • Jan Sopko • Zdeněk Svoboda • Miroslav Vápeník • Roman Vonášek • Tomáš Votava Trenér Karol Dobiaš AC Sparta Praha - 1994/1995 Brankáři Petr Kouba • Petr Kostelník • Jan Blažka Hráči Václav Budka • Viktor Dvirnyk • Martin Frýdek • Peter Gunda • Michal Horňák • Jozef Chovanec • Jan Koller • Jozef Kostelník • Jozef Kožlej • Vratislav Lokvenc • Lumír Mistr • Pavel Nedvěd • Josef Němec • Jiří Novotný • Petr Pejša • Radek Petrák • Tomáš Požár • Horst Siegl • Jan Sopko • Zdeněk Svoboda • Roman Vonášek • Tomáš Votava Trenér Jozef Jarabinský Medailisté – Mistrovství Evropy ve fotbale 1996 Německo Andreas Köpke • Oliver Kahn • Oliver Reck • Stefan Reuter • Thomas Helmer • Matthias Sammer • Markus Babbel • Jürgen Kohler • René Schneider • Marco Bode • Steffen Freund • Andreas Möller • Mehmet Scholl • Thomas Häßler • Mario Basler • Christian Ziege • Thomas Strunz • Dieter Eilts • Jürgen Klinsmann • Oliver Bierhoff • Stefan Kuntz • Fredi Bobic • Jens Todt Trenér: Berti Vogts Česko Petr Kouba • Pavel Srniček • Ladislav Maier • Miroslav Kadlec • Luboš Kubík • Karel Rada • Pavel Novotný • Michal Horňák • Jan Suchopárek • Radoslav Látal • Radek Bejbl • Martin Frýdek • Patrik Berger • Jiří Němec • Pavel Nedvěd • Karel Poborský • Radek Drulák • Pavel Kuka • Václav Němeček • Vladimír Šmicer • Martin Kotůlek • Milan Kerbr Trenér: Dušan Uhrin Francie Bernard Lama • Jocelyn Angloma • Éric Di Meco • Frank Leboeuf • Laurent Blanc • Vincent Guérin • Didier Deschamps • Marcel Desailly • Youri Djorkaeff • Zinédine Zidane • Patrice Loko • Bixente Lizarazu • Christophe Dugarry • Sabri Lamouchi • Lilian Thuram • Fabien Barthez • Mickaël Madar • Reynald Pedros • Christian Karembeu • Alain Roche • Corentin Martins • Bruno Martini Trenér: Aimé Jacquet Anglie David Seaman • Gary Neville • Stuart Pearce • Paul Ince • Tony Adams • Gareth Southgate • David Platt • Paul Gascoigne • Alan Shearer • Teddy Sheringham • Darren Anderton • Steve Howey • Ian Walker • Nick Barmby • Jamie Redknapp • Sol Campbell • Steve McManaman • Les Ferdinand • Phil Neville • Steve Stone • Robbie Fowler • Tim Flowers Trenér: Terry Venables Medailisté – Mistrovství Evropy ve fotbale 2004 Řecko Antonios Nikopolidis • Kostas Chalkias • Fanis Katergiannakis • Giourkas Seitaridis • Stylianos Venetidis • Nikos Dabizas • Traianos Dellas • Angelos Basinas • Theodoros Zagorakis • Stelios Giannakopoulos • Angelos Charisteas • Vassilios Tsiartas • Demis Nikolaidis • Takis Fyssas • Zisis Vryzas • Pantelis Kafes • Georgios Georgiadis • Giannis Goumas • Michalis Kapsis • Jorgos Karagunis • Konstantinos Katsuranis • Dimitrios Papadopoulos • Vassilis Lakis Trenér: Otto Rehhagel Portugalsko Ricardo Pereira • Paulo Ferreira • Rui Jorge • Jorge Andrade • Fernando Couto • Costinha • Luís Figo • Petit • Pauleta • Rui Costa • Simão Sabrosa • Quim • Miguel Monteiro • Nuno Valente • Beto • Ricardo Carvalho • Cristiano Ronaldo • Maniche • Tiago Mendes • Deco • Nuno Gomes • José Moreira • Hélder Postiga Trenér: Luiz Felipe Scolari Česko Petr Čech • Jaromír Blažek • Antonín Kinský • Zdeněk Grygera • Pavel Mareš • Tomáš Galásek • René Bolf • Marek Jankulovski • Vladimír Šmicer • Karel Poborský • Jan Koller • Tomáš Rosický • Pavel Nedvěd • Vratislav Lokvenc • Martin Jiránek • Štěpán Vachoušek • Milan Baroš • Tomáš Hübschman • Marek Heinz • Roman Týce • Jaroslav Plašil • Tomáš Ujfaluši • David Rozehnal Trenér: Karel Brückner Nizozemsko Edwin van der Sar • Sander Westerveld • Ronald Waterreus • Michael Reiziger • Jaap Stam • Wilfred Bouma • Giovanni van Bronckhorst • Phillip Cocu • Andy van der Meijde • Edgar Davids • Patrick Kluivert • Ruud van Nistelrooy • Rafael van der Vaart • Roy Makaay • Wesley Sneijder • Frank de Boer • Marc Overmars • Pierre van Hooijdonk • Johnny Heitinga • Arjen Robben • Clarence Seedorf • Paul Bosvelt • Boudewijn Zenden Trenér: Dick Advocaat Pohár vítězů pohárů 1998/1999 – SS Lazio Brankář Luca Marchegiani Hráči Giuseppe Favalli • Siniša Mihajlović • Alessandro Nesta • Giuseppe Pancaro • Pavel Nedvěd • Dejan Stanković • Matias Almeyda • Marcelo Salas • Roberto Mancini • Christian Vieri • Fernando Couto • Attilio Lombardo • Sérgio Conceição Hlavní trenér Sven-Göran Eriksson Superpohár UEFA 1999 – SS Lazio Brankář Luca Marchegiani • Marco Ballotta Hráči Paolo Negro • Alessandro Nesta • Siniša Mihajlović • Giuseppe Pancaro • Dejan Stanković • Juan Sebastián Verón • Matías Almeyda • Pavel Nedvěd • Roberto Mancini • Simone Inzaghi • Giuseppe Favalli • Sérgio Conceição • Diego Simeone • Attilio Lombardo • Marcelo Salas • Kennet Andersson Hlavní trenér Sven-Göran Eriksson Serie A 1999/2000 – SS Lazio Brankář Luca Marchegiani • Marco Ballotta Hráči Giuseppe Pancaro • Alessandro Nesta • Siniša Mihajlović • Paolo Negro • Roberto Néstor Sensini • Giuseppe Favalli • Fernando Couto • Guerino Gottardi • Juan Sebastián Verón • Sérgio Conceição • Diego Simeone • Pavel Nedvěd • Matías Almeyda • Dejan Stanković • Attilio Lombardo • Marcelo Salas • Simone Inzaghi • Roberto Mancini • Alen Bokšić • Fabrizio Ravanelli Hlavní trenér Sven-Göran Eriksson Serie A 2001/2002 – Juventus FC Brankář Gianluigi Buffon Hráči Lilian Thuram • Gianluca Pessotto • Mark Iuliano • Ciro Ferrara • Paolo Montero • Igor Tudor • Alessandro Birindelli • Michele Paramatti • Pavel Nedvěd • Gianluca Zambrotta • Edgar Davids • Alessio Tacchinardi • Cristian Zenoni • Antonio Conte • Enzo Maresca • Fabián O'Neill • David Trézéguet • Alessandro Del Piero • Marcelo Zalayeta • Nicola Amoruso Hlavní trenér Marcello Lippi Serie A 2002/2003 – Juventus FC Brankář Gianluigi Buffon • Antonio Chimenti Hráči Lilian Thuram • Ciro Ferrara • Mark Iuliano • Paolo Montero • Alessandro Birindelli • Gianluca Pessotto • Igor Tudor • Salvatore Fresi • Emiliano Moretti • Mauro Camoranesi • Pavel Nedvěd • Gianluca Zambrotta • Edgar Davids • Antonio Conte • Alessio Tacchinardi • Cristian Zenoni • Davide Baiocco • Rubén Olivera • Matteo Paro • Marco Di Vaio • Alessandro Del Piero • Marcelo Zalayeta • David Trézéguet • Marcelo Salas Hlavní trenér Marcello Lippi Serie A 2004/2005 – Juventus FC (titul odebrán) Brankář Gianluigi Buffon • Antonio Chimenti Hráči Fabio Cannavaro • Lilian Thuram • Gianluca Zambrotta • Jonathan Zebina • Gianluca Pessotto • Alessandro Birindelli • Paolo Montero • Ciro Ferrara • Igor Tudor • Andrea Masiello • Mauro Camoranesi • Emerson • Pavel Nedvěd • Manuele Blasi • Rubén Olivera • Stephen Appiah • Alessio Tacchinardi • Olivier Kapo • Zlatan Ibrahimović • Alessandro Del Piero • Marcelo Zalayeta • David Trézéguet • Adrian Mutu Hlavní trenér Fabio Capello Coppa Italia 1997/1998 – SS Lazio Brankář Luca Marchegiani Hráči Paolo Negro • Alessandro Nesta • Alessandro Grandoni • Giuseppe Favalli • Diego Fuser • Giorgio Venturin • Vladimir Jugović • Pavel Nedvěd • Pierluigi Casiraghi • Roberto Mancini • Guerino Gottardi • Giovanni Lopez • Dario Marcolin Hlavní trenér Sven-Göran Eriksson Supercoppa italiana 1998 – SS Lazio Brankář Luca Marchegiani • Marco Ballotta Hráči Fernando Couto • Giovanni López • Siniša Mihajlović • Stefano Lombardi • Sérgio Conceição • Giorgio Venturin • Iván de la Peña • Pavel Nedvěd • Roberto Mancini • Marcelo Salas • Guerino Gottardi • Dario Marcolin • Dejan Stanković • Roberto Baronio • Roberto Rambaudi • Igor Protti Hlavní trenér Sven-Göran Eriksson Supercoppa italiana 2000 – SS Lazio Brankář Angelo Peruzzi • Luca Marchegiani Hráči Giuseppe Pancaro • Alessandro Nesta • Siniša Mihajlović • Giuseppe Favalli • Dejan Stanković • Diego Simeone • Juan Sebastián Verón • Pavel Nedvěd • Hernán Crespo • Claudio López • Francesco Colonnese • Guerino Gottardi • Emanuele Pesaresi • Néstor Sensini • Attilio Lombardo • Simone Inzaghi Hlavní trenér Sven-Göran Eriksson Supercoppa italiana 2002 – Juventus FC Brankář Gianluigi Buffon • Antonio Chimenti Hráči Lilian Thuram • Mark Iuliano • Paolo Montero • Emiliano Moretti • Mauro Camoranesi • Alessio Tacchinardi • Davide Baiocco • Pavel Nedvěd • Marcelo Salas • Alessandro Del Piero • Alessandro Birindelli • Ciro Ferrara • Salvatore Fresi • Cristiano Zenoni • Matteo Brighi • Marcelo Zalayeta Hlavní trenér Marcello Lippi Supercoppa italiana 2003 – Juventus FC Brankář Gianluigi Buffon • Antonio Chimenti Hráči Alessandro Birindelli • Nicola Legrottaglie • Mark Iuliano • Gianluca Zambrotta • Alessio Tacchinardi • Stephen Appiah • Pavel Nedvěd • Fabrizio Miccoli • David Trézéguet • Alessandro Del Piero • Ciro Ferrara • Gianluca Pessotto • Antonio Conte • Mauro Camoranesi • Edgar Davids • Marco Di Vaio Hlavní trenér Marcello Lippi Síně slávy českého fotbalu rok 2006: Josef Masopust • rok 2007: Andrej Kvašňák • rok 2008: Antonín Panenka • rok 2009: František Veselý • rok 2010: Josef Jelínek • Jan Lála • Josef Kadraba • Václav Mašek • Svatopluk Pluskal • Tomáš Pospíchal • Jiří Tichý • Rudolf Vytlačil • rok 2011: Ladislav Novák • rok 2012: Ivo Viktor • rok 2013: Josef Bican • Karel Brückner • Štefan Čambal • Josef Čtyřoký • František Junek • Josef Košťálek • Rudolf Krčil • Oldřich Nejedlý • František Plánička • Antonín Puč • Josef Silný • Jiří Sobotka • František Svoboda • Ladislav Ženíšek • rok 2014: Rudolf Baťa • rok 2015: Přemysl Bičovský • Karol Dobiaš • Václav Ježek • Pavel Nedvěd • rok 2016: nikdo • rok 2017: Zdeněk Nehoda • rok 2018: Karel Poborský • rok 2019: Jan Koller